Jsem, či nejsem neoludditou?

My, co jsme studovali v dobách budování komunismu, víme o ludditech asi jen to, že jsou zakladateli dělnického hnutí, něco jako první odboráři. Do historie se zapsali tak, že v Anglii na přelomu 18. a 19. st. bránili pokroku tím, že ničili v továrnách tehdy nově zaváděné typicky tkalcovské stroje. Na první pohled by se mohlo zdát, že naše dnešní situace, v níž se snažíme bránit ovládání lidí prostřednictvím technologií, je analogická. Než však takové tvrzení přijmeme, podívejme se raději na věc trochu blíže.

Aby bylo možno se zamyslet nad souvislostmi, vypůjčím si charakteristiku ludditů od Marco Deseriise. Má tři komponenty [1]:

1. Ničení strojů bylo vyvoláno snahou bránit přenášet na ně prostřednictvím automatizace a technologické inovace dovednosti dělníků. Důsledkem průmyslové revoluce tak bylo snížení závislosti kapitálu na manuální práci.
2. Snaha zvrátit vývoj průmyslové revoluce směřující k přesouvání investic místo do pracujících do strojů.
3. Hnutí bylo doprovázeno paradigmatickou změnou ve vývoji pracovního trhu – přechod od cechů k jednotnému dělnickém hnutí (od feudalismu ke kapitalismu).

Pro všechny tři komponenty činnosti ludditů lze v dnešní době nalézt nějakou podobnost ve snahách bránit nekontrolovanému rozvoji technologií. Mluvíme o neoluddismu, který má více různých forem – od čistě ekonomického přes romantický (návrat ke kořenům), ekologický až po anarchismus, který, podobně jako původní luddité, využívá nezákonné postupy (např. Anonymous) [2]. Ve skutečnosti se nemohu bezvýhradně přiklonit k žádnému ze zmíněných směrů.

Zkusme hledat analogii pro všechny výše definované komponenty luddismu zvlášť.