Od stylů učení k mentálním modelům

Během prázdnin jsem si zapsal kurz našeho starého známého A. J. Julianiho (Hodina géniů) nazvaný The Science of Learning (Věda učení). Většinu toho, co předkládá učitelům ve snaze jim pomoci posouvat se s dobou (Tři posuny George Courose), známe. Přesto musím konstatovat, že některé souvislosti pro mě byly nové. Předložím vám, co jsem se dozvěděl, a bude z toho dokonce seriál.

Juliani začíná přehledem poznatků o tom, co se během učení děje v mozku. Do značné míry vychází z obsahu nám známého kurzu How to learn Barbary Oakley. Nejnovější poznatky vědy pak propojuje s pedagogikou. Základní souvislosti přitom vysvětluje na obecně oblíbeném mýtu, podle něhož si člověk zapamatuje až 10 % toho, co přečetl, 20 % toho, co slyšel, 30 % toho, co viděl, 50 % toho, co slyšel i viděl, 70 % toho, co řekl či napsal, a 90 % toho, co udělal. Jedná se o nevědeckou a díky přesným procentům přímo chybnou interpretaci Kuželu zkušeností (Cone Of Experience) Edgara Dalea.

Tento zavádějící pokus využít seriózní Daleovo dílo k přesvědčení veřejnosti (včetně učitelské), že stačí si učební látku prohlížet (např. v podobě filmu či videa) a z poloviny je hotovo, byl poměrně úspěšný. Díky internetu je stále přiživován mnoha zdroje si neověřujícími autory popularizačních textů. Už delší čas existuje snaha akademiků uvést věci na pravou míru. Juliani odkazuje na článek Willa Thalheimera