Justýna a upíři – cesta k inscenaci s dětským souborem

Březnovým tématem Lidé a múzy můžeme s žáky vstoupit do světa fantazie, emocí, umění a umělců aktivním způsobem. Všechny čtyři týdenní náměty se soustřeďují na múzy divadelní, ale ani ty ostatní nemusí přijít zkrátka. Bude hodně záležet na tom, jak tuto příležitost využijete. Pokud se rozhodnete pracovat se všemi náměty, nemusí to být nutně v nabízeném pořadí. To, co všechny příspěvky spojuje, je aktivní zapojení žáků do tvůrčích činností při pronikání do bohatosti výrazových prostředků dramatického umění. Divadlo a herci provází lidskou civilizaci od jejích počátků. Jsou významnou součástí kultury, jsou prostředkem osobní a společenské reflexe, cestou, jak společně sdílet myšlenky, pocity, prožitky. Jako učitelé můžeme pomoci všem dětem bez rozdílu jejich rodinného zázemí nacházet cestu k dramatickému umění v jeho nespočetných formách, kterými nás oslovuje a těší. Zkušenost, kterou získají naši žáci při intenzivním prožívání „divadla", jehož jsou sami aktéry, je nepřenosná a trvalá. Stojí za to ji dětem dopřát. Březnový cyklus inspirací vám může posloužit jako východisko pro vaše vlastní projekty nebo zamyšlení se nad tím, čím nás dramatická tvorba a svět umění obohacuje.

PaedDr. Karel Tomek

Jak vyplývá z RVP, může být příprava divadelní inscenace s dětmi součástí výuky dramatické výchovy, zejména s žáky zkušenějšími, kteří už jsou na tuto komplexní tvůrčí práci připraveni a vybaveni a kteří o ni projeví zájem. Vždy jde o rozsáhlý proces, který je svým charakterem dlouhodobým projektem (pro práci na autorské inscenaci je typická především projektová metoda). Má-li jít o práci tvořivou a pedagogicky hodnotnou, musí jít vždy o proces jedinečný, který vychází z potřeb, zájmů, schopností a dovedností konkrétních žáků a konkrétní skupiny (třídy), přičemž vznik inscenace a její případné předvedení (představení na veřejnosti) nejsou cíli, ale prostředky dramaticko-výchovného procesu. Proto je téma tohoto týdne zpracováno jako záznam celoroční činnosti jedné třídy, jako informace o tom, jak divadelní práce probíhala v daném konkrétním případě a v konkrétních okolnostech a co tento proces dané skupině a žákům přinesl. Tvořivému učiteli dramatické výchovy tento materiál může posloužit nikoliv jako návod, ale jako inspirace k jeho vlastní práci. I v případě, že se učitel rozhodne využít publikovaného scénáře a inspirovat se cestou, kterou prošla Ivana Sobková se svou třídou, bude nezbytně nutné s těmito materiály pracovat samostatně a s ohledem na vlastní třídu, žáky a - v neposlední řadě - s ohledem na vlastní divadelní a pedagogické zkušenosti.