Jak dlouho ještě budeme psát rukou?

Pro ty z nás, kteří si stále ještě neumějí představit školu úplně jinou, než byla ta, do níž před lety sami chodili, je asi výše položená otázka zcela nesmyslná. Realita je ovšem taková, že se v důsledku rozvoje technologií ve světě začíná docela vážně hovořit o tom, že učit děti na prvním stupni používat psací písmo je ztrátou času, jež by mohl být využit lépe. Názory odborníků na tuto věc se liší. Jedno je ale jisté. My všichni potřebujeme psát rukou stále méně a mnoho mladých příslušníků tzv. síťové generace tuto schopnost minimálně v případě spojovaného psacího písma již dnes ztrácí. Bude-li škola tím jediným místem, kde bude tato schopnost vyžadována, je celkem jisté, že jí to na oblibě nepřidá.

Pokrok nelze zastavit. Dnes už nikdo neseká obilí kosou, nepere na valše, nefotí na film atd. Celá řada nepoužívaných dovedností našich předků se vytratila a dnes jimi disponují jen odborníci či nadšenci. A naopak – některé schopnosti současné generace by pro naše prarodiče byly něčím zcela zázračným. Je to sotva 80 let, co moje prateta nedokázala při prvním poslechu rozhlasu pochopit, „jak se ti lidé do té skřínky vejdou?“ Rychle se blíží doba, kdy se ručně psané dopisy, perem tvořící spisovatelé či tužkou data zaznamenávající vědci stanou nenávratnou minulostí. Ozdobné ručně psané písmo se stane předmětem specializované výuky výtvarné výchovy či knihovnických a uměleckých škol.

Psaní rukou je již dnes mimo školu potřebné pouze v situaci, kdy si chceme sami pro sebe udělat nějakou poznámku. I k tomu však stále více lidí používá různé elektronické přístroje. Ve styku s jinými hlavně mailujeme a chatujeme, i osobní dopisy již píšeme výhradně na počítači. To znamená, že obsah libovolného sdělení, nejde-li o osobní kontakt, tvoříme nejčastěji na klávesnici. Asi bychom se opravdu měli zamyslet nad tím, zda je dost důvodů k tomu, aby byly ve škole vyžadovány odlišné postupy. Zda si žáci musí povinně zapisovat probíranou látku pod vedením učitele rukou do sešitu, zda je nutné odevzdávat domácí úkoly v písemné podobě, zda je papírová podoba testů (včetně maturitních) jediným možným řešením.

Ano, psaní vede k rozvoji myšlení. Naučit se psát rukou je důležitou součástí vývoje mozku. Psaní trénuje senzomotorické dovednosti každého jedince – zlepšuje ovládání svalů a koordinaci ruky se zrakem. Automaticky zvyšuje schopnost číst, a to nejen rukou psané texty. V prostředí, kde tato dovednost nebude zcela běžnou, dává tomu, kdo ji má, výhodu. Může se hodit blýsknout se s ní třeba v konkurzu při shánění zaměstnání. Výzkum ve Spojených státech potvrdil, že oněch 15% maturantů, kteří psací písmo používají v testu SAT (Standardized College Admissions Test), jehož výsledky jsou určujícími pro přijetí na vysokou, má statisticky významnou výhodu proti ostatním, kteří píší tiskacím. Při stejném obsahu je jejich práce hodnocena lépe.

Ano, může se stát, že jednoho dne dojde ke katastrofě a počítače přestanou fungovat. Možná stačí nějaký delší výpadek v dodávce elektrické energie, a je to. Toto může být velmi příhodný námět na školní projekt – na odůvodnění, proč je schopnost psát rukou stále nutná. A asi se všichni shodneme na tom, že skutečně je. Mnohem obtížněji se nám ale bude zdůvodňovat nucení žáků ke krasopisu, k hodinám stráveným laděním správného tvaru každého písmenka. Je celá řada škol, které již od tohoto ustoupily a místo toho se věnují budování skutečných kompetencí pro život ve 21. století.

zdroje:
David Collins - Is cursive writing doomed in the computer age?, Orlando Sentinel, September 27, 2009
Greg Cruey - The Future of Cursive, My Secret Blogaholism..., May 28, 2007
Is teaching cursive writing a waste of time? – American Federation of Teachers, March 2004