Článek popisuje výsledky výzkumu, který realizoval David White z University of Oxford. Modifikuje všeobecně známé Prenského rozdělení uživatelů internetu na digitální domorodce a digitální imigranty do podoby rezidentů a návštěvníků.
Celkem zajímavý výzkum realizoval v posledních dvou letech britsko-americký tým, který vedl odborník na distanční vzdělávání z Oxfordu Dave White. Východiskem této práce byla potřeba aktualizace a upřesnění všeobecně známého rozdělení uživatelů internetu na digitální domorodce a digitální imigranty, s nímž přišel již před 10 lety Marc Prensky (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti). Jeho původní představa se týkala především rozdílů mezi starší a současnou, tzv. síťovou, generací našich dětí. Později sice Prensky svou typologii upravil a konstatoval, že ono rozdělení není čistě generační, ale týká se spíše toho, zda lidé disponují tzv. „digitální moudrostí“ (pojem do určité míry odpovídající počítačové a síťové gramotnosti).
Dave White sice zůstává při popisu uživatelů internetu u rozdělení na dvě skupiny, ale jde při jejich popisu do mnohem větší hloubky. Jednu skupinu nazývá návštěvníky (Visitors) a druhou rezidenty (Residents). Následující pojmová mapa je převzata z jeho
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Lenka Říhová31. 10. 2011
..Učitelům lze v praxi doporučit spíše pravý opak. V profesním životě si cílevědomě budovat digitální identitu v roli rezidenta, ale v soukromí být spíše návštěvníkem..
tak o to se hodně snažím.. i když přeskakování z jedné identity do druhé se občas plete :)
Bc. Karolína Janečková2. 11. 2011
Velice zajímavé rozdělení, díky němuž jsem zjistila, že v soukromí jsem spíše rezident a v profesním návštěvník... a je na čase toto změnit :) Díky příležitost otevřít oči.
Martin Rusek5. 11. 2011
Nerad bych byl zařazen jako návštěvník. Mám z toho špatný pocit, jako bych se ocital v novém prostředí. V tom jsem většinou tichý, neprojevuju se a sedím v koutku. Takováto pozice je však poměrně nekreativní a v takové pozici se nenechávám příliš inspirovat k akci (viz přednáška Stephena Downese (http://elearning.rvp.cz/kurzy/mod/resource/view.php?id=23493)).
Rozhodně se snažím nezůstávat anonymní, i když to má určité meze: v některých končinách sítě rád zůstávám skryt. Nnevidím důvod, proč by můj facebookový účet měl obsahovat moje telefonní číslo, a navíc si stahovat z mého telefonu propojením s google čísla kamarádů a navíc je zpřístupňovat dalším. Nevidím důvod k tomu, aby mi gmail zabezpečoval přístup tím, že si vezme číslo mého telefonu. Jednoduše nevidím důvod, aby mi cíleně volaly firmu znalé mého kariérního zaměření i koníčků (facebook).
Jako podnětný text k této problematice doporučuji článek Učitel a sociální sítě (http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/13763/ucitel-a-socialni-site.html/#comment-2135) zajímavá je zvláště diskuse k příspěvku. S autorkou absolutně nesouhlasím a zajímám se o názory dalších kolegů.
(vytvořené pomocí velmi zajímavého online nástroje Prezi). Znázorňuje základní vlastnosti obou táborů.
Návštěvníci Do této kategorie uživatelů internetu patří ti, kteří toto prostředí chápou jako značně neuspořádanou dílnu plnou různých materiálů, výtvorů v různých stádiích vývoje, odpadků a hlavně nástrojů. Jdou-li tam, dělají to proto, že chtějí něco vytvořit, něco najít nebo se s někým konkrétním spojit. Vezmou vhodný nástroj, použijí ho, a když dospějí k uspokojivému výsledku, zase odejdou. Typický návštěvník nebuduje svou digitální online identitu, snaží se zůstat anonymní a nezávislý na druhých. Aktivity realizované prostřednictvím sociálních sítí považuje většinou za banální a sebestředné. Na síti se spojuje pouze s těmi, jež zná osobně. S nimi pak komunikuje mailem, přes Skype (či s využitím jiného vhodného nástroje) a umožňuje jim přístup ke svým online výtvorům.
Typický návštěvník nepředkládá veřejnosti své myšlenky, nesdílí výsledky své práce a nespolupracuje online s nikým, koho nezná. Publikuje na webu nanejvýš neosobní, autoritou schválený obsah, např. v rámci své pracovní náplně. Používá telefon, tužku, papír, čte knihy a přemýšlí zásadně off-line. Chce-li se něco prostřednictvím sítě naučit, studuje vhodné materiály, zapíše se do specializovaného kurzu, případně hledá experta, který mu pomůže. Orientuje se pouze na dosažení cíle.
Rezidenti Sem patří ti uživatelé, kteří internet chápou jako prostor, v němž se nacházejí jiní lidé (přátelé, kolegové), s nimiž lze sdílet i informace osobní povahy (o problémech, práci apod.). Jejich život se ve skutečnosti neodehrává pouze off-line, ale přesouvá se částečně online. Hranice je přitom značně rozmazaná. Rezident děsně rád tráví svůj volný čas na internetu, interaguje s jinými uživateli, zapojuje se do různých virtuálních komunit, používá sociální sítě (Facebook, Twitter, Google+ apod.). Internet je pro něj místem pro vyjádření vlastních názorů či zkušeností (třeba ve formě osobního blogu), kde lze navazovat a rozvíjet vztahy s jinými stejně zaměřenými lidmi a kooperativní formou se od nich učit (viz Kolaborace nebo kooperace?). Buduje si tzv. osobní vzdělávací prostředí (PLE).
Rezidenti často vyvíjejí podobné aktivity jako návštěvníci, jenže na rozdíl od nich zůstávají na síti přítomní i po odhlášení. Dá se říci, že vlastně vědomky či nevědomky každým svým výtvorem, reakcí, spojením budují svou digitální identitu (viz Pozor na internetové informační bubliny!).
Shrnutí Na rozdíl od Prenského digitálních imigrantů pro návštěvníky neplatí, že by měli být zaostalí ve schopnosti ovládat počítače. Často mohou disponovat dokonce mnohem vyšší úrovní tzv. digitální gramotnosti než většina rezidentů. Jedná se u nich ve skutečnosti spíše o určitý životní postoj. Není nic výjimečného, že se podobný přístup projevuje i u starších rozumnějších studentů (SŠ a VŠ), kteří většinou již poučeni o nástrahách internetu mívají obavy o svou bezpečnost. To znamená, že totéž platí o jednoznačném přiřazení vlastností generačních. Všichni příslušníci síťové generace nejsou rezidenty a zdaleka ne všichni dospělí patří do skupiny návštěvníků. Postarších rezidentů trávících svůj volný čas na Facebooku je docela dost. Měli bychom ale na druhou stranu připustit, že nízká úroveň počítačové gramotnosti získání statusu skutečného rezidenta brání.
Typologii rozdělující uživatele internetu na rezidenty a návštěvníky je třeba chápat spojitě. Žádná ostrá hranice mezi oběma typy neexistuje. Tento fakt je znázorněn i na výše zobrazené pojmové mapě, na níž existuje mezi oběma oblastmi zřetelný průnik.
Ve skutečnosti vůbec není možné uživatele jednoznačně do některé z těchto dvou kategorií zařadit. To, jak se každý z nás na internetu chová, je závislé na kontextu. Existuje poměrně dost takových lidí (a platí to i pro mnoho našich dosud nedostatečně poučených žáků), kteří jsou v osobním životě rezidenty (třeba na Facebooku), ale v profesním (školním eLearningu) návštěvníky. Učitelům lze v praxi doporučit spíše pravý opak. V profesním životě si cílevědomě budovat digitální identitu v roli rezidenta, ale v soukromí být spíše návštěvníkem. Jen ten, kdo toto dokáže, může být považován za skutečného profesionála disponujícího síťovou gramotností (opět viz Pozor na internetové informační bubliny!).
Na následujícím obrázku je můj osobní diagram znázorňující tuto problematiku. Přesné umístění elipsy (i tvar) představující množinu online aktivit je individuální. Normálně by její střed měl ležet asi někde v blízkosti průniku obou os. Zde naznačený posun doleva odpovídá tomu, jak vnímám své vlastní internetové aktivity. O svém negativním vztahu k sociálním sítím jsem se zmiňoval nedávno v článku Bude se jednou vzdělávání odehrávat na Facebooku?
Realita je ještě o trochu složitější. Rolí, které každý jedinec na síti hraje, bývá mnohem více. A v každé z nich může být z pohledu této typologie zařazen jinam. Grafické znázornění by pak vyžadovalo o to více rozměrů. Možná by na tomto místě stálo za připomenutí, že výzkum právě této problematiky proslavil již před více než 15 lety psycholožku MIT (a tehdejší manželku Seymoura Paperta) Sherry Turkle (viz můj článek z roku 1997 Portrét Sherry Turkle).
Budeme-li chtít tuto typologii uplatnit ve výukovém prostředí, musíme se zabývat nejen chováním studentů a žáků, ale i učitelů. Problémy nastávají tehdy, když se někdo snaží přenést svůj sociální status z reálného života do virtuálního. Většinou se ukáže, že to není možné. Pokusy chovat se v prostředí žáků-rezidentů jako návštěvník vedou většinou k nezdaru. Jedině ten učitel, který je sám ve virtuálním prostředí rezidentem, se může s úspěchem snažit o podchycení zájmu žáků a realizaci některých výukových cílů umístěných na vyšších stupních Bloomovy taxonomie online. To jsme ale opět dospěli k tomu, co již víme. Takový učitel se spojuje s kolegy a odborníky, buduje si vhodné osobní vzdělávací prostředí a zanechává za sebou svou činností „digitální stopu“(viz Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí).
Přednášku o zde popisované tematice měl Dave White letos v září na konferenci ALT-C. Následující video je její samostatně natočenou verzí umístěnou na blib.tv.
WHITE, David S.; CORNU, Alison Le. Visitors and Residents: A new typology for online engagement [online]. 2011. [cit. 2011-10-28]. Dostupné z: http://firstmonday.org/htbin/cgiwrap/bin/ojs/index.php/fm/article/viewArticle/3171/3049.
