V návaznosti na nedávné zprávy o prvních pokusech o plošné nasazení tabletů na základní školy u nás (Praha 6 spouští jako první v ČR unikátní projekt Škola na dotek), se na akademické půdě v mém okolí rozpoutala bouřlivá debata o smyslu či nesmyslu tohoto činu. Jedním z nejčastěji zmiňovaných negativů byl předpoklad, že si s novými tablety nebudou současní učitelé vědět rady – čímž však nebylo myšleno, že by neuměli tablety ovládat, nýbrž že nebudou vědět, jak je vhodně využít k zefektivnění výuky.
V této souvislosti bych rád vaši pozornost obrátil na to, jak tuto problematiku řeší v zemi, která v technologickém pokroku dosud hraje prim - ve Spojených státech. Vycházet budu ze dvou zajímavých dokumentů popisujících modernizaci přípravy budoucích učitelů.
Zpráva Expert Perspectives: Future of Teacher Preparation in the Digital Age [1] z června loňského roku je výsledkem dvou souvisejících webinářů a přináší názory sedmi expertů na budoucnost přípravy učitelů v digitální době. Ty jsou vyjádřeny v podobě odpovědí na sedm otázek vztahujících se k rozvoji učitelských programů a k přípravě budoucích učitelů v USA. Většina z těchto sedmi otázek s technologiemi nějak souvisí, jen jedna však je na integraci technologií do přípravy nových učitelů přímo zaměřena. Z odpovědí vybereme jen některé zásadní myšlenky.
Co si myslíte, že se dělá pro to, aby budoucí učitelé dokázali vytvářet na žáka orientovaný model vyučování, které je podporováno vysoce kvalitním digitálním učením a efektivním využitím technologií?
- Dr. Lynne Schrum (děkanka West Virginia University College of Education): „Domnívám se, že je potřeba na toto nahlížet ze dvou směrů zároveň. Musíme pomoci pedagogickým fakultám vytvořit efektivní, na studenta orientované prostředí, které vhodným způsobem začleňuje technologie. Je na čase eliminovat ty hodiny, které používají technologie pouze v ten daný okamžik za jistým účelem jako něco, co je navíc a není součástí běžné výuky. Na místo toho musíme překonfigurovat výukové metody tak, aby reflektovaly přístup založený na výzkumu (research-based approach), v našem případě model TPACK (Technologicko-pedagogicko-předmětové znalosti učitelů).
„Zároveň musíme podpořit školy (a zejména jejich vedení) v používání technologií hodnotným způsobem. Musíme mít na paměti, že studenti učitelství a jejich mentoři se od sebe navzájem mohou leccos naučit nejen o učení samotném, ale také o používání nových technologií, sociálních médií a alternativních hodnotících modelech (viz Nový pohled na schopnost technologií ověřovat výukové výsledky).
„Aby toho bylo dosaženo, obě strany – pedagogické fakulty i školy – musí mít přístup ke stejnému typu techniky.“ - Dr. Charlie Coble (zakladatel
Zpráva Mezinárodní Asociace pro Online Vzdělávání (iNACOL): Partnering for Success: A 21st Century Model for Teacher Preparation [2] se věnuje především zesilující spolupráci univerzitních programů pro přípravu budoucích učitelů s online či kombinovanými školami (Kombinované formy vzdělávání vítězí). A právě v tom vidí prezidentka iNACOLu Susan Patrick budoucnost přípravy nových učitelů na práci v 21. století.
Obsahem jsou výsledky případových studií řady významných amerických univerzit (Boise State University, Florida State University, Wayne State University, University of Central Florida a dalších). Na jejich základě jsou předložena tato doporučení [3]:
- Vzhledem k faktu, že vzdělávání budoucích učitelů i těch stávajících již není v současné době limitováno geograficky, je potřeba přijít s novým přístupem k licencování a ověřování vědomostí a schopností tak, aby bylo mezinárodně uznáváno.
- Měla by být vytvořena databáze obsahující umístění, úroveň a požadavky kurzů, která by pomohla programům na přípravu budoucích učitelů najít vhodné partnery ke spolupráci.
- Vzdělávání učitelů by mělo mít jasně vymezené a výzkumem potvrzené cíle, společné strategie, i výukové zdroje, aby všechny programy směřovaly k rozvoji potřebných kompetencí nových učitelů.
- Virtuální školy (čistě online výuka) by měly poskytovat detailní informace o struktuře a obsahu jejich kurzů.
- Měly by vzniknout online repositáře s volně šiřitelnými vzdělávacími materiály, které by měly pomoci budoucím i stávajícím učitelům s online vzděláváním.
Jedním z hlavních rysů vzdělávacích modelů 21. století je individualizované učení, které se snaží přizpůsobit výuku na míru každému žákovi. Právě současné technologie mají tento způsob výuky umožnit za pomoci online a kombinovaných modelů postavených na kompetenční bázi. Tyto inovativní změny se nakonec budou týkat všech tradičních tříd a škol. [2]
Leanna Archambault (spoluautorka zprávy a profesorka edukačních technologií na Arizona State University) v závěru trefně poznamenává: „Tak, jako se neustále zrychluje vývoj digitální éry, ve které žijeme, budou se i učitelé muset naučit efektivně využívat online a kombinované výukové prostředí. Důležitou roli v dosažení tohoto cíle hraje spolupráce post-sekundárních institucí s tvůrci kurzů. Je zapotřebí, aby společně poskytli své znalosti a zkušenosti budoucím učitelům, kteří pak budou moci vybrousit své dovednosti ještě předtím, než poprvé vstoupí do virtuální třídy.“
