Magické slovo projekt

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Ivan Ryant4. 10. 2013

  Myslím si, že projektová metoda je jedna z nejefektivnějších a nejlepších pro učitele i žáky, ale moje zkušenosti s ní jsou velmi nejednoznačné. V současné době se už omezuji jen na softwarové projekty (softwarové inženýrství na ČVUT a volitelné programování na gymnáziu) - je to nejběžnější způsob, jak budovat větší a složité systémy, takže chceme, aby si jej studenti vyzkoušeli v rámci výuky. Ale softwarové inženýrství je zvláštní případ a projektová metoda se výborně hodí i na výuku jiných témat. Před tím, než jsme začali povinně připravovat naše studenty na státní maturitu z ICT podle katalogu požadavků, vyzkoušeli jsme např. tyto projekty: - přečíst rozsáhlý a poměrně obtížný text: přidělil jsem studentům jednotlivé kapitoly z Wienerovy knihy Kybernetika a společnost, studenti vypracovali krátké prezentace, přednesli k nim referáty a tak jsme obsah celé knihy poskládali dohromady, aniž by kdokoli ze studentů musel knihu přečíst celou. - historie informatiky a ICT: vypsal jsem seznam témat, studenti si vybírali a tvořili malé skupiny (po 2-3), pak museli najít zdroje informací, nakreslit obrázky, fotografovat místa nebo věci, namluvit komentář nebo nahrát interview, uspořádat anketu, nafilmovat klipy na zvolené téma a pak z vytvořeného materiálu sestavit prezentaci nebo webovou stránku nebo sestříhat video. Mohlo se jednat o dokumenty (prezentace o "starých poštách" - zájezdních hostincích) nebo o hrané filmy (video o principech šifrování, video o tom, co je to čas), vynikající sestřih klipů o násilných počítačových hrácha o agresivitě ve světě softwaru, animované filmy (o alexandrijské knihovně, o věčné ideji nebo o Bernardu Bolzanovi) atd. - jiné téma: všeobecné vzdělání, významné osobnosti, historie všeobecného vzdělání (vyrazili jsme do Prahy fotografovat historické školní budovy, pomníky, hroby aj. památky a ve škole potom studenti vyráběli prezentace nebo videa podobně jako na téma historie IICT) Přínosy metody: - skloubili jsme několik témat do jednoho úkolu: studenti se současně učili vyhledávat a vyhodnocovat informace, zpracovávat sebraná data (úprava fotografií, střih videa, střih zvuku, zpracování a prezentace textu atd.) a pokud možno i prezentovat výsledek před publikem; současně se poučili jak o tématu, které zpracovávali, tak i o tématech, která zpracovávaly ostatní týmy; současně se učili učit se, spolupracovat v týmu a řešit problém -- je to NEJEFEKTIVNĚJŠÍ způsob vyučování, který znám - problémová metoda žáky dobře motivuje, studenti se učí spontánně, není potřeba zkoušet a známkovat znalosti nebo psát testy, stačí sledovat práci týmů a hodnotit, jak se jednotliví studenti zapojili do řešení zadané úlohy - některé zdařilé výsledky se dají použít jako učební pomůcky nebo se jimi škola může veřejně chlubit (některé z nejlepších si naopak můžeme ukazovat jen v uzavřené společnosti -- např. video o J.J.Rybovi, kde hlavní roli hrají rybičky v tomatě, rajská omáčka je narážkou na smutný konec našeho slavného kolegy) - hodně radosti a minimální zátěž pro studenty i pro učitele (protože studenti pracují sami a rádi), pokud se projektová metoda daří Úskalí: - probírá se několik témat současně, tj. NEPLNÍ SE TEMATICKÝ PLÁN -- velký průšvih pro učitele (v lednu měl probírat žížalu, ale slepici až v únoru -- z hlediska vedení školy to je neřešitelný problém) - jeden člen týmu udělá všechnu práci na projektu, ostatní tráví vyučování na facebooku; jeden člen týmu je výrazně iniciativní a ostatním přenechá jen pomocné práce, které je nebaví; jak individuálně hodnotit týmovou práci? (ne podle výsledku, ale podle přínosu jednotlivců) - studenti mají zadaný úkol, ale řešení hledají sami; může se stát, že se naučí něco jiného, než měl na mysli učitel (nesplnění tematického plánu, příp. ŠVP - já bych nad tím mávnul rukou, ale z hlediska vedení školy a nadřízených orgánů je to pro mě VELKÝ PRŮŠVIH) - jak propojit témata, která patří do různých předmětů (informatika, čeština, dějepis, matematika, společenské vědy); většina učitelů se řídí zásadou: já ti nemluvím do informatiky a ty mně nemluv do češtiny / do výtvarky / do matyky... -- na společné projekty si člověk musí vybírat spojence, jenže pak třeba dostane třídu, kterou učí někdo jiný, kdo na společný projekt nepřistoupí - studenti chtějí trávit vyučování u počítačů a nechtějí ven ze školy - vedení školy nechce pustit studenty ven na celé dopoledne (a když, tak jen ve dnech, kdy ostatní dostanou studijní volno -- např. při přijímačkách nebo maturitních písemkách -- jenže v dubnu je pozdě začínat s projektem, který zabere celé pololetí); studenti by samozřejmě chtěli to studijní volno, a já zase prudím s nějakým projektem - pro přípravu studentů na úspěšné vyplnění zaškrtávacích testů je projektová metoda naprosto nepoužitelná -- to je VELKÝ PRŮŠVIH z hlediska CERMATu a podobných testovacích organizací - studenti se pohybovali po městě v malých skupinách bez přímého dozoru učitele -- co kdyby se někomu udělalo nevolno, někoho přejelo auto, dostali se do konfliktu s obyvateli budov, které fotografovali, nebo do jakéhokoli jiného konfliktu atd. -- z toho koukal pro změnu KRIMINÁL Závěr: Se svými pokusy o projektové vyučování jsem nejvíc narazil v předmětové komisi, protože studenti dělali věci, které neměli předepsány, některé znalosti a dovednosti se nenaučili (protože se bez nich obešli, ale naučili se zase něco jiného), nedodržovali jsme časový plán, nedokázal jsem dobře odlišit výkony jednotlivců, výsledky předmětovou komisi nenadchly nebo vysloveně zhnusily (např. video o násilných hrách). Vedení školy mi sice v rámci možností vycházelo vstříc (vycházky do města, zapůjčení násad ke smetákům -- ty pak šikovný student ve videu proměnil na laserové meče), ale na efektivní práci na projektech to nestačilo. V některých třídách sice byla práce na projektech oblíbená a úspěšná, ale v jiných třídách se studenti vysloveně flákali -- projekty je nemotivovaly. No a posledním hřebíkem do rakve byla pohrůžka státní maturitou ze strany CERMATu...

• Ivan Ryant4. 10. 2013

  a ještě něco: taky bych měl zájem o nějaký grant

• Ondřej Neumajer4. 10. 2013

  Skvělý komentář pane Ryante, jako vždy, chce se mi napsat. Téma na samostatný článek, zejm. ty příklady. Jedno úskalí ale myslím je možné řešit. Do tematického plánu si projekt naplánovat dopředu, to by nešlo? Zrovna teď procházím žádosti škol o Quality Label eTwinning a jelikož jedním z kritérií je začlenění eTwinningového projektu do kurikula, tak mohu sledovat, jak se s tím jedtovlivé školy, resp. učitelé poprali. Někteří uvádějí, že z projektu udělali předmět, jinde to prostě plánovali dopředu a zohlednili v plánech, resp. ŠVP. Cermat bych neoznačil jako škúdce projektové výuky. Spíše jde o to, co mají jeho testy ověřovat.

• Petr Chaluš5. 10. 2013

  Státní maturita je hřebík do rakve nejen projektovému vyučování.

• Radek Sárközi5. 10. 2013

  Státní maturita neobsahuje testy z informatiky. Tematické plány nejsou povinné. Naopak součástí maturity může být závěrečná práce jako výstup z projektu. Nehledejme překážky tam, kde nejsou... (O grant si musíte požádat.)

• Ivan Ryant6. 10. 2013

  Ondřej Neumajer (http://profil.rvp.cz/profil/71) píše: "Jedno úskalí ale myslím je možné řešit." -- Asi ano. Všechno jde, když chce i předsedkyně předmětové komise. A děkuji za pochvalu. Radek Sárközi (http://profil.rvp.cz/profil/16237) píše: "Státní maturita neobsahuje testy z informatiky." -- ale měla je obsahovat, takže nám nezbývalo než studenty včas začít připravovat na testy podle katalogu CERMATu (už jste na to zapomněl? -to teda brzy). No a nebudeme přece měnit ŠVP, když nám dalo tolik práce (zvlášť když jsem se na ní odmítl podílet, že ano). Třeba ty testy zase někdo brzy zavede... "Tematické plány nejsou povinné." -- Jak pro koho. Já je mám povinné. "Naopak součástí maturity může být závěrečná práce jako výstup z projektu." -- Z inidividuákního projektu ano, z týmového nikoli. Samostatný projekt je součástí naší školní maturity z volitelného programování. "Nehledejme překážky tam, kde nejsou..." -- Kdybych vyjmenovával překážky, které nejsou, jistě by mne naše paní ředitelka přesvědčila, že mohu klidně dál pokračovat ve vyučování IICT. Bohužel jsem naopak přesvědčil já ji, že pokračovat nemohu a ona to uznala. Radost z toho neměla, já taky ne. "(O grant si musíte požádat.)" -- Požádat je jedna věc a dostat je věc úplně jiná.