Jak poznáme špatné zpravodajství? Obvykle je plné hodnotících soudů a neověřených tvrzení. V lekci se žáci naučí hodnotící soudy rozpoznat, seznámí se také se základními principy svobody slova a mediálních zákonů, cíli veřejnoprávních médií.
Hlavní okruh receptivních činností: Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Další tematické okruhy: Vnímání autora mediálních sdělení, stavba mediálních sdělení Ročník: 6. - 9. Časová dotace: 1 hodina Pomůcky:nakopírovaný pracovní list pro každého žáka, psací potřeby
Nestranná a vyvážená zpráva
Učitel zadá žákům první úkol z pracovního listu - úprava textu zprávy. Slova, která je třeba vyškrtat, jsou hodnotící soudy a nevhodná, příznaková slovesa. Je zřejmé, že v takto formulovaném textu autor straní zastáncům radaru (státní správě). Zvolání Šok! V titulku navíc přiznává souvislost se stylem bulvárního tisku (expresivita, zpravodajství ve funkci zábavy).
Pravidla pro psaní zprávy - brainstroming
Pokusme se definovat, jak by měla vypadat dobrá zpráva. Žáci obvykle přirozeně chápou pravidla, jak napsat vyváženou a nestrannou zprávu. Učitel jim pomáhá pravidla správně formulovat, zapisuje na tabuli.
Otevřené vzdělávací zdroje označené klíčovým slovem Otevřené vzdělávací zdroje IPs Kurikulum prošly odborným posouzením v rámci projektu IPs Podpora kurikulární práce škol. U každého z nich byl vyhodnocen soulad s revidovaným RVP. Stanovisko hodnotitele ve formě recenzního komentáře je uvedeno přímo u daného materiálu.
Pro zobrazení všech dostupných vzdělávacích zdrojů zadejte klíčové slovo Otevřené vzdělávací zdroje IPs Kurikulum. Databázi lze dále upřesnit pomocí filtrů, například podle stupně vzdělávání, vzdělávací oblasti, očekávaného výsledku učení, klíčové kompetence, průřezového tématu nebo základní gramotnosti.
Psací potřeby, nakopírované pracovní listy pro každého žáka
Novinářská zpráva je popisem události, tedy pojednává o tom, co se stalo nebo nestalo, stane nebo nestane. Odpovídá na otázky co, kdy, kde, kdo, popřípadě proč a jak. První čtyři otázky jsou základní a vymezují podstatu, okolnosti a hlavní aktéry děje, doplňující otázky proč a jak bývají součástí tzv. rozšířené zprávy.
Zpráva zachovává kritéria aktuálnosti, faktičnosti, přesnosti, úplnosti, spolehlivosti a citové neutrality. Zde musíme vstoupit do jistého rozporu s pravidly definovanými v učebnicích slohu, kde se uvádí, že zpráva je spojena s hodnocením (a oznámení s výzvou). Jakékoliv přímé či nepřímé hodnocení je totiž v novinářské zprávě nežádoucí. Zpravodajský text zpracovaný podle měřítek objektivity vykazuje vysokou míru univerzálnosti, tj. umožňuje předkložení širokému publiku.
Infotainment - zpravodajství ve funkci zábavy
Pravidla, která jsme si výše popsali, obvykle nedodržují tzv. bulvární média. Důvodem je především fakt, že hlavním cílem bulváru není informovat, nýbrž pobavit (například ukrátit dlouhou chvíli nebo na chvíli umožnit odreagování od vlastních problémů). Také proto je jazyk bulváru specifický, hojně využívá expresivních, citově zabarvených i slangových výrazů.
Prvky infotainmentu pronikají také do zpravodajství médií, která se vyhraňují jako tzv. seriózní. Jedná se o snahu „zezábavnit" i vážná témata, „odlehčit" celkové vyznění zpravodajství. Zpravodajství ve funkci zábavy však nelze zaměňovat s profesní nedbalostí, záměrnou lživostí či promyšlenou manipulací.
Mediální zákony
Naše společnost zaručuje svým občanům poměrně širokou svobodu veřejně šířit své názory. Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.)ji vyjadřuje takto:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Neznamená to ale, že lze zveřejňovat nepravdivé informace, nebo dokonce informace, jejichž cílem je někoho poškodit, očernit. Pokud se tedy média (i nezáměrně) dopustí zveřejnění nepravdivé informace, člověk, který se cítí být takovými informacemi poškozen, může využít tzv. práva na odpověď:
Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. (Zákon č. 46/2000 Sb.)
Právo na odpověď se týká také elektronických médií a lze se ho dožadovat i soudně.
Veřejnoprávní média
Požádáme žáky, aby vyplnili druhou část pracovního listu a pokusili se definovat pojem „veřejnoprávní médium". Je vhodné, aby si žáci své zkušenosti porovnali v diskusi, vzájemně argumentovali. Na závěr diskuse učitel závěry žáků doplní, popř. upraví.
Podle převažujícího zdroje příjmů a stanovených cílů proto můžeme média dělit na tři základní typy:
komerční
veřejnoprávní
státní
Možnost vždy získat „objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů" mají v České republice (podobně jako v jiných evropských zemích) zajišťovat veřejnoprávní média, tj. média veřejné služby.
V České republice existují tři veřejnoprávní média: Český rozhlas (ČRo), Česká televize (ČT) a Česká tisková kancelář (ČTK). Hlavním příjmem ČRo a ČT jsou tzv. koncesionářské poplatky, ČTK se financuje vlastní hospodářskou činností, tj. prodejem agenturního zpravodajství jiným médiím, včetně obou veřejnoprávních. Koncesionářské poplatky, které jsou přímou platbou koncesionářů (občanů) médiím, zajišťují veřejnoprávním médiím poměrně velkou míru autonomie na jakémkoli provozovateli, i státu. Pojem veřejnoprávní médium se proto nerovná pojmu státní médium - stát by neměl mít na jejich působení žádný (ani ekonomický) vliv. Úkolem veřejnoprávních médií je vždy sledovat zájmy společnosti (nikoli vydavatele, a to i v podobě státní správy). V případě zpravodajství se zájmem společnosti rozumí nestranné a vyvážené informace.
Doplňující úkol: V pracovním listu v Úkolu 2 vybarvi různými barvami média: a) komerční b) veřejnoprávní c) státní
Literatura a použité zdroje
MIČIENKA, M; JIRÁK, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
OSVALDOVÁ, B. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 1998.
OSVALDOVÁ, B; HALADA, J. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri, 2002.
Svět průřezových témat, II. stupeň ZŠ. Praha: Raabe, 2006.
Lekce rozvíjí kritické myšlení žáků prostřednictvím analýzy zprávy, očišťováním textu od zaujatých výrazů a odhalováním manipulace. Žáci společně definují pravidla kvalitní novinařiny, jako je faktičnost a citová neutralita, a diskutují o hranicích svobody projevu i právu na odpověď podle platných zákonů. Naučí se dále rozlišovat mezi komerčními a veřejnoprávními médii a pochopí, jak způsob jejich financování ovlivňuje jejich nezávislost.
Protože se žáci učí rozpoznávat mechanismy, jakými média manipulují s pozorností, aby odhalili skryté záměry autora, rozvíjí se Klíčová kompetence komunikační – přemýšlí o komunikačním záměru autora sdělení.
