Interaktivní hry – agrese a prosazování

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Aniž je třeba detailně rozebírat teorie agresivity, je možno shrnout, že v podstatě všichni autoři přijímají představu, že existují dva druhy agresivity:

1. Destruktivní agrese, často charakterizovaná iracionálním momentem. Projevuje se tendencí k destrukci a poškození, která je namířena buď "dovnitř" nebo"navenek". Často její projevy nemívají sebekontrolu.
2. Konstruktivní agrese, která jedinci umožňuje formulovat své potřeby ve vztah k objektu agrese. Tato kapitola je zaměřena právě na tuto kategorii. Jako prosazování je chápána vůle a dovednost prosazovat své zájmy oproti zájmům druhých a hledat způsoby jejich uskutečňování.

Hry v tomto oddíle jsou koncipovány tak, aby ukázaly hráčům, že jak v určité skupině, tak ve společnosti jsou konflikty, které je třeba především identifikovat. Diskusi po hře je třeba zaměřit na odhalení vzorců chování a mechanismů řešení konfliktů. Pokud se tyto vzorce chování a mechanismy řešení konfliktů ukáží jako neúčinné, je třeba ve skupině hledat nové způsoby chování, které je možno právě ve hře vyzkoušet a ověřit.

Identita jedince a jeho sebehodnocení závisí do značné míry na jeho možnostech formulovat a prosadit vlastní potřeby a zájmy. Mnozí lidé to nedovedou, protože naše současná společnost a kulturní vzorce často provozují snahu prosadit vlastní přání za něco negativního. Přitom se zvlášť zřetelně ukazuje, jak je jedinec závislý na naučených normách a způsobech chování, které jsou najednou v rozporu s vnitřními potřebami a zájmy sebe sama. Pro životní a pracovní uspokojení je však nezbytně nutné umět udržet konstruktivní vztah ke svému okolí (k věcem i lidem) a zároveň znát a umět prosadit svá přání a potřeby.

V uváděných hrách je možno seznámit se, nacvičit či vytvořit si různé způsoby sebeprosazování: