Jak (ne)používat technologie – díl 3.: notifikace a pre/prokrastinace

Notifikace. Někdy si říkám, že právě ony stojí nejvíc za našimi návyky v používání technologií. V prvním dílu jsem vám prozradil, jak je mám nastaveny na jednotlivých zařízeních napříč ekosystémem. Než jsem ale do tohoto stádia dospěl, prošel jsem si notifikačním dětstvím a jeho následným dospíváním, které obě netrvaly tak dlouho jako ty klasické, ale taky to nebyla záležitost týdnů. A myslím, že to tak je u každého z nás.

Vzpomínám si na úplné začátky, kdy všechny aplikace ve výchozím stavu notifikovaly, a mě ani nenapadlo to měnit. Byl jsem otrokem svých zařízení s duplicitními notifikacemi, někdy upozorňující tolikrát v rámci stejné aplikace, na kolika zařízeních tato aplikace byla. V tomto notifikačně/reakčním režimu se vybudoval můj návyk, který se stal zlozvykem, a já si to vůbec neuvědomoval.

Až jsem si jednoho dne řekl dost. A všechny notifikace vypnul na všech svých zařízeních. Někdo by to mohl nazvat detoxem. Začal jsem nepoužívat technologie, resp. používat tehdy, kdy jsem chtěl já sám. Ze třech svých zařízení – notebooku, tabletu a telefonu se rázem staly pouze pracovní zařízení zcela bez notifikací, což se předtím zdálo jako zcela nemožné. Dřív jsem reagoval na každý e-mail okamžitě po jeho příchodu a vyřizoval požadavky či úkoly z nich obratem – a to doslova. E-mailově jsem prekrastinoval. A tento návyk jsem si přenesl i do dalších aplikací.

Když si to zpětně uvědomím, byly to právě notifikace, které mě naučily prekrastinovat, tedy řešit věci okamžitě – odpovídat na e-maily, zprávy, lajky, komentáře nebo číst zprávy na webu, v sociálních sítích, rss čtečkách, a nakonec dokonce řešit problémy v rámci operačního systému, např. jeho aktualizace. A od prekrastinace jsem se nevědomky dostal k prokrastinaci – zůstal v dané aplikaci, službě, síti, čtečce, systému tak dlouho, až jsem zapomněl na okolní svět, a nakonec ani nechtěl tento prokrastinační stav opustit.