Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Historie a vývoj sociální informatiky
Sociální informatiku je možné pojímat velmi rozdílnými způsoby. V následujícím článku si ukážeme určitý historický vývoj této disciplíny v zemích bývalého Sovětského svazu i USA, které hrály při budování této disciplíny stěžejní role. Porovnány budou také rozdílné přístupy knihoven, firem a univerzit k této problematice.
V předchozích dílech seriálu o sociální informatice jsme ukázali některé oblasti, které tato disciplína zasahuje a ovlivňuje, a mluvili jsme také o základních možnostech její aplikace – od dialogových systémů přes modelování dynamických struktur, umělou inteligenci až třeba po počítačové zpracování emocí.
Mimo to je možné hovořit o relativně samostatné části sociální informatiky, která začala být budována knihovnami, jako reakce na vznik internetu a počítačů, které umožnily zcela nový způsob práce s informacemi. V tomto prostředí jde především o rozvoj sémantických konceptů – ať již webu či desktopu, tvorbu ontologií a obecně o manipulaci s informacemi. Základním problémem je digitalizace dat a jejich převod na informace. Cílem pak, aby uživatel systému mohl dostat již zpracované informace o problémech, které jej zajímají.
V zásadě by tento knihovní koncept měl pracovat podobně jako tým podporující práci moderátora politické diskuse – ten si pozve hosty a stanoví témata. Jeho spolupracovníci mu pak přichystají všechny relevantní podklady k pořadu, včetně základní analýzy toho, co je více a co méně důležité, jaké jsou klíčové body atp. Moderátor pak může materiály projít, snadno se v nich zorientovat a dobře se připravit na vysílání. Přípravný tým pro zpracovávání informací používá různé rešeršní strategie a práci s různými zdroji, které vzájemně porovnává. A právě to je možné provádět do určité míry také počítačově. Podobný servis by tak v budoucnu neměl mít jen zmíněný moderátor, ale každý, kdo využije služeb knihovny.
V tomto dvojím paradigmatickém pojetí sociální informatiky se zrodilo tradiční členění na východní a západní pojetí. Pochopit toto dvojí pojetí v jejich historickém kontextu je důležité pro studium jejího dalšího vývoje nebo pro rozvoj jednotlivých přístupů. Mohli bychom tak hovořit o rozdělení sociální informatiky z hlediska místa vzniku (východní a západní), stejně tak jako z pohledu různých institucí. Jak již bylo řečeno, jiné potřeby byly spojeny s knihovnami a jiné s univerzitním a komerčním prostředím.
Zatímco knihovnám jde primárně o práci s informacemi, komerční sféra bude požadovat zvýšení efektivity, a univerzity se budou věnovat především širším souvislostem či teoretickým otázkám. Je však jasné, že všechny tři oblasti spolu velice úzce souvisejí a vytváří společně obraz toho, co bychom mohli nazvat sociální informatikou. Samotný pojem byl poprvé použit norským vědcem Steinem Bråtenem a první univerzitní kurz sociální informatiky byl otevřen již v roce 1985 fakultě sociálních věd univerzity v Ljubljani.
Pokud se podíváme na historické pojetí sociální informatiky v Sovětském svazu, můžeme vysledovat dvě základní pojetí. První se začalo formovat od 70. let při katedře informatiky a výpočetní techniky Leningradského státního institutu kultury N. K. Krupské a zaměřuje se především na studium informace jako součást komunikace. Podrobně se věnuje jejím vlastnostem, struktuře a druhům sociální informace. Snaží se hledat odpovědi na otázky, jak je možné, že je informace srozumitelná všem členům společnosti. Jde o přístup, který by bylo dnes možné spíše zařadit do teorie informace než do sociální informatiky.
Současná moderní ruská sociální informatika staví především na práci profesora Ursala a vznikla na přelomu 80. a 90. let. Tento směr si začal uvědomovat, že vzniká informační společnost, tedy že informatika a snadný přístup k informacím do velké míry mění sociologickou strukturu obyvatelstva. Do centra pozornosti se proto dostávaly sociální efekty tohoto procesu. Ukázalo se, že mají-li být odhaleny zákonitosti vývoje společnosti, není možné spoléhat jen na technický přístup, ale je třeba budovat silné mezioborové vazby. Začínají se tak hledat spojení mezi společenskými vědami, jako je sociologie, psychologie, etnologie a lingvistika s moderní informatikou. Ta je chápána šířeji – jde o vědu pracující s technikou, ale také informacemi, a to s použitím počítačů.
Zajímavé je, že ani druhá fáze sociální informatiky neopustila marxistické vidění světa a že jejím primárním cílem je více méně materialistický popis společnosti. Mimo svou popisnou část má také aplikační, která usiluje o pomoc při budování informační společnosti, kterou se snaží aktivně utvářet. I když řada jednotlivců má jistě snahy o tvorbu nezávislé vědy, je možné vidět stále silnou inklinaci k určitému sociálnímu inženýrství.
Přesto se ukazuje tento přístup je v mnohém užitečný a zajímavý. Předně ukazuje možnosti využití sociální informatiky v ekonomických oblastech, ale také v politických kampaních či v reklamě. Nabízí také možnosti v oblasti sociologických modelů a získávání informací, které nám umožní pochopit, jakým způsobem společnost funguje. Jak již bylo řečeno v předchozích dílech, tato znalost může mít řadu pozitivních důsledků v tvorbě sociálních systémů, vzdělávání atp.
Západní (americká) sociální informatika
Americká sociální informatika, podobně jako druhá fáze v Sovětském svazu, vychází ze změny společnosti, ale staví se k nim mnohem pragmatičtěji. Její prvopočátky jsou spojeny se studiem toho, jak efektivně používat ICT ve firmách a jak tyto techniky mění efektivitu práce či komunikaci. Následovalo rozšíření na další oblasti, které souvisely jednak s ekonomickým prostředím (například práce z domova), ale také se zábavou jednotlivců.
Americká sociální informatika odkazuje k interdisciplinárnímu studiu užití a nasazení ICT s tím, že si všímá toho, že nikdy nejde o čistě technický či sociální problém, ale o interakci obojího. Počítače jsou stroje měnící společnost, ale současně je třeba vidět, že je užívají lidé. V tomto kontextu se velice rychle rozvíjejí partie, jako je interakce člověka s počítačem, umělá inteligence nebo modelování emocí.
V tomto pojetí je možné rozlišit tří základní směry, o kterých jsme již mluvili v samotném úvodu do sociální informatiky.
Normativní přístup obsahuje doporučení pro informační profesionály. Jde mu o to, jakým způsobem navrhovat a zavádět ICT do praxe takovým způsobem, aby se zvyšovala efektivita práce. Současně si všímá rozdílů mezi jednotlivými uživateli a snaží se vytvářet takový návrh systémů, který by bylo možné přizpůsobit potřebám jednotlivce. Nemusí jít nutně o osoby s hendikepem, ale také lidi z různého kulturního či sociálního prostředí nebo jen jiného založení.
Druhou cestou může být analytický přístup (do určité míry kopírující východní pojetí), který přináší teorie o ICT a empirické studie. Cílem je studovat jednotlivé příklady nasazení ICT ve firmách či společnosti obecně, hledat důvody úspěchu či neúspěchu jejich používání. V rámci tohoto přístupu se rozvíjí snaha vytvořit ucelené teorie, které by umožnily ušetřit náklady a zvýšit efektivitu práce v konkrétních prostředích. Čím dokonalejší jsou teorie, tím nižší jsou dodatečné náklady a snazší je zavádění ICT. V rámci tohoto směru se studuje také to, jak lidé na technologie reagují, zda se nezhoršilo klima či komunikace ve firmě atp.
Třetí cestou je kritický přístup, který se snaží o pohled na ICT z mnoha stran. Základem jsou příklady neúspěšného nasazení ICT, které jsou analyzovány, a hledají se důvody, proč ke zmíněným problémům došlo a jakým způsobem je možné je odstranit.
U západního přístupu k sociální informatice je jasně patrná orientace na firemní prostředí a efektivitu práce. Její protagonisté si současně uvědomují, že základem dobře fungující společnosti je vysoký sociální kapitál, který má vztah ke spokojenosti pracovníků. To má zcela praktické důsledky. Zatímco na východě se velmi dlouho dbalo jen na funkčnost programů, západní výrobci se zaměřovali také na jejich grafické provedení. Pokud se aplikace pracovníkovi líbí, je v práci spokojenější, podává vyšší výkony, má nižší nemocnost a také nemá potřebu měnit zaměstnavatele.
V tomto kontextu je zajímavé, že se na východě ujal především vývoj programů, které jsou orientovány čistě na funkčnost (jako jsou antiviry, šifrování, ...), zatímco ze západu pochází aplikace primárně určené na každodenní kontakt s uživatelem (kancelářské balíky, operační systémy ,...). I když se tyto rozdíly postupně smývají, jsou stále silně přítomné především v myšlení lidí.
Závěr
V dalším díle seriálu o sociální informatice se zaměříme na její perspektivy a možné využití.
MCLOUGHLIN, Catherine; LEE, Mark J. W. Web 2.0-Based E-Learning: Applying Social Informatics for Tertiary Teaching (Premier Reference Source). Information Science Reference, 2010. 483 s. ISBN 978-1605662947.
Celý seriál o sociální informatice je opravdu velice zajímavý a přínosný. Skutečností je, jak málo se z dané problematiky objevuje ve středoškolských učebnicích. Přitom se jedná o fundamentální otázky, které byly v polovině osmdesátých let nastoleny na samém prvopočátku mediálních kampaní zabývajících se využitím a budoucností výpočetní techniky. V té době se hovořilo zejména o vzniku informačních knihoven (databank) a veřejnosti dostupných sítí.
