Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Informační revoluce přinesla postupně celou řadu změn také do občanské společnosti, která jich může efektivně využívat. V článku si ukážeme některé možnosti, jak se občansky podílet na řadě aktivit s využitím ICT.
O fenoménu informační společnosti jsme již na portálu RVP psali několikrát, stejně jako o vztahu demokracie a ICT. V dnešním článku ale k problematice přistoupíme z poněkud jiného úhlu pohledu a pokusíme se ukázat na některé nástroje, které se v rámci budování občanské společnosti u nás mohou jevit jako efektivní.
Právě výchova k občanství, které bude chápáno nikoli pasivně, ale aktivně, je vnímána jako stále intenzivnější priorita českého školství. Prostředky ICT přitom možnosti občanských aktivit do značné míry rozšiřují, ale také mohou silně zasahovat do jejich struktury, témat i metod, které budou ve společenském prostoru používat.
Prvním zajímavým prvkem, který směrem k informační revoluci přinesla digitální revoluce, je nový pohled na organizaci či komunitu, z hlediska prostorového uspořádání. Podíváme-li se na to, jak fungovala občanská společnost před rokem 1989, můžeme snadno zjistit, že byla založená na osobních známostech nebo nějaké lokalitě. Disidentem se nemohl stát jen tak někdo – předně nebylo úplně silné vědomí o jejich konkrétní činnosti a pak nebyla možnost, jak s nimi spolupracovat jinak než relativně lokálně. Šlo vždy o projekty založené na osobních známostech – Charta, Dva tisíce slov atp.; – nebo na základě nějakého lokálního fenoménu – stávky v loděnicích v Polsku.
Podobně silně územně ale fungovaly také všechny běžné organizace či firmy. To se postupně změnilo s příchodem ICT, které umožnily práci v týmech na dálku. To otvírá zcela nové možnosti pro občanskou společnost. Ta již nemusí být místně organizovaná, ale je možné, aby fungovala i na poměrně velké vzdálenosti. Jednotliví členové spolu mohou snadno komunikovat, vydávat časopis nebo se jednou za rok sejít na nějakém happeningu.
Tímto způsobem je možné zakládat také nejrůznější organizace, které by jinak měly třeba jen jednoho člena. Pokud se najde ale v každém kraji či větším městě jeden, může jít v důsledku o poměrně velkou skupinu, která může dosáhnout řady nemalých cílů.
V tomto ohledu je možné říci, že občanská společnost dostala zcela nový impuls pro své aktivity a projekty a že může vstupovat do dalších oblastí, které by pro ni byly ještě před patnácti či deseti lety téměř nedostupné.
Velmi významným aspektem je také rozvoj sociálních sítí a komunitních webů a to hned v několika rovinách. Předně je to kanál, kterým je možné realizovat vzájemnou komunikaci mezi členy určité komunity. Je dobré zvážit, zda je pro tuto formu komunikace lepší veřejná síť (např. Facebook) či síť privátní. Osobně mi přijde jako nejjednodušší využít kruhů na Google Plus. Ale je zřejmé, že oba modely mají své pro i proti. Ve školním prostředí bude ale prvek implementační jednoduchosti a ceny hrát významnou roli, a proto lze doporučit především veřejné služby.
Druhou rovinou využití je pak možnost oslovit (i velice cíleně) širší okruh lidí a upozornit je na projekty, na kterých společnost pracuje, nebo na témata, jimž se věnuje. Jde o cestu jak nejen propagovat značku a zvýšit povědomí o sobě, ale také je to šance na získání nových členů či sympatizantů.
V neposlední řadě je možné sociální sítě použít na tvorbu kampaní či na reklamu. V současné době existuje řada metod, jak pomocí nástrojů, jako jsou fanouškovské stránky na Facebooku, ale i dalších, vytvořit společensky velice silný argument. Často jde ale o metody, které nejsou příliš etické. Je třeba vést žáky k tomu, aby nešli cestou, že účel světí prostředky.
Zřejmě jedním z nejvýznamnějších nástrojů, které občanská společnost využívá, jsou již tradičně petice. Jejich význam se od dob dovolávání k panovníkovi ve středověku příliš nezměnil. V českém právním řádu vzniká povinnost orgánu státní správy na petici odpovědět jen v případě, že jde o petici písemnou. Jinou právní řád nezná: „Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat“ (Zákon č. 85/1990 Sb.).
Vzniká tedy poměrně legitimní otázka, zda má význam organizovat petice prostřednictvím internetu, které právní relevanci nemají. Osobně se domnívám, že ano, neboť existuje řada případů, kde je to efektivnější a účinnější nežli petice klasická. Pěkným příkladem může být například iProtest, který úspěšně usiloval o navrácení změn v Českém rozhlase. Dokázal získat desetitisíce podpisů během několika málo dní a tím vytvořil podstatně silnější mediální tlak, než by byl dosáhl klasickou peticí.
Elektronické petice přinášejí řadu výhod. Předně mohou být velice rychlé a přesně cílené, je možné je rozběhnout během jednoho či dvou dní ve velkém rozsahu. Mohou se snadno šířit a lidé je poměrně rádi podepisují. Jsou internetově globální, mají tedy šanci získat více signatářů.
Z výše uvedeného je patrné, že elektronické petice, ač právně nehodnotné, mohou občanské společnosti posloužit dobře a efektivně. Důležité je především správné nastavení a téma, které lidi přitáhne.
Jistou variantou k nim se v posledních měsících stávají také stránky na Facebooku, kde místo podpisu uživatel klepne na „Like“. Mediální odezvy i dopad je poměrně dobrý, ale je třeba, aby žáci věděli, že stejně jako u elektronických petic mohou být signatáři jednoduše nalákáni či zakoupeni. Přes výše uvedené mají ale nemalý vliv, a pokud chcete žáky vést ke konceptu aktivního občanství, je možné jich s užitkem využívat.
V následujícím si ukážeme několik jednoduchým možností, jak takovou petici jednoduše zprovoznit a to bez nutnosti programovat nějaký skript či používat databáze (tedy přímo). Služeb existuje podstatně více, zde proto uvedeme jen některé charakteristické a zajímavé služby.
Petice na tomto českém serveru procházejí ručním schvalováním, což obvykle zabere méně než jeden den. Maximum je přitom stanoveno na 8 dní. Jde o velice jednoduchou službu, která je v češtině a nemá problém s diakritikou. Text nelze nijak formátovat; kromě toho, že je možné petici podepsat, je možné také k ní vést diskusi. Pro stálé návštěvníky je k dispozici možnost registrace, která pak zautomatizuje vyplňování položek v podpisu petice. Osobně za výhodu považuji především aktivní komunitu signatářů, kteří rádi podepíší vše rozumné.
Poměrně sympatickým počinem je projekt Petice.net, který je český. Nabízí jednoduchou tvorbu petice, kterou dokonce převede do PDF, aby bylo možné ji snadno vytisknout, a nabídne i hotový podpisový arch. Služba je ideální tam, kde existuje kombinace elektronické a papírové petice. Velkým nedostatkem ale je, že k tomu, aby se někdo mohl pod petici podepsat, musí být na serveru přihlášen. Chybí také propojení se sociálními sítěmi.
Poměrně profesionálně řešenou službou je Petitionspot. K tvorbě petic není třeba žádná registrace – stačí jen zvolit téma, komu je adresována, její název, vlastní text a cílový počet signatářů. Po jeho dosažení obdržíte na e-mail informaci o tom, že je petice již plná. Výhodou je jednoduché propojení s Facebookem, takže podepisující může buď ručně vyplnit údaje nebo jen klepnout na facebookové tlačítko. Dalším pozitivem je také pěkný vzhled. Negativním jevem je ale absence podpory diakritiky.
Dalším zahraničním projektem je například Webpetitions, které nabídnou uživatelům i návod na to, co vše by petice měla obsahovat a jak ji dobře vytvořit. K zadání petice je nutná registrace, po niž je již možné vyplnit jednotlivé kolonky. Zajímavostí, která může přidat petici na atraktivitě, je možnost vkládání obrázků či videí. Podpis je možný buď ruční nebo pomocí Facebooku.
Publikování na internetu jsme se v rámci článků RVP již věnovali. Na tomto místě snad jen připomeneme, že z hlediska občanských aktivit je právě publicistická činnost jednou z nejdůležitějších. Představuje totiž možnost, jak srozumitelně formulovat myšlenky a postoje, které žáci zastávají.
Zde vidím také velice důležitý didaktický přesah. Je důležité vést žáky nejen k tomu, aby měli nějaké cíle a ovládali prostředky, jak jich dosáhnout, ale měli by být také schopni rozumné argumentace a shromažďování a analýzy informací o tématu. Teprve až budou schopni vytvořit web nebo časopis o nějakém fenoménu, měli by v prospěch nějakých myšlenek začít aktivně konat. Často se může ukázat, že jejich aktivita vychází jen z nepochopení problému či nedostatku informací. Pokud na to přijdou sami, může to být pro ně mimořádně přínosné.
Jak je vidět, informační revoluce přináší zcela nové možnosti pro živý a kvalitní rozvoj občanské společnosti, která v globalizovaném světě bude moci spolupracovat nejen na tématech lokálních, ale také globálních. Malá vzdálenost jednotlivých aktivistů přestává díky možnostem elektronické komunikace hrát roli, což má na rozvoj společnosti také nemalý vliv.
Velmi se zlepšily jak možnosti komunikace se zbytkovou společností, tak také možnosti tvorby petice, které mají v digitální formě spíše mediální význam. Svoji roli by si také měly najít nové formy umění, které se v posledních letech aktivně rozvíjí.
Žák by měl být seznámen s možnostmi, které jako občan má k tomu, aby mohl usilovat o lepší svět, a být si vědom zodpovědnosti, kterou tato možnost přináší.
O právu petičním [online]. 1990. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: O právu petičním Více zde: http://www.propravo.cz/peticni-zakon/.
JAN, Petrus. Nechceme přeladit! (nemáme kam) [online]. 2008. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: http://www.iprotest.cz.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
Článek popisuje možnosti, jak využít ICT občany. Je napsán poutavě a představuje možnosti využití těchto technologií v bežném životě a v rámci občanského soužití.
Odborný recenzent
PřinosilováJanaMgr.