Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
V příspěvku se autorka věnuje otázce multikulturní výchovy v mateřské škole. Úkolem každého pedagoga je, aby v rámci mateřské školy napomohl adaptaci dítěte z jiné etnické skupiny do naší společnosti. Děti z majoritní společnosti si utváří postoj k dětem z jiných etnik, učí se vzájemné toleranci a schopnosti žít v multikulturní společnosti.
Multikulturní výchova v mateřské škole představuje "mnohokulturní" výchovu, která akceptuje kultury všech národností dětí, které jsou ve třídě. Je velice důležité začínat s multikulturní výchovou již v předškolním věku, protože děti kolem tří let nemají ještě předsudky, neuvědomují si své rozdíly. Teprve postupně si osvojují postoje, které získávají nápodobou starších dětí a dospělých. Vhodnou motivací, kladnými příklady, vytvářením přátelských a kamarádských vztahů mezi dětmi dochází k vytváření základů kladných postojů na celý život.
Multikulturní výchovu lze rozdělit na:
Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání, které úzce souvisí s multikulturní výchovou:
V návaznosti na obecné cíle jsou prvky multikulturní výchovy obsaženy v hlavních cílech předškolní výchovy:
1. rozvíjení dítěte a jeho schopnosti učení
Systematicky rozvíjet řeč dítěte a cvičit schopnosti a dovednosti, které umožňují a usnadňují dítěti proces jeho dalšího rozvoje a učení. Podporovat stále dokonalejší chápání okolního světa, motivovat děti k aktivnímu poznávání, povzbuzovat zájem poznávat nové a objevovat neznámé, porozumět věcem a jevům kolem sebe, přispívat k elementárnímu chápání světa kolem sebe a učit děti schopnosti přijímat odlišnosti jako normální jev v životě dítěte.
2. osvojení si základů hodnot, na nichž je založena naše společnost
Umožňujeme dítěti poznávat takové hodnoty jako je nedotknutelnost lidských práv, individuální svoboda, stejná hodnota a rovnost všech lidí, soucítění a solidarita s ohroženými nebo nějakým způsoben znevýhodněnými, péče o druhé a ohled na ně, v rozsahu dětských možností přispívat k předávání kulturního dědictví, jeho hodnot a tradic jednotlivých národů za přímé spolupráce rodičů dětí, rozvíjet schopnost komunikovat na verbální a nonverbální úrovni, vést děti k sociální soudržnosti různými dostupnými formami a připravovat je tím na život v multikulturní společnosti a k tomu, aby vnímaly různost kulturních komunit jako samozřejmost a měly porozumění pro jejich rozdílné hodnoty i pro vzájemné sbližování, navazování přátelství.
V oblasti intelektových dovedností dětí se učitelka snaží rozšiřovat jejich poznatky a vědomosti o životě navzájem, učí děti základním slovům v řeči kamaráda - pozdrav, poděkování apod. Děti se učí porovnávat rozdíly a shody mezi kulturami, učí se vážit si všech pohledů na život, na zvyky a společenské hodnoty. Osvědčilo se nám vytvoření slovníčku základních slov a krátkých vět, které umožňují základní komunikaci mezi učitelkou a dítětem.
V oblasti praktických dovedností využívá učitelka výtvarných, hudebních, pohybových nebo manipulačních činností k vyzdvižení schopností a dovedností dětí. Učitelka si vytváří mezinárodní kartotéku jednoduchých hudebně-pohybových her a písní s opakováním jednoduchých refrénů, kdy se při opakování mohou zapojit všechny děti a mohou být hrdé na to, že se dokáží naučit část písně kamaráda. Při výtvarných činnostech mohou děti zdůrazňovat charakteristické vlastnosti různých etnik (šikmé oči, tmavá pleť).
Podmínky multikulturní výchovy:
Věcné podmínky
Prostorové uspořádání by mělo vyhovovat nejrůznějším skupinovým i individuálním činnostem dětí, vybavení hračkami, knihami, didaktickým materiálem, hrami, případně videokazetami by mělo odpovídat složení národnostní skupiny dětí ve třídě. Děti se samy mohou podílet svým didaktickým materiálem nebo výtvory na výzdobě třídy - skládané origami, mapy, pohledy z rodné země, typické hračky a další.
Psychosociální podmínky
Dítě z cizí etniky se musí cítit v prostředí mateřské školy dobře, jistě a bezpečně. Musí mít možnost adaptovat se na nové prostředí i situaci. Pedagogové musí respektovat potřeby dítěte a jeho odlišnosti. Ve vztahu dítěte a pedagoga a dítěte a ostatních dětí se musí projevovat vzájemná důvěra, tolerance, ohleduplnost, solidarita, vzájemná pomoc a podpora.
Pomůcky
Je velice důležité mít dostatek názorných pomůcek - ukázky odlišných hraček dětí, národní hračky, charakteristické hračky pro určitou oblast, didaktický materiál, který by dětem přiblížil život kamaráda a reálie - fotografie, pohledy, knížky, mapy, typické národní jídlo nebo ovoce apod.
Organizace
Při práci se skupinou dětí, ve které se vyskytuje dítě jiné národnosti, musí mít učitelka vždy na paměti, že jí dítě nerozumí. Dítě si učitelka zprvu staví do bezprostřední blízkosti, aby mu mohla nonverbálně nebo za pomoci jednoduchých pokynů v jeho řeči pomoci. Ostatní děti může požádat o maximální pomoc dítěti. Při cvičení (jednoduchých úkonech a v každodenních činnostech) je vhodné neustále pojmenovávat věci z okolí dítěte, protože časté opakování jednotlivých slov při činnostech vede dítě k porozumění.
Psychosociální adaptace, jazyková bariéra
Adaptace dítěte a zmenšování jazykové bariéry se stává otázkou diskuse. Někteří psychologové se přiklánějí k názoru, že je nejlepší nechat dítě v klidu, aby vnímalo a nasávalo atmosféru prostředí, do kterého je zasazeno.
Já sama se přikláním k názoru, že je třeba dítěti pomoci. Z dostupné literatury a dlouholetých zkušeností jsem dospěla k názoru, že je velice důležité (pro psychiku dítěte a jeho dobrou kondici) ulehčit mu přechod z prostředí pro dítě vlastní do prostředí cizího. Adaptaci dítěte do mateřské školy řeším vždy individuálně - dle věku dítěte a jeho ochoty zapojit se do kolektivu dětí. Často adaptace dítěte probíhá se zapojením rodiče do ranních her či činností. Při kontaktu s rodičem hledám společný jazyk dorozumění. Pokud jej nenajdu, snažím se domluvit s rodičem prostřednictvím překladatele nebo jiného rodiče stejné národnosti. Pro prvotní kontakt s dítětem si ve škole vytváříme slovníček nejjednodušších slov v rodném jazyce dítěte, aby nám mohlo elementárně rozumět: "Maminka přijde, neplač. Vezmi si hračku. Chceš jít na záchod? ..."
Dětem, přicházejícím do prostředí mateřské školy kde nerozumí, je vhodné nechat volný prostor pro zapojení do činností, nabízet jim, jako ostatním dětem, příležitosti, ale do ničeho je nenutit, ponechat je v roli pozorovatele. Dítě se pozvolna samo osmělí a zapojí do činností.
Učitelka pracuje s dítětem individuálně. Z individuální práce s dítětem a volných her pozorováním zjišťuje, co dítě zajímá, co ho baví, jaké má dovednosti apod., a v tom jej podporuje. Velice důležitá je častá pochvala dítěte a radost ostatních dětí z pokroků, které dítě činí (porozumění příkazům, naučení se českým slovům). Při práci ve skupinách, při dramatizaci nebo při hrách je vhodné zadávat dítěti jednoduché úkoly, aby mohlo zakusit radost z úspěchu.
Dítě a jeho tělo:
Tato oblast zahrnuje poznatky a dovednosti především z oblasti zdraví a pohybu. Každé dítě (i to, které nerozumí) se rádo hýbe, proto je vhodné, zvláště v době adaptace, využívat her, které nevyžadují slovní doprovod, konstruktivní a grafické činnosti, smyslové hry, při kterých se dají místo slov využít obrázky (poznej, který druh ovoce jsi okusil, urči, který hudební nástroj hrál apod.), hudební a hudebně-pohybové hry a činnosti (doprovod písně na Orffovy hudební nástroje, vytleskávání, hra na tělo apod.), osvojování jednoduchých pracovních a sebeobslužných činností (pochvala dítěte, dítě může pomoci mladšímu českému dítěti a navázat s ním kontakt).
Dítě a jeho psychika:
Obsahem této vzdělávací oblasti je rozvíjet u dětí především řečové dovednosti, myšlenkové schopnosti a vlastnosti. Hlavním cílem integrace dítěte z cizí kultury je, aby se bezprostředně seznamovalo s naším jazykem. Důležitým prostředkem k lepšímu porozumění jsou reálné věci nebo obrazový materiál, tedy názornost.
Dítě a ten druhý:
Tato oblast se věnuje ve svých cílech a očekávaných výstupech především dovednostem sociálním (komunikativním). Podporuje u dětí prosociální vztahy s vrstevníky. Děti se učí spolu vycházet, dorozumět se, hrát si spolu apod. Učitelka vytváří dostatek příležitostí k verbální a nonverbální komunikaci dítěte s druhým dítětem i s dospělým.
Dítě a společnost:
V této oblasti se děti seznamují navzájem se základními kulturními a společenskými postoji, návyky a dovednostmi, učí se vzájemné toleranci, rozvoji schopnosti žít v multikulturní společnosti.
Dítě a svět:
Základem této oblasti je vytvoření povědomí o sounáležitosti s ostatními zeměmi a s okolním světem, s dětmi jiných národností.
Osobnost předškolního pedagoga ovlivní psychický vývoj dítěte více či méně na celý život. Dítě si utváří postoj k dětem z jiných etnik, a naopak dítě z jiné etnické skupiny se učí žít ve společnosti dětí majoritní společnosti.
Postoj pedagoga musí být profesionální, vysoce citlivý a maximálně odpovědný. Musí neustále studovat dostupnou literaturu a o své práci přemýšlet a hledat nové metody a formy práce. To, co se osvědčí a je vhodné při práci s jedním dítětem, nemusí být správné a vhodné při práci s druhým dítětem. Pedagog musí neustále hledat nové cesty a svoji práci vyhodnocovat, evaluovat ji.
Je velice důležité, aby učitelka sama úzce spolupracovala s rodiči dítěte, studovala dostupnou literaturu o komunitě, ze které dítě přichází, měla dostatek didaktického materiálu, kterým by poznatky a vědomosti názorně doplňovala.
Učitelka v mateřské škole připravuje dětem takové podmínky, aby se každé jednotlivé dítě přirozeně rozvíjelo. Adaptace cizinců do naší společnosti v rámci mateřské školy je citlivý proces, který musí učitelka pozitivně motivovat a podporovat.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.