Jak motivovat děti ke čtení - nevyužitý rezervoár pohádek, mýtů a legend
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jak motivovat děti ke čtení - nevyužitý rezervoár pohádek, mýtů a legend
4,3 (3 hodnocení)
Příspěvek se věnuje zdánlivým „drobnostem“, které mohou ovlivnit pohled žáka na četbu literatury, a ukazuje jednu z konkrétních možností, jak žáky znovu získat pro četbu.
„Archetypy jsou jako koryta řek, která vyschnou, když je voda opustí, ale která voda kdykoli zase dokáže najít. Archetyp je jako stará vodní cesta, kterou proudila živá voda po staletí, vymílajíc si pro sebe hluboké koryto. Čím déle voda tímto korytem tekla, tím je pravděpodobnější, že dříve nebo později se do tohoto starého řečiště vrátí."
C. G. Jung
„DĚTI NEČTOU," stěžují si houfně učitelé všech myslitelných typů škol. Po mnohaletých zkušenost při výuce čtení v 1. - 5. třídě mohu podotknout jediné: „Já se jim nedivím!"
Když si zpětně připomínám texty z učebnic a z čítanek, tak je také patrný důvod úpadku zájmu o čtení. Texty sice vyhovují při výuce učiva a splňují představu skladby čtenářských textů pro žáky 1. - 5. třídy. Splňují jej ovšem z pohledu didaktika a učitele. Co na to říká samotný žák, pro kterého jsou určeny, to nikoho nezajímá.
Chápu, že jsme v době rozvoje věd a ve společnosti udává tón technické a přírodovědecké poznání, ale přesto to musím napsat takto. Texty v učebnicích českého jazyka a v čítankách pro 1. - 5. třídu základní školy jsou uměle vykonstruované, často po stránce umělecké kvalitní, ale jen málo z nich rezonuje s dětskou duší. Buď jim nic neříkají, nebo jim nerozumí, případně je drtí jako zuby ztvrdlý chléb, tedy hodně těžko. Po několika letech přežvykování podobných textů vzniká celkem pochopitelně silná nechuť ke čtení.
Prolétá kometa
A pak to přijde jako výbuch: Harry Potter, Pán prstenů, Letopisy Narnie, Eragon, Hoši od Bobří řeky... ale i staré klasické pohádky. Kde se vzaly, tu se vzaly knihy, které děti, mládež a často dospělí čtou jako o závod. Mezi dospělými jako zář meteoru zapůsobila Šifra mistra Leonarda. Odborní kritici kroutí hlavami, ukazují chyby a nedostatky těchto knih, poukazují na všemocný vliv reklamy, prostě nechápou. A přitom je to tak prosté...
Samo slovo archetyp pochází z řečtiny a jde o slovo složené:
arche
znamená původ, podstatu a
typos
by se dal přeložit jako
úder, to, co tímto úderem vznikne, se označuje jako forma, předloha atd. Archetyp = původní forma nebo podstatná předloha.
Archetypy v Evropě začal používat analytický psycholog Carl Gustav Jung, který používal i termín praobraz, a jeho následovníci. Archetypy, i když pod jinými názvy, znají ale už jógické a filosofické školy Orientu a Indie zvláště.
A co s tím vším?
Je velkou škodou, že pedagogické fakulty a další vzdělávací ústavy učitelské až na výjimky ignorují analytickou psychologii a nauku o archetypech. Kdyby tomu tak nebylo, mnozí z didaktiků a učitelů by věděli, že mezi prastaré a stále na lidskou psychiku působící archetypy patří archetyp mága, čarodějnice, moudré stařeny a strace, obraz Boha, bájného zvířete a především hrdiny v mnoha podobách.
Právě tady leží klíč úspěchu výše zmiňovaných knih. Ať se to literárním vědcům a teoretikům líbí, nebo nelíbí, kniha postavená na archetypech prostě souzní s dětskou duší, vyvolává v ní neskutečné množství obrazů, které jsou pro dítě něco jako voda pro žíznícího na poušti. A vůbec nezáleží na tom, jak kniha obstojí z hlediska literární kritiky.
V knihách o Harrym Potterovi se snoubí ve vzácné shodě archetyp hrdiny, mága, moudrého starce a nakonec lásky a oběti. Je to vír archetypů, který dokázal oslovit děti, které jinak nečtou. Ten samý základ má i Pán prstenů, který si čtenářskou oblibu drží několik desetiletí.
Nakonec i tolik diskutovaná a zároveň úspěšná Šifra mistra Leonarda těží ze šťastné konstelace archetypů mužský princip - ženský princip, animus - anima. (Staří badatelé byli velmi pevně přesvědčeni o tom, že v každém člověku jsou přítomny ženská a mužská podstata. Od jejich zharmonizovaní se odvíjela dokonalost člověka. Ideálem byl tzv. hermafrodit - spojení muže a ženy v jeden funkční celek.) Ostatně - hodně velká část velkého komerčního úspěchu literatury fantasy a sci-fi se odvíjí od využití archetypálních obrazů.
Nakonec této kapitolky jeden konkrétní příklad. V mém okolí je žák 9. ročníku, který je notorický nečtenář. Ledva jsem mu ale podsunul knihu, a to velmi tlustou knihu o rozsahu 400 stran, jejíž příběh obsahoval archetypální obrazy, přečetl ji velmi rychle.
Nu a co ve škole?
Archetypy jsou jedinečnou možností, jak žáky motivovat ke čtení. Je k tomu jen nutná určitá změna přístupu ke čtení. Z osobní zkušenosti jsem vypozoroval, že pokud předkládám učivo českého jazyka formou pohádek a příběhů (ukázka viz Příloha 1), žáci o něj jeví nejenom větší zájem, ale lépe si ho i osvojí a pamatují.
Rozhodl jsem se tedy žákům připravit vlastní učebnici. Pochopitelně jsem musel připravit texty krátké a částečně nové. Základní látku těchto textů jsem ale zásadně bral ze starých pohádek a mýtů. Stejně tak jsem přísně dodržoval jejich strukturu. Neřídil jsem se současným „hlavně děti pobavit", ale snažil jsem se zachovat sdělení původního textu.
To samé jsem s úspěchem vyzkoušel při čtení. Hlavním textem k rozvoji čtení jsou nám nyní při hodinách čtení ve 3. - 5. ročníku klasické knihy Krása nesmírná, Mahulena, krásná panna a Český Honza (viz literatura). Tyto knihy totiž jedinečným způsobem propojují moudrost našich předků a archetypální obrazy. Čtení se tak stává výpravou do říše mýtů, legend, dobrodružství, ale také poznání.
Osnova hodiny od 3. do 5. ročníku potom vypadá takto:
1. Motivace: Krátké naznačení zápletky příběhu. „Bylo, nebylo, dávno tomu. V jedné zemi žil Honza, který se potkal se záhadným princem, získal kouzelnou košili... a přece málem zahynul. Zachrání se? Pojďme si to přečíst."
Pozn.: Formulace „bylo, nebylo" nebo jí podobné jsou velmi důležité. Uvádějí dítě na pomezí snu a reality, kde může naplno zapojit nejenom svoji fantazii, ale především vrozenou touhu poznávat a učit se. Je to něco jako lákavý neon u otevřených dveří.
2. Hlasité čtení textu. V tomto případě příběhu Jankova kouzelná košile (Horák, J.: Český Honza. Albatros, Praha, 1979, str. 218 - 223).
3. Shrnutí
O čem příběh byl?
Co nám chtěl příběh sdělit?
Pozn.: Mezi oběma otázkami je velký a zásadní rozdíl. Zatímco první otázka směřuje pouze k vyprávění děje, druhá otázka zkoumá, co bylo hlavním, často nevyřčeným sdělením příběhu. Žáci mají zpočátku s druhou otázkou obtíže, takže na ni hledáme odpověď společně. Záhy však pochopí způsob hledání odpovědi a mají tuto otázku mnohem raději.
4. Další úkoly
Jaký význam měli v příběhu hadi?
Koho představovala zlá princezna?
Vyber si jeden kouzelný předmět a řekni nebo napiš, proč v příběhu byl.
5. Domácí úkol: Vyber si, kterou postavou z příběhu bys chtěl být, a připrav si zdůvodnění svého výběru na příští hodinu čtení.
Pozn.: Vedle hlasitého čtení používáme i tiché individuální čtení, případně párové čtení. Ukázka pracovního listu při takovém čtení v Příloze 2.
Vedle pohádek lze doporučit i mýty a legendy různých národů. Nakladatelství Argo vydalo již dlouhou řadu velmi zajímavých sbírek mýtů a legend, ze kterých lze čerpat náměty (viz literatura).
Možné obavy
„Ale já nejsem žádný odborník na archetypy," může se obávat učitel při práci s archetypy. Kupodivu to nevadí, protože učitel také není žádný terapeut, který má žáky léčit z neuróz.
V hodinách s žáky hledáme, snažíme se pochopit, co by mohl který obraz představovat. Hledáme na základě přečtených údajů jeho poslání a možné poučení. Zdůrazňuji slova hledáme na základě přečtených faktů, protože poznání je s hledáním a vnímáním přečteného úzce spojeno.
Protože zde ale můžeme zapojit svoji fantazii, imaginaci, představivost atd., je pro žáky hledání a vnímání přečteného přiměřenější, než když dělají totéž s akademickým a uměle vytvořeným textem.
Tento způsob hledání má potom pro žáky ještě další žádoucí efekty:
samostatné uvažování na základě daných údajů
naslouchání druhým, když předkládají oni svoje závěry
nemusí vždy existovat pouze jedna správná odpověď.
Zpočátku je takové hledání těžší, ale postupně se hájemství obrazů a archetypů otevírá. Pomocníkem může být i Slovník analytické psychologie, který před několika lety vydalo nakladatelství Portál (viz literatura).
Pozor na modly
Netvrdím a ani bych si nedovolil tvrdit, že archetypy jsou samospasitelným prostředkem ke zlepšení motivace žáků ke čtení. Zkušenosti z praxe ale ukazují, že by se této problematice měla věnovat mnohem větší pozornost, než která jí byla doposud věnována.
Upřímně řečeno, nepředkládám zde nic nového. Naši předci, včetně těch pravěkých, dobře znali sílu archetypů, byť o nich asi teoreticky nebádali. Celé své vědění dokázali umělecky ztvárnit formou mýtů, legend a pohádek. Ty pak odmala vyprávěli svým dětem, a intenzivně jim tak vštěpovali vše, co potřebovali pro svůj život znát. Lidová pohádka tedy rozhodně není jen jakési vyprávění pro děti na dobrou noc, ale promyšlený systém předávání vědomostí a zkušeností z generace na generaci. To jen my jsme jim přestali rozumět a používáme je pouze pro zabavení dětí.
Úspěch Harryho Pottera však jasně ukazuje, co se stane, když se do starobylého koryta opět vrátí voda.
Použitá literatura a zdroje: Brown, D.: Šifra mistra Leonarda. Argo, Praha, 2008. Horák, J.: Český Honza. Albatros, Praha. 1979. Jung, C. G.: Psychological Reflection. An Anthology of His Writings 1905 - 1961, selected and edited by Joland Jakobi. London Ark Edition. Karnauchová, I.: Krása nesmírná. Praha, 1984. Lewis, C. S.: Letopisy Narnie I - VII. Návrat domů, Praha, 1998 - 1999. Müller, L. - Müller,A.: Slovník analytické psychologie. Portál, Praha, 2006. Němcová, B.: Mahulena, krásná panna. Praha, 1982. Paulini, Ch.: Eragon. Fragment, Praha, 2004. Rowlingová, J. K.:Harry Potter I - VII. Albatros, Praha 2000 - 2008.
