Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Sociální informatika jako téma gymnaziální výuky
5,0 (1 hodnocení)
Sociální informatika je poměrně mladý, avšak velice rozsáhlý obor, který má dnes řadu aplikací. V článku se pokusíme naznačit, jakými základními tématy se zabývá a jakým způsobem je možné o nich mluvit na středních školách.
Sociální informatika jako samostatná disciplína vznikla asi před pětadvaceti lety. Má silně interdisciplinární charakter, neboť spojuje informatiku, psychologii, sociologii, matematiku, dějepis, lingvistiku nebo fonetiku do jednoho rámce. Na počátek si vystačíme s intuitivní představou, že jde o studium toho, jakým způsobem informační technologie ovlivňují společnost a jak vystupují v kulturním kontextu.
Řada lidí by si mohla myslet, že jde o disciplínu spíše popisnou, což nemusí být pravdou. Jen pro ilustraci zde můžeme uvést témata, jako jsou dialogové systémy, umělá inteligence, zpracování přirozeného jazyka, interakce člověka s počítačem (HCI), ale také sem patří studium nových způsobů řízení firem a lidské spolupráce či řada zajímavých etických otázek. Výběr je ale podstatně širší. Mezi velice zajímavé aplikace patří například také zpracování emocí nebo design programů.
Z tohoto výčtu by se mohlo zdát, že jde o témata, která jsou snad zajímavá, ale pro studenty nemají valný význam a jejich integrace do běžné výuky je přinejmenším problematická. My se v následujícím článku pokusíme některé vybrané partie sociální informatiky projít a ukázat, že i na velice elementarizované úrovni je možné ukázat řadu pozoruhodných věcí. Je třeba také vyzdvihnout, že nejde o žádné příliš vzdálené vize, ale o naprosto konkrétní fenomény, se kterými se žáci budou ve svém životě běžně setkávat a měli by jim alespoň v základních rysech rozumět.
Pokud se podíváme na klasické dělení sociální informatiky, je možné rozlišit tři základní „optiky“, kterými je možné námi specifikovanou skupinu problémů sledovat. Normativní přístup si klade za cíl poskytnout informace informačním specialistům či administrátorům o tom, jaká řešení jsou v rámci určité (například firemní) kultury nejvhodnější, jaký by měly mít design, jaké ICT nástroje používat atp. Jsou přitom respektovány specifické potřeby jednotlivých uživatelů.
Analytický přístup je zaměřen na studium ICT a tvorbu studií, které umožňují analyzovat a objektivizovat určité fenomény. Ty je pak možné aplikovat na nové oblasti. Zabývá se vývojem konkrétních prostředí ICT, ekosystémů či využívání konkrétních služeb a snaží se navrhnout jejich možnou aplikaci také v dalších oblastech.
Kritický přístup nabízí pohled na ICT z mnoha stran. Základem této metody je především studium neúspěšných řešení, na kterých se snaží najít nedostatky a odstranit je. Druhou možností je výzkum úspěšných řešení, v rámci kterých jsou identifikovány klíčové momenty, které vedly k pozitivnímu ohlasu.
Obecně samozřejmě platí, že není nutné se striktním způsobem zaměřit na nějakou formu práce a jí využívat výhradním způsobem. Jde spíše o uvědomění si, co je primárním cílem příslušných informatických výzkumů.
Na tomto místě si dovolíme ještě dvě poznámky obecnějšího charakteru. Sociální informatika je pro výuku zajímavá především v tom, jak dokáže efektivně využívat matematiku. Téměř vždy je zde nějaký matematický aparát, který vznikl zcela nezávisle, ale ukáže se, že je možné jej dobře použít pro řešení nějakého problému v sociální informatice. Příkladem může být například zásobníkový automat, který má využití u dialogových systémů nebo při analýze řeči. Současně jde o pěknou „matematickou hračku“, kterou je možné žákům ukázat (možná bez formálního popisu). To, že se matematické metody časem ukážou jako aplikovatelné pro praktické problémy, je jistě skutečností, která může řadu žáků ve studiu matematiky určitým způsobem podpořit a motivovat.
Zmínit bychom se měli také o tom, jaké má sociální informatika využití. Jednak pomáhá navrhovat ICT řešení tak, aby vedla k maximální efektivitě práce a spokojenosti zaměstnanců, pomáhá při integraci informatiky do ekonomických či výrobních procesů a věnuje se návrhu vhodného designu, ale umožňuje také vytvářet řadu modelů a predikcí. Může sloužit také pro zefektivnění komunikace mezi člověkem a počítačem. Oblastí využití bychom jistě našli ještě mnohem více.
V následující části se podrobněji podíváme především na některé vybrané partie ze sociální informatiky, o kterých je možné se na středních školách (ale možná i na základních) zmínit. Jak již bylo řečeno výše, jsou důležité proto, aby si žáci uvědomili, kde všude se počítače kolem nich používají.
Affective computing
Mimořádně důležité se ukazuje také zpracování emocí počítačem. Člověk není bytostí striktně racionální a v jeho emocích se často odráží jak jeho osobní rozpoložení, tak také potřeby. Affective computing (CA) se zabývá studiem a vývojem systémů a zařízení, které dokážou identifikovat, simulovat a analyzovat lidské emoce. Jde o stěžejní téma v oblasti umělé inteligence či dialogových systémů. Cílem je tedy na základě studia emocí uživatele nabídnout optimální odpověď či službu.
V zásadě existují dvě základní cesty, jak emoce detekovat, a to pasivním či aktivním způsobem. V obou případech se využívá toho, že se emoce fyzicky projevují – ať již změnou hlasu, pocením, výrazy obličeje, nebo tělesnou teplotou. Za pasivní považujeme především detekci gest a mimiky pomocí kamery a analýzu hlasu. Na těchto měřeních nemusí uživatel nijak cíleně spolupracovat. Příkladem využití může být například informační terminál na letišti; cestující zavolá na infolinku s dotazem, kdy mu letí letadlo. Agent vyhodnotí intonaci hlasu a podle ní přizpůsobí množství sdělených informací nebo tempo řeči.
Právě hlasové systémy jsou dnes velice hojně užívané, neboť umožňují intenzivně spořit práci telefonistů. Většina otázek je stereotypních a je možné je jednoduše automaticky detekovat a vyhodnocovat. Význam CA mají také při počítačových animacích filmů, kdy je žádoucí, aby postavy měly stejnou mimiku a gesta, jaká odpovídají lidem.
Z aktivních metod je možné jmenovat například měření tělesné teploty a galvanické rezistence či svalového napětí. Těchto metod se užívá například u detektoru lži.
Pokud jde o využití, je možné mimo jiné zmínit ještě e-learning, kdy může počítač poznat únavu studenta nebo jeho znuděnost a na základě toho přizpůsobovat probíranou látku, měnit tempo výkladu nebo výukové formy. Dále je možné zmínit syntézu řeči, která by měla umět reagovat na obsah, aby bylo dosaženo určité věrnosti nebo se přizpůsobovat posluchači (dítěti, dospělému, seniorovi). Je možné pomocí CA kontrolovat, zda se řidiči vozidla nechce spát, provádět výběr hudby podle nálady posluchače a mnoho dalšího.
Human-computer Interaction
Velice významnou oblastí sociální informatiky je také studium HCI, které svým způsobem navazuje na předchozí dvě oblasti. Věnuje se tomu, jak zajistit co možná nejefektivnější a nejlepší komunikaci člověka s počítačem. Většina lidí si v této oblasti vybaví především vyhledávání v přirozeném jazyce či sémantický web, ale oblast využití je podstatně širší. Může jít na první pohled o drobnosti, jako je vzhled a ovládání programu, přes tvorbu hardwaru (kdo si dnes vzpomene na Trackball) až například po hlasové ovládání (například Apple Siri).
Patří sem také syntéza textu nebo převod hlasu do textové podoby, což jsou problémy, na kterých se dnes velice intenzivně pracuje. Zajímavé je studovat to, jak se mění hlas v závislosti na emocionálním stavu člověka. Ostatně jde o jeden z největších úkolů, které se v této oblasti projevují. Samotné rozpoznávání je založené na studiu určitých malých částí zvuku, v nichž se na základě kontextu a tvaru zvukové vlny rozpoznávají jednotlivé skupiny hlásek. Pokud se ale změní emocionální stav, mohou se významným způsobem změnit i tyto struktury, což významným způsobem snižuje možnosti efektivního rozpoznávání.
HCI má velký význam také v oblasti asistivních technologií, které si kladou za cíl zpřístupnit ovládání počítače a práci s informacemi také osobám s rozmanitým hendikepem. Je třeba pro ně zajistit například pokročilou syntézu textu (je důležitá vhodná rychlost a zvýšená srozumitelnost, naopak věrnost hlasu není příliš podstatná), ideálně vytvoření zcela speciálního pracovního prostředí pro jednotlivé druhy postižení atp.
Závěr
Jak je vidět, do oblasti sociální informatiky patří řada zajímavých a důležitých aplikací, které mají zásadní vliv na naše životy; telefonujeme s automaty, počítač nás hlídá, zda se nám nechce spát za volantem, nebo diktuje optimální tempo učení. Za zásadní považuji také asistivní technologie, které vytvářejí prostor pro podstatně větší integraci osob s hendikepem a jejich uplatnění v pracovním i vzdělávacím procesu.
Rozhodně se nepodařilo vyčerpat všechna témata, která se v této oblasti nabízejí, a proto se jim budeme věnovat v dalším samostatném článku. Řeč tak bude o týmové spolupráci, expertních systémech nebo sociálních sítích a socialbotech.
Článek se zabývá tématem polidštění počítače. Tedy ve smyslu komfortnějšího využití výpočetní techniky (reakce techniky na jednání a emoce uživatele a efektivitu komunikace s počítačem). Jde o velmi zajímavé téma a jistě nejen na hodinu informatiky. Kladu si otázku, zda počítač porozumí přáním člověka, když si mnohdy nejsou schopni porozumět dva sobě blízcí lidé. Ale v tom má technika výhodu - nekonečnou trpělivost a když nerozumí, pak error. Prostě, nereaguje jako člověk se vším všudy.
