Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Kvalita místa
4,7 (3 hodnocení)
Ukázka z publikace NÁMĚTY PRO GEOGRAFICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ: ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ je určena zejména učitelům z praxe, studentům učitelských oborů a také dalším zájemcům o aplikaci geografické a environmentální problematiky ve vzdělávání. Publikace si klade za cíl rozšířit základ běžných učebnic o vybraná aktuální témata se vztahem k životnímu prostředí a jeho ochraně.
Definice pojmu „kvalita místa“ může být různá. Ve své podstatě se jedná o souhrn objektivně měřitelných a subjektivně vnímaných charakteristik určitého prostoru. Mezi objektivně měřitelné charakteristiky můžeme v tomto pojetí zařadit prakticky všechny geografické faktory (např. teplotu vzduchu, kvalitu půdy, vegetace, dopravní dostupnost, hustotu zalidnění a řadu dalších), ale také všechny ostatní exaktně měřitelné charakteristiky jako je hlučnost, prašnost apod. Mezi subjektivně vnímané charakteristiky pak můžeme zařadit např. některé čichové vjemy, estetickou úroveň, duch místa (genius loci), ale také charakteristiky vnímané pouze některými citlivými jedinci (přítomnost geopatogenních zón a ley-linií, energetické působení místa aj. – blíže např. Pogačnik 2000a, b; Cílek 2005 aj.).
Kvalita místa jako souhrnné vyjádření výše uvedených dílčích ukazatelů je tak prakticky pro každé sledované místo zcela jedinečnou „veličinou“. Z proměnlivosti těchto faktorů vyplývá značná proměnlivost kvality sledovaného místa v čase.
Výsledek hodnocení kvality místa záleží také na tom zda ji hodnotíme v obecné rovině (tzn. bez předem stanoveného účelu a kritérií) nebo za určitým účelem – např. pro bydlení, pro jednorázové přenocování (v přírodě i v budově), pro rekreaci, pro podnikání apod. Z účelu hodnocení pak vyplývají jednotlivá hodnotící kritéria. V běžné praxi obvykle hodnotíme kvalitu místa spíše „intuitivně“, aniž bychom tato kritéria dopředu definovali. Ve školní výuce naopak doporučujeme hodnotit kvalitu místa vždy podle stanovených kritérií, která vyplývají z účelu hodnocení.
Poznámky k pracovnímu listu č. 1:
V tomto úkolu studenti nejdříve vybírají kritéria, podle nichž dále hodnotí kvalitu místa pro stanovený účel. Úkol je vhodné řešit v různorodém prostředí, nejlépe během celodenní exkurze. Úkol může být odrazovým můstkem pro diskuzi (každé místo je vhodné k jinému účelu; kvalita místa závisí zejména na účelu, pro který ji posuzujeme)1. Další možnou variací tohoto úkolu je hodnocení několika lokalit pro určitý účel ve dvojicích – jeden hledá klady dané lokality, druhý naopak zápory. V této podobě může být úkol motivován například tak, že dvojice představuje novomanželský pár, který hledá místo pro bydlení.
Tento úkol představuje hodnocení kvality místa na vyšší řádovostní úrovni. Prostorové vymezení „místa“ totiž není přesně definováno – místem může být roh místnosti, louka nebo celá obec. Uvedený úkol je zaměřený na hodnocení kvality místa na úrovni sídla, a to na základě předem stanovených kritérií. Podobným způsobem můžeme hodnotit také lokality, ležící na území různých států a přispět tak k rozvíjení dovednosti objektivního posuzování ukazatelů hodnocení kvality života, životní úrovně, hospodářské vyspělosti či přírodních podmínek a jejich působení na obyvatele, kteří v daném území žijí (viz Matějček in: Peštová a kol., 2007). Výhodou úkolů tohoto typu je jejich praktická aplikace – např. výběr místa pro vlastní bydlení, čímž můžeme na úkol v tomto pracovním listu navázat (studenti mají za úkol stanovit si svá vlastní kritéria pro výběr lokality k bydlení).
Řešení úkolu z pracovního listu č. 2:
Autor díla: Tomáš Matějček
Poznámky k pracovnímu listu č. 3, úkol č. 1:
Smyslem úkolu je uvědomit si skutečnost, že působení různých míst na různé lidi je velmi rozdílné a závisí na řadě faktorů – zejména osobní zkušenosti s podobnými místy z minulosti, smyslové vjemy (působení vůni nebo naopak zápachů, zvuky, aktuální stav počasí apod.), ale také informace o daném místě (např. tragické či naopak příznivé události v minulosti), název místa apod.
Při posuzování krajiny jako celku probíhá hodnocení obvykle ve třech rovinách:
primární krajinná struktura (přírodní prostředí)
sekundární krajinná struktura (hmatatelné lidské výtvory)
terciární krajinná struktura (duchovní rovina)
Toto hodnocení můžeme aplikovat i při hodnocení kvality místa. Zřejmě nejobtížnější je hodnocení duchovní roviny, a to především z důvodů její obtížné až téměř nemožné měřitelnosti. Někteří lidé tento aspekt kvality místa či krajiny vůbec neuznávají. Základní informace k problematice duchovní roviny kvality místa poskytuje následující text.
Duchovní rovina kvality místa
Jsou známy různé formy pojetí duchovní roviny místa či krajiny, které se vzájemně prolínají a doplňují. Zřejmě nejznámějším vyjádřením je genius loci neboli duch místa. Pod tento pojem obvykle zahrnujeme nehmatatelné aspekty místa či krajiny, které mohou mít zcela konkrétní hmotné projevy. Duch místa může být tvořen místními pověstmi, svéráznou architekturou, působením známých osobností, způsobem obživy obyvatel, historickými událostmi apod. Genius loci je do určité míry uznávaným kritériem i v praktické územní ochraně (například při posuzování krajinného rázu).
Svůj vliv na vnímání místa má také jeho pojmenování. Dosti odlišně bude zřejmě většina lidí vnímat místa nazvaná „Kvítkov“, „Slunečný vrch“ či „Bílá stráň“, narozdíl od míst, která jsou pojmenovaná „Šibeniční vrch“, „Na Mordu“ či „Chmuřany“.
Samostatnou kapitolou je působení energetických sil v krajině, a to od těch zcela jasných a neoddiskutovatelných (řeka, proudění vzduchu aj.), až po energie, které dosud nejsou zcela objektivně měřitelné (ley-linie, geopatogenní zóny apod.).
S působením energií v prostoru pracuje například staré čínské umění feng šuej (viz např. Craze, 2000). Tato metoda či nauka řeší uspořádání prostoru (nejen krajiny či místa, ale dokonce i budovy či místnosti) podle přesných pravidel. Podstata spočívá v zajištění vhodných podmínek pro proudění tvořivé energie, kterou feng šuej uznává a nazývá ji „čchi“ neboli „životní síla“. Působení energií v krajině uznávali také staří Keltové, kteří na určitých místech vztyčovali kameny (tzv. menhiry), jejichž význam mohl podle některých domněnek spočívat také v usměrňování toku energií v krajině (pro bližší informace o výskytu menhirů na území ČR viz např. Stejskal, 1991).
Někteří lidé pociťují rozdíly mezi jednotlivými místy v působení na svou psychiku. Jsou místa, kde se většina lidí cítí dobře a naopak místa, kterým se řada lidí podvědomě vyhýbá, obtížně zde usíná, případně má i zdravotní problémy. Pro takto „problematická“ místa (častěji se jedná o linie) se vžilo označení geopatogenní zóny a bylo pozorováno, že zatímco například psi se takovým místům vyhýbají, kočky a vosy je naopak vyhledávají. Z vědeckého hlediska však zatím tyto jevy nebyly uspokojivě vysvětleny (k působení geopatogenních zón na člověka viz např. Hanus, 1996; Řeháková, 1991).
Na energetickou harmonizaci krajiny klade důraz geomantie – hraniční obor mezi vědou, uměním a duchovní aktivitou. Jejím cílem je ochrana životního prostředí nejen na úrovni fyzikální a biologické (tedy čistě hmatatelné), ale také na úrovni duchovní. Za jednoho z nejvýznamnějších představitelů současné geomantie je považován doc. Marko Pogačnik ze Slovinska. Některé jeho knihy jsou dostupné i v češtině (viz např. Pogačnik, 2000a, b).
Poznámky k pracovnímu listu č. 3, úkol č. 2:
Pojem „paměť místa“ resp. „paměť krajiny“ velmi výstižně definuje Sádlo (1994), který krajinu považuje za živou soustavu na nejvyšší hierarchické úrovni (v posloupnosti: organely – buňka – tkáň – orgán – jedinec – populace – společenstvo – krajina) a jako systém ji přirovnává k lokálu hostince, jehož obsazování jednotlivými hosty není předem přesně dané (tak jako například přesná poloha koleček v hodinovém strojku), ale není ani náhodné (tak jako například uspořádání karet v balíčku). Každý nový prvek v krajině vychází ze situace, která odpovídá okamžiku jeho vstupu do systému. Některé prvky jsou relativně neměnné (v případě krajiny např. tvar reliéfu, poloha vodních toků, geologické podloží; ve výše uvedeném přirovnání poloha výčepu, vchodu apod.), jiné jsou proměnlivé a jejich uspořádání se řídí dosavadní situací (v případě krajiny např. spontánní rozšiřování lesa na opuštěné pastviny, které je podmíněno přítomností lesa v jejich blízkosti, v „restauračním“ přirovnání si lidé si sedají vedle svých známých, muži si sedají tak, aby měli dobrý výhled na ženy, nikdo nechce sedět zády k lokálu, je výhodné sedět blízko u výčepu apod.).
V tomto pojetí je zřejmé, že krajina či jednotlivá místa mají jednak určité předpoklady pro další vývoj a jednak „paměť“. Současný stav proto do značné míry odráží využití daného území a jeho okolí v minulosti. Smyslem úkolu č. 4 je uvědomit si tyto souvislosti na konkrétních příkladech přímo v terénu. Schopnost interpretovat jevy a děje v krajině (tzn. „číst krajinu“) totiž patří mezi důležité geografické dovednosti, které by měl v základní úrovni zvládnout již absolvent 2. stupně základní školy (blíže k problematice geografických dovedností viz Řezníčková, 2003). Cílek (2005) definuje hlavní prvky paměťové struktury krajiny, kterými jsou:
Reliéf – ten určuje zejména směr vodních toků a hydrologický režim oblasti. V případě, že dojde ke změně reliéfu (např. v souvislosti s těžbou), je paměť krajiny „vymazána“.
Klima a mikroklima – má zásadní vliv na vznik a vývoj ekosystémů a často i na reliéf.
Geologické podloží a substrát – určuje a ovlivňuje druhové bohatství rostlin a živočichů. Zároveň předurčuje vývoj reliéfu.
Využití a péče o krajinu – představují lidský vklad do přírodních procesů. Paměť se zde projevuje zejména tím, že lidská sídla jsou opakovaně zakládána na stejných místech, po staletí jsou udržovány základní komunikace mezi sídly a přetrvává také rozdělení krajiny na zemědělskou a lesní.
Projevy paměti krajiny můžeme dále dělit na hmatatelné a nehmatatelné, sdělitelné či nesdělitelné apod. Výrazným zásahem do krajiny může dojít až ke ztrátě krajinné paměti (např. rozsáhlou povrchovou těžbou). Ztrátou paměti se zabývá také Sádlo (1994).
Poznámky k pracovnímu listu č. 3, úkol č. 3:
Další příklady paměti místa: náspy, prohlubně, zalesněná strž po erozi v zemědělsky využívané krajině aj.
Poznámky k pracovnímu listu č. 4:
Charakterotvorným prvkem rozumíme pohledovou dominantu daného místa či krajiny, která určuje jejich charakter (např. kostel na kopci, košatý strom uprostřed louky, mrakodrap uprostřed města apod.). Úkol je možné řešit také přímo v terénu a hodnotit charakterotvorné prvky různých míst.
Poznámky k pracovnímu listu č. 5:
Smyslem úkolu je uvědomit si, jak se odráží funkce místa resp. krajiny v jejím vzhledu. Převažující funkce krajiny totiž poskytuje mnoho informací o daném území. Velmi zajímavé je sledovat vývoj funkce krajiny během vývoje lidské společnosti. Zatímco převažující zemědělství se v krajině odrazilo vznikem polí, luk, pastvin, ale také sídel vesnického typu, průmyslová výroba znamenala vedle vzniku rozsáhlých průmyslových areálů také vznik a bouřlivý rozvoj měst, dopravní infrastruktury (silnic, železnic) apod. V současné době jsou nejvýznamnějším odvětvím služby (terciérní sféra), zejména obchod. V krajině se tato skutečnost odráží nejen rozvojem rozsáhlých nákupních center, skladišť apod., ale také změnou ve struktuře měst (centra měst jsou pro bydlení a podnikání stále dražší, takže roste jejich zázemí, a to nejen vlivem rozvoje zmíněných komerčních objektů, ale i rozšiřováním ploch pro bydlení). Vyšší nároky lidí na trávení volného času se v krajině projevují výstavbou rozsáhlých rekreačních a sportovních zařízení (sportovní areály, golfová hřiště apod.), takže změny funkčního využití území jsou zároveň dokladem změny životního stylu lidí. V krajině pozorujeme rovněž důsledky rozvoje informační společnosti, a to například v podobě vysílačů pro šíření rozhlasových či televizních vln nebo pro mobilní telefony.
Náměty na další otázky a úkoly:
1) Měli jste někdy pocit, že se na určitém místě cítíte mimořádně příjemně nebo naopak mimořádně nepříjemně?
2) Někteří lidé jsou také citliví na polohu světových stran ve spánku. Pokud vám to podmínky umožňují, zkuste po několik nocí měnit polohu postele vůči světovým stranám a sledujte kvalitu svého spánku. Výsledky společně zhodnoťte. Při hodnocení vezměte v úvahu také další skutečnosti (např. polohu hlavy vůči zdem apod.).
3) Které místo ve vašem okolí se vám nejvíce líbí a proč?
4) Na kterém místě ve vašem okolí se naopak necítíte dobře a proč?
Materiál vznikl jako výstup Projektu Přírodovědná gramotnost, který byl realizován v rámci Jednotného programového dokumentu pro Cíl 3 regionu NUTS 2 hlavní město Praha a spolufinancován ze státního rozpočtu ČR, rozpočtu hlavního města Prahy a Evropského sociálního fondu.
