Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Ještě než se pustíme do práce, je nutné si zmapovat stav věcí. Jak na to? Článek radí, co použít pro to, aby zmapování skutečně zachytilo to, co potřebujeme vědět.
Pozn.: Příspěvek vznikl v době, kdy autor působil na jedné z pilotních škol jako zástupce ředitele, a vyjadřuje vlastní zkušenost školy s tvorbou ŠVP.
Zjistit stav, ve kterém se škola nachází, je možné různým způsobem. Nejprve se zaměřme na to, kdo se zmapování může zúčastnit. Je to samotné vedení školy, koordinátor ŠVP, všichni pedagogičtí zaměstnanci, žáci, rodiče i např. kolegové z jiné školy. Zjišťování podmínek školy je pak možné provést samotným pozorováním a následným zapsáním toho, co pozorovatel vidí a vnímá, rozhovorem, diskusí, seminářem pro rodiče, tvořivou dílnou pro zaměstnance školy, formou dotazníku. Bez analýzy stavu není možné začít tvořit. Zároveň je však třeba si uvědomit, že mapování stavu musí probíhat neustále a ne jen pouze na začátku tvorby ŠVP. Po celou dobu musíme zjišťovat, zda se něco nevymyká kontrole, zda se to, co se naplánovalo, plní v tom duchu, na kterém se všichni dohodli.
Pozorování
Každé provedené pozorování je subjektivní, a přece se při něm dosahuje jisté objektivity; je dobré svoji školu pozorovat až po té, co např. navštívíme jiné školy. Vzájemné porovnání je velmi inspirativní. Ukáže jak na věci, které činíme ve své škole dobře, tak na věci, které by bylo možné změnit a upravit tak, aby se nám práce dařila lépe. Vedení školy musí mít oči otevřené a zároveň se musí zajímat o to, jak jsou na tom jiné školy.
Zde je třeba si ovšem uvědomit, že nejde o konkurenci. Každá škola by měla být ta nejlepší. Pokud se třeba vezmou materiální podmínky škol, je dobré se nechat poučit od ostatních kolegů z vedení jiných škol. Touto cestou je možné se vzájemně obohatit a ve všech školách vytvořit takové podmínky, které budou na obdobné úrovni. Neuzavírejme se do sebe a buďme naopak co nejvíce otevření.
Než se vedení školy pustí do pozorování, je potřeba určit kritéria toho, co chce pozorovat. Předmětem pozorování se může stát budova školy, vybavení školy, dodržování obecně platných pravidel, výukový proces, chování žáků atd. Vždy je nutné si cíl pozorování přesně vymezit. V závislosti na tom nám pak pro zaznamenání skutečností stačí buď čistý papír, na který si píšeme poznámky, tzn. to, co nás momentálně napadne, nebo je možné si předem připravit konkrétní parametry (např. u učeben - jak se využívají, jak jsou uspořádána místa k sezení, existence relaxačního prostoru, vystavené didaktické pomůcky, možnost praktického využití didaktických pomůcek, místo pro uložení dalších učebních pomůcek, existence videa, televize, počítačů, dataprojektoru, využití prostoru - zejména stěn místnosti, prostředí učebny - příjemné/nepříjemné, nábytek v učebně, místo, kam si mohou žáci ukládat své věci apod.).
Pokud se bude mapovat vyučovací hodina, je nutné zachytit, co se ve třídě děje a nikoli odbornost výkladu učitele. Mělo by tedy jít o zachycení činností žáků (např.: žáci pracují inidividuálně, ve dvojici, ve skupině, jsou aktivní, zajímají se o problematiku, něco vytvářejí, zapisují si do sešitu, nakopírované materiály si zakládají do portfolia, pracují s učebnicí, využívají jiné zdroje informací).
Diskuse
Diskuse by měla probíhat napříč celým vedením školy - tím se míní rozšířené vedení školy ve složení: ředitel školy, zástupce či zástupci ředitele školy, koordinátor ŠVP a výchovný poradce. Diskuse o tom, v jaké situaci se škola nachází, by měla též probíhat pravidelně. Účastníci diskuse by na ni měli být řádně připraveni. Z tohoto důvodu je nutné si předem určit, o čem se bude diskutovat, a zároveň si dát čas na přípravu. Jednotlivé diskuse by vždy měly být řízené, ve vedení je dobré se střídat.
Diskuse musí být vedena věcně. V žádném případě se do diskuse nesmí dostat vztahová věc. Vždy by mělo jít o věcnost! Z diskuse je třeba učinit zápis a zaznamenat tak podstatné věci, které padly, aby se dobré myšlenky nevytratily. Na věcnou diskusi je třeba si najít čas. Před tím, než se škola pustí do práce, je důležité si vyjasnit, co se daří, co se nedaří, co se pro to musí udělat, čemu je naopak potřeba se vyhnout.
Dotazník
Typy otázek v dotaznících mohou být různé. Dotazníky je možné si vytvořit vlastní, vzájemně si je zapůjčit mezi více školami popř. nechat sestavit nezávislým subjektem. O jednotlivých typech dotazníku je pojednáno níže. Pro zjištění stavu je důležité porovnávat názor vedení školy s názorem pedagogických zaměstnanců, žáků a rodičů. V mnoha ohledech se stává, že na stejnou věc má vedení školy jiný názor než pedagogičtí zaměstnanci, rodiče či žáci.
Pozorování
V případě pozorování je možno postupovat stejně jako v případě vedení školy. Jelikož kantoři tráví více času ve třídách či se žáky, jejich úhel pohledu může být v lecčems detailnější. Též je dobré navštívit své kolegy na jiných školách.
Návštěvu jiných škol lze provést v rámciv rámci čerpání samostudia po dohodě s vedením školy či v době ředitelského volna, které se vztahuje na všechny pedagogické zaměstnance. Vlastní návštěvu si může učitel zajistit sám či s pomocí vedení školy. Hromadnou exkurzi v době ředitelského volna zajišťuje vždy vedení školy. Při zajištění autobusu je možné navštívit i vzdálenější školu. Takovéto exkurze či návštěvy vedou k přehodnocování názoru na stav školy, na které působíme.
Ještě před tím, než navštívíme jinou školu, je dobré si říct (respektive napsat), co si myslíme, že je u nás na škole dobré a co nikoliv. To samé pak provedeme na jiné škole a poté výsledky vzájemně porovnáme. Je možné, že svůj původní názor na svoji školu vzhledem k pozorování značně poopravíme. Poznáme najednou, že to, o čem jsem si mysleli, že je výjimečné, je zcela běžné, a naopak to, o čem jsme byli skálopevně přesvědčeni, že je běžné, může najednou působit výjimečně. Pokud se takto dohodne více škol a poskytnou si zpětnou vazbu, může dojít takřka k objektivnímu zachycení stavu, ve kterém se škola nachází.
Diskuse celého pedagogického sboru může ukázat na silné a slabé stránky dané školy. Aby takováto diskuse přinesla to, co se od ní očekává, je nutné, aby byla vedena dle stanovených pravidel, které jsou uvedeny výše (viz. Vedení školy a koordinátor ŠVP, Diskuse). Zároveň je nutné, aby byly splněny ještě další podmínky. Všichni členové pedagogického sboru musí dostat prostor se vyjádřit, nesmí se bát říct svůj názor. Jaké vidíme výhody, nevýhody, příležitosti a ohrožení v rámci kurikulární reformy je nutné si hned sdělit na začátku, než se pustíme do práce. Vedení školy by případné názory, které zrovna nebudou v souladu s jejich přesvědčením, nemělo bagatelizovat či na ně reagovat podrážděně. Se vším je potřeba umět pracovat. Sladění se na jednu notu je záležitost jistě složitá, nicméně důležitá. Bez ní se tvorba ŠVP těžko podaří. V rámci diskuse je též žádoucí, aby její účastníci volili taková slova, která se budou týkat věcné stránky komunikace.
Dotazník
Odpovídat na dotazník by se mělo nejméně dvakrát. Nejprve ještě před tím, než se člověk pustí do studia Rámcového vzdělávacího programu. Ať bude dotazník koncipován jakkoliv, je dobré si zkusit odpovědět na otázky, aniž bychom tušili, co se po nás chce. Pokud bude dotazník směřován např. ke klíčovým kompetencím, je dobré jej zodpovědět ještě před tím, než se o nich oficiálně něco dozvíme. Co tím sledujeme?
Dejme si vedle sebe pojmy jako je klíčová kompetence a životní dovednost. Tyto dva pojmy totiž spolu úzce souvisí, respektive životní dovednosti jsou součástí klíčových kompetencí. Ptejme se v dotazníku na životní dovednosti. Vedeme žáky k jejich naplňování? Co je to vůbec dovednost pro život? Je naše výuka postavena na tom, že se snažíme žáky vybavit životními dovednostmi? Jak taková realizace vypadá? Ptejme se v našich dotaznících na to, co si učitelé dokáží představit, co je jim bližší. Odtud pak již vede snazší cesta k pochopení, co jsou to klíčové kompetence. Pokud skutečně dodržíme to, že se v této fázi tvorby ŠVP do RVP nepodíváme, není naše myšlení ničím limitováno a ovlivňováno. Díky tomu tak můžeme vymyslet a domyslet spousty souvislostí, které se týkají podstaty samotných vzdělávacích strategií. Po určité době, až budeme mít RVP prostudovaný (což je povinností každého z nás a rozhodně na to nesmíme zapomenout), odpovězme na stejný dotazník s tím, že se nebudeme dívat do dotazníku, který jsme vyplňovali minule. Následné srovnání může ukázat, co skutečně již ve škole děláme, co naopak vůbec a v čem máme nejasnosti.
Dotazník může mít různou formu. Může se jednat o:
Tvořivá dílna či seminář pro zaměstnance školy
Další možnost zjištění stavu, v němž se škola nachází, existuje v podobě semináře či tvořivé dílny pro pedagogické zaměstnance školy. V tomto případě je žádoucí, aby ji vedl zkušený lektor, který má s takovouto činností zkušenost. Vedení školy by se nemělo bát otevřít se a rozkrýt karty před někým, kdo je v tomto směru profesionál. Takovýto člověk může být obrovským přínosem pro právě začínající změny v našich sborovnách. Je potřeba prolomit bariéry a otevřeně si říci, co a jak vnímáme, co si myslíme, že se nám daří, co už realizujeme a co nikoliv, kde potřebujeme přidat, kde máme rezervy. Takové dílny se může účastnit i vedení školy, ale ne z pozice vedení, ale jako řadový člen sborovny. Existuje též varianta, kdy vedení školy nebude v dílně či na semináři přítomno. Díky tomu se mohou kantoři maximálně otevřít a zjištěná fakta poslouží dobré věci. Tvořivá dílna je o přemýšlení, samostatné tvorbě a společné tvorbě, prezentaci.
V rámci zjišťování stavu, ve kterém se škola nachází, je dobré na začátku např. pracovat s textem či filmovou ukázkou, která bude popisovat či ukazovat, jak vypadá výuka na nejmenované škole. Účastníci dílny (učitelé) pak budou jakoukoliv formou (písemně na papír, v diskusi ve dvojici či v početnější skupině) hodnotit, co viděli, hodnotí pozitivní a negativní jevy. Poté následuje činnost, při které se učitelé zabývají svojí školou. Opět existuje několik forem (nejprve sám, následně ve dvojici či ve skupině) a oblastí (prostředí, vybavenost, převládající metody ve výuce, projekty), jak a co je možné hodnotit. Veškerou tvořivou činnost je nutné prokládat prezentacemi vzniklých nápadů, aby ostatní účastníci dílny byli seznámeni s tím, na co přišli jejich kolegové. Z každé dílny je nutné vytvořit výstup - zanesení výsledku např. na flipový papír, následně vše přepsat do počítače. Každý učitel musí vnímat a vidět, že takováto činnost k něčemu byla, že na zjištěných plusech a mínusech školy se pracuje - dobré věci se ještě více podporují, záporné se naopak vedení školy snaží postupně utlumit.
Pozorování, diskuse a dotazník
Nechat žáky vyslovit svůj vlastní názor, který by mohl nějakým způsobem kritizovat školu - jaký na to máme názor? Nebojíme se toho? Nastavíme zrcadlo realitě? Pokud chceme něco změnit, tak rozhodně ano.
Je samozřejmé, že žáci, kteří na takovéto vyjadřování názoru nejsou zvyklí, mohou podat dosti zkreslené informace. Ale čí je to chyba? Naše, protože jsme je to nenaučili! Nebojme se toho a pracujme s našimi žáky tak, aby se mohli vyjadřovat ke školním záležitostem. Forem takovéto práce je několik. Buď jako třídní učitel, který v rámci tzv. třídnické hodiny či komunikačního bloku bude s dětmi vést diskusi o tom, co si myslí, že se na škole daří a co nedaří. Zároveň je dobré dávat společně dohromady, co se dá pro to udělat a návrhy předávat vedení školy.
Při pozorování jsou žáci důležitým subjektem, neboť vidí mnohem více než my. Oni sami vědí, co se děje ve vyučovacích hodinách, která učebna jim vyhovuje, co jim na škole z pozice žáka chybí a co se jim naopak líbí. To stejné platí v rámci dotazníků pro žáky.
Dotazník musí být vypracován tak, aby žák porozuměl otázkám. Jiný dotazník je vhodný pro žáka páté třídy, jiný pro žáka deváté třídy. Dotazníky může zadávat vedení školy ve spolupráci s třídním učitelem, třídní učitel sám a samozřejmě samotní předmětoví učitelé. Zkusil někdo z nás podrobit své vyučovací hodiny kritice žáků? Kdo to ještě neudělal, ten si buď uvědomuje, že něco není v pořádku, nebo má nízké sebevědomí, i když jeho vyučovací hodiny jsou výborné. Nebojme se toho! Zpětná vazba od žáků nám pomůže odrazit se k tvorbě ŠVP. Žák může určitou měrou přispět k tomu, co děláme dobře a co tak již vychází z požadavků samotného RVP.
Pozorování, diskuse, dotazník a seminář pro rodiče
Rodiče vnímají a vidí školu úplně jinak, než ti, co se ve škole vyskytují dennodenně. Rodič školu hodnotí zejména očima svého dítěte. S čím dítě přijde domů, jakou reklamu dělá škole, to se pak odrazí i na názoru rodiče.
Analýza stavu školy provedená rodiči je ovšem cenná. V tomto případě skutečně závisí na tom, jak škola s rodiči komunikuje či spolupracuje. I to bude jedno z kritérií, které budou rodiče hodnotit. Kromě samotného pozorování a diskusí u příležitosti třídních schůzek či jiného jednání je velmi dobré si zjistit stav věci dotazníkem. V dotazníku musí opět být otázky jasně formulované a pro rodiče srozumitelné. Není možné se ptát na něco, s čím rodič nepřijde do kontaktu, o čem nic neví. Otázky by tedy měly směřovat k již výše zmíněné komunikaci a spolupráci se školou (ať v rovině s vedením školy, třídním učitelem či s předmětovým učitelem).
Vlaštovkou v našem školství jsou semináře pro rodiče, které mají za cíl rodiče seznámit s probíhající kurikulární reformou a zároveň zjistit od rodičů nejen co si o tom myslí, ale zejména co vidí na škole pozitivního a negativního. Otázkou ovšem zůstává, jakou vypovídající hodnotu mají tyto semináře s ohledem na účast rodičů. V současnosti se takovýchto seminářů většinou účastní rodiče, kteří jsou se školou naprosto spokojeni a zúčastní se čehokoliv, protože to berou jako svou morální povinnost. Na druhé straně přijdou rodiče, kteří budou vždy se vším nespokojeni, ale těch bude pár, protože "proč chodit někam, kde bych měl něco říkat. Ještě by se pak mé názory podepsaly na klasifikaci mého dítěte. To to raději řeknu někde na ulici svému známému, které má dítě v téže škole". Přijdou také rodiče, kteří vůbec nevědí, proč tam jsou. Většinou jde o rodiče, kterým dítě řeklo: "mami, tati, musíte do školy", ale přitom neví proč. Nicméně i přes tato ohrožení je dobré semináře začít pořádat. Názor určitého vzorku rodičů také poslouží dobré věci.
Do mapování, v jakém stavu se naše škola nachází, zapojme i kolegy z ostatních základních škol. Neberme je jako konkurenci, ale naopak jako spolupracovníky, kteří nás mohou inspirovat a pomoci nám. Takováto spolupráce nesmí být ovšem jednostranná. I my bychom se měli zapojit do analýzy situace na jiných školách, pokud o to budeme požádáni. V případě analýzy ze strany našich kolegů stačí, pokud půjde o pozorování a následné sdělení, jak vidí naši školu. Zároveň je možné připravit sadu dotazníků, jejichž otázky budou směřovat právě k pojmenování toho, co se jeví na škole jako výborné, co velmi dobré a co naopak je v takovém stavu, že je potřeba učinit změnu.
Bez zastavení se a zmapování, jak na tom škola je, se těžko může zvládnout to, co se na nás valí. Malý počet škol takto činil již před tím, než se vůbec začalo mluvit o reformě. Mnoho škol si díky změně uvědomilo, že není vyhnutí a musí se vydat tímto směrem. Kdo však ještě nezačal (a takovýchto škol je hodně), má co dělat. Je za pět minut dvanáct! Nebojme se a pusťme se do práce. Místo klasické porady pedagogického sboru si udělejme činnostní dílnu, vytvořme dotazníky pro rodiče, žáky a kantory, využijme třídní schůzky k diskusi, začněme procházet školou a mapujme. Vždyť i samotný Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání říká: "Diskuse o potřebných změnách ve vzdělávání na konkrétní škole by měla být podložena analýzou (rozborem) výchozích podmínek školy (materiálních, technických, personálních aj.) a jejím vyhodnocením. Výsledky analýzy ukážou, kde se škola právě nachází, jaká je její výchozí situace." (str. 15).
Informační zdroje:
Kol. autorů: Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání, Praha 2005.
Kol. autorů: Školní vzdělávací program krok za krokem, Praha 2005, 2006.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.