Globální vzdělávání – migrace a menšiny

Co je menší

Pomůcky:

• hračky různých velikostí (panenky, auta, vlak, pastelka, strom, židle….)

Postup:

Dětem ukazujeme dvojice předmětů a ony kolektivně určí, který je větší nebo menší. Potom vybereme nějaký předmět a děti pošleme najít ve třídě něco většího nebo menšího. Když se všichni vrátí s nějakým úlovkem, položíme všechny věci do středu kruhu a společně rozhodneme, zda všechny děti úkol zvládly.

PRACOVNÍ LIST

Pomůcky:

• pracovní list s dvojicemi stejných obrázků v různé velikosti 

Postup:

Vyrobíme pracovní list - můžeme si stáhnout z internetu omalovánky a v počítači z nich vytvořit potřebnou pomůcky, či jej poskládat pomocí kopírky nebo použít již zhotovený. Poté necháme děti vybarvit jen menší obrázek z každé dvojice.

Kdo je v menšině?

Pomůcky:

• makety zvířat
• ohrádky

Postup:

Děti si opět sednou do kruhu a všechny zavřou oči, které mohou otevřít až na povel učitelky. Do ohrádky dáme nejdříve dva druhy zvířat a po vyzvání necháme děti určit, který druh je v menšině. Později můžeme úkol ztížit a přidat další. Opakujeme tak dlouho, dokud si děti pojem menšina dostatečně neprocvičí.

Nerovné závody

Pomůcky:

• obruče
• pet víčka dvou barev
• lžíce
• nůžky
• krepový papír dvou barev

Postup:

Děti rozdělíme do dvou skupin. Jedna z nich bude podstatně početnější než ta druhá. Každému družstvu přidělíme barvu a děti označíme pomocí pruhu krepového papíru uvázaného kolem paže. Po místnosti rozmístíme obruče a do nich dáme pet víčka – v barvě každého týmu stejný počet. Úkolem dětí bude co nejdříve přenést na lžíci všechna víčka jejich barvy do domečku – další obruč. Podmínkou je, že mohou nést vždy jen jeden vršek a musí jej donést až bezprostředně k obruči. Družstva necháme ve stejném složení závod opakovat, měníme pouze způsob přesunu (běh, kačáci, skákání po jedné i obou nohách, plazení...). Poté družstva obměníme tak, aby si každé dítě vyzkoušelo být v menší skupině.

Na závěr položíme následující otázky:

• Proč vždycky (červené) družstvo prohrálo?
• Mohlo by to být jinak?
• V jakém týmu bylo lepší hrát?
• Jak jste se, děti, cítily, když jste stále prohrávaly a nemohly s tím nic udělat?

Nejšikovnější děti brzy po začátku začnou tušit, že něco není v pořádku a že závody nejsou fér kvůli rozdílnému počtu hráčů v každém týmu. Aby i pro ně byla hra i nadále zábavná, zkusíme děti motivovat k tomu, aby překonaly tento hendikep a vyzkoušely být v méně početném družstvu.

FOTO menšiny: Teď už si všichni umíme představit, jak je těžké vyhrávat, když je vás méně = jste v menšině. Přes veškerou snahu to prostě nešlo. A stejné je to i v životě. Někteří lidé žijí daleko od místa, kde se narodili. Vypadají odlišně, mluví jiným jazykem. Proto se jich někteří lidé bojí – jejich odlišnosti. Ale my už přece víme, že odlišnost je užitečná. Bez ní by byl svět jednotvárný. Jenomže všichni tohle neví, někteří se jiných lidí bojí a nechtějí mít s nimi nic společného. Jiní jim dokonce ubližují. A to je potom teprve těžké, žít někde daleko od domova a ještě ke všemu být v menšině.

Pohádka o Curly

Inspirováno stejnojmennou pohádkou sdružení META, která byla vydána na DVD.

Pomůcky:

Pro větší názornost je vhodné použít loutky, které můžeme buď vyrobit jednoduchým způsobem tak, že si vyhledáme vhodné omalovánky, vymalujeme je a přilepíme na špejli nebo můžeme použít některou z loutek, kterou máte v MŠ k dipozici (např. Kašpárek, postavička holčičky).

Příběh:

V jedné daleké zemi zvané Krasohlídkov žila holčička jménem Curly. S celou svou rodinou bydlela v moc krásném domě, který byl obklopený rozlehlým lesem. Jednoho dne ale vypukl v lese požár, který se stále víc a víc přibližoval k domečku. Curly utíkala pryč, co jí nohy stačily. Když se konečně zastavila a ohlédla se, neviděla ani jejich domeček ani les, a dokonce ani maminku a tatínka. Ještě dlouho potom seděla na pařezu a plakala. Nakonec se ale rozhodla: „Tady zůstat nemůžu. Musím si najít nějaký jiný domeček, ve kterém bych mohla zůstat.“ A tak se vydala na cestu. Šla dlouho a dlouho, až došla k velikému stromu, na kterém seděl pestrobarevný papoušek. Ten povídá Curly: „Copak se ti stalo, holčičko?“ „Náš domeček shořel a já jsem se ztratila. Vůbec nevím, kde budu bydlet a co budu dělat,“ odpověděla Curly. „Tak zůstaň se mnou. Můžeš spát na stromě jako já.“ Curly se zaradovala. Pak ji ale napadlo: „Já ale neumím vylézt na tak vysoký strom.“ Na to jí papoušek řekl: „Tak na něj přece vyleť. Podívej!“ a slétl dolů ze stromu a hned zase vyletěl zpátky. Curly bylo zase smutno: „Já ale neumím létat jako ty. Nemám přece křídla.“ Papoušek najednou zvážněl: „Když ale nemáš křídla, potom se mnou zůstat nemůžeš. Neumíš létat jako já. Nejsi vůbec stejná jako já.“

A tak se Curly zase vydala na cestu. Když už myslela, že ji nohy dále nedonesou, uviděla vesnici. Rychle se k ní rozběhla. Lidé z vesnice se na ni ale dívali podezřívavě. Všichni zavírali okna i dveře jakmile se Curly přiblížila k jejich nádhernému domu. Až dveře posledního z nich, toho největšího a nejhonosnějšího, zůstaly otevřené. Stála v nich totiž paní v květované zástěře. Curly si myslela, že ji chce nabídnout něco k snědku nebo střechu nad hlavou, a tak si to namířila rovnou k ní. To se ovšem Curly spletla: „Hybaj odtud, ty jedna ušmudlaná holko. Kde ses tady vůbec vzala? Odkud jsi uprchla?“ Curly tuze plakala a klopýtala dále. Bolely jí nožky a v bříšku ji hrozně kručelo. Byla už noc a ona neměla kde složit hlavu, a proto musela zůstat spát v hlubokém strašidelném lese. Byla jí zima a hrozně se bála. Když ráno vstala, nasbírala si v lese pár borůvek, i tak ale měla hrozný hlad.

A tak se vydala dále na cestu. Když už se zase začalo pomalu stmívat, došla do Země tisíce skal. Nebyly v ní žádné stromy ani louky. Curly přemýšlela, kdo v takové zemi může žít. Brzy to ale zjistila na vlastní oči. „Kdo jsi a odkud přicházíš,“ obořil se na ní jeden kamenožrout, obyvatel Země tisíce skal. „Jsem Curly, dřív jsem bydlela v Krasohlídkově, ale pak náš dům shořel a já nemám kde bydlet a navíc mám hrozný hlad,“ odpověděla Curly. „Tak dobrá. Můžeš povečeřet s námi a pak se uvidí,“ řekl kamenožrout a nabídl Curly talíř plný kamení. „Ale to jsou přece kameny, ty lidé jíst nemůžu,“ zdvořile odmítla Curly. „Cože? Jak si dovoluješ odmítnou? Když nechceš jíst s námi, musíš odejít,“ zlobil se kamenožrout. A tak se Curly opět vydala na cestu a už zase plakala. Když už byla skoro úplná tma a Curly ztrácela veškerou naději, uslyšela volání: „Haló, kampak jdeš?“ Curly se začala rozhlížet, kdo že to na ni volá, a uviděla Kašpárka stojícího před malým, ale útulným domkem. Curly si pomyslela, že vypadá skoro tak krásně jako jejich starý dům. „Sama nevím Kašpárku, ztratila jsem maminku a tatínka i náš domeček. Teď nemám kde bydlet a nevím co mám dělat,“ začala mu vysvětlovat Curly. „Tak zůstaň s námi. Mám sice velkou rodinu a malý dům, ale pro holčičku jako jsi ty se u nás vždycky místo najde.“ Curly se tuze zaradovala. Konečně měla kde bydlet. A navíc, Kašpárek i jeho rodina byli tak hodní. Curly je měla moc ráda a byla šťastná, že na světě ještě existují hodní lidé. A jednoho dne ji probudily známé hlasy ozývající se za oknem. Když Curly vyběhla ven, uviděla svoji maminku a tatínka, kteří celí utrmácení již několik dní hledali svou ztracenou holčičku. To bylo ale radosti, když se všichni spolu zase setkali!

FOTO Dragan: Pohádka o Curly dopadla dobře stejně jako všechny pohádky. Ve skutečnosti to ale bývá trošku složitější. Své by o tom mohl vyprávět chlapeček jménem Dragan. Když byl ještě úplně malinký, musela celá jeho rodina opustit jejich dům i zemi. Samozřejmě, že si z toho Dragan nic nepamatuje. Jeho maminka říká, že je to dobře. Dragan se jí už tolikrát ptal, proč vlastně museli odejít, stále tomu ale nerozumí. „To je složité,“ říkává maminka, „naši sousedi, vedle kterých jsme žili spoustu let, nám najednou začali nadávat a napadat nás.“ „Ale proč?“ podiví se vždycky Dragan. „Protože jsme jiní než oni, máme jinou národnost, nic víc,“ vždycky smutně odpovídá maminka.

FOTO uprchlický dům: A co je s Draganem a jeho rodinou teď? Našli na konci svého příběhu štěstí jako Curly? Bohužel zatím bydlí stále v domě pro uprchlíky. Všichni jeho obyvatelé mají podobný osud. A jak se v takovém domě pro uprchlíky vlastně žije? Popravdě nic moc, děti tady nemají své vlastní pokojíčky, ani moc hraček a ani teplá voda tady neteče. A tak Dragan i jeho maminka s tatínkem sní o tom, že se jednoho dne budou moc vrátit do své země, kde budou mít svůj vlastní útulný domeček.

Domeček pro Dragana

Pomůcky:

• velký tvrdý papír
• lepidla
• hnědý, zelený a červený barevný papír
• nůžky
• pravítko
• tužka
• voskovky
• černý fix
• zelený krepový papír
• hnědá barva
• klacíky
• šablona oken
• voda
• štětce
• výkres
• krajka

Postup:

Nejdříve předpřipravíme obrys domu s vyznačenou střechou a místem pro okna a dveře. Po obou stranách necháme dostatek místa, kde předkreslíme kmeny a nalepíme zelené koruny stromů. Naznačíme trávu a přilepíme dvě základní vodorovné lišty na plot z hnědého papíru. Poté rozdělíme děti do skupin, které mají následující úkoly:

• trhat a lepit zelený krepový papír do koruny stromů
• trhat červený papír a lepit jej jako tašky na střechu
• vybarvovat domeček
• vybarvovat kmen stromů a trávu
• vyrobit dveře – na výkres lepí klacíky
• vystřihovat předkreslené laťky na plot a posléze je přilepit
• vyrobit okna – vybarví, dokreslí kytičky a dolepí záclonu
• vybarvit předkreslené, vytištěné obrázky – Dragan, maminka, tatínek, sluníčko, pejsek...

Když na závěr spojíme veškeré práce, vznikne krásný kolektivně utvořený domeček pro Dragana a jeho rodinu.

Autoevaluace

Děti bez problémů zvládly všechny činnosti, nejzábavnější pro ně však byla pohádka o Curly a hra Nerovné závody. Obtížnější pro ně bylo popsat svou maminku v rámci komunitního kruhu a také udržet pozornost a vyslechnout i ostatní děti. Organizačně nejnáročnější pro učitele je kolektivní výroba Domečku pro Dragana, protože je třeba dětem dobře rozdělit práci a zkoordinovat ji tak, aby se jim dobře spolupracovalo.

Literatura a použité zdroje

ADRA. Děti proti chudobě -Publikace k výtvarné soutěži v roce 2008. Praha: ADRA, 2008.