Globální vzdělávání – rozvojová spolupráce

Dětem rozdáme plyšové hlavy koní na tyči či jinou obdobnou pomůcku, která bude představovat koně mongolských pastevců. Děti se poté postupně vydávají na trať. Pokud máme postaveny dvě vedle sebe, mohou mezi sebou závodit, pak ale musíme dávat větší pozor, aby nedošlo k nějakému úrazu.

Výroba koníka

Pomůcky:

• rolička od toaletního papíru
• barvy
• štětec
• voda
• kelímek
• nůžky
• šablona hlavy koně
• tužka
• tavná pistole
• vlna
• hnědý výkres
• fix
• nožík
• korálky
• čistič dýmky

Postup:

1. Děti si nabarví roličku od toaletního papíru tak, aby vypadala jako tělo koně.
2. Poté si na hnědý výkres obkreslí hlavu koně, vystřihnou ji a fixem domalují oko.
3. Tělo a hlavu spojíme tak, že roličku nařízneme a do vzniklé mezery vložíme krk.
4. Děti si nastříhají vlnu na ocas a učitelka jim jej pomůže přilepit tavnou pistolí (lepíme dovnitř roličky tak, aby vlna čouhala ven).
5. Korálkem provlečeme čistič dýmky a vzniklé nohy připevníme k tělu tak, že děti do připravené dírky drátek provlečou a mírně jej uvnitř zakroutí.

FOTO Tuja: V Mongolsku žije – stejně jako tady u nás – mnoho dětí. Mezi nimi i holčička Tuja a její mladší sourozenci. U nich doma se také samozřejmě mluví jiným jazykem než u nás, říká se mu mongolština. Také píšou úplně jinak než my, jejich písmu se říká azbuka a některá písmenka jsou opravdu zvláštní.

Azbuka

Pomůcky:

• fix
• čtvrtky
• pastelky

Postup:

Dětem předkreslíme či stáhneme z internetu znaky azbuky. Několik nejzajímavějších jim ukážeme a necháme je hádat, o jaké písmenko se jedná. Poté každému jeden znak dáme a děti si je obtáhnou.

FOTO jurta: Dům, v jakém bydlí lidé v Mongolsku, se jmenuje jurta. Je docela malý, je to vlastně jen jedna okrouhlá místnost. Protože se lidé často stěhují, celá jurta lze lehce složit a přemístit jinam, kůň ji unese na svém hřbetě. Celá je postavena z kůží, které jsou navěšené na dřevěnou konstrukci. A co myslíte, jak je to s koupelnou a záchodem? Ani jedno v jurtě nenajdete. Místo koupelny se používá jen nádoba s vodou, se kterou se ale musí hodně šetřit, protože je jí v Mongolsku málo. Jako záchod se používají jamky za jurtou, které se po použití prostě zahrabou.

Schovávaná před mrazem

Pomůcky:

• obruče nebo lano

Postup:

V prostoru vyznačíme několik kruhových  ploch jako jurty. Děti se volně pohybují do doby, než zafouká silný mrazivý vítr a ony se utíkají schovat do jurty. Postupně plochy odebíráme. Cílem hry není postupně vyřadit všechny děti, ale nechat je spolupracovat tak, aby se zachránily všechny.

Spolupráce

Pomůcky:

• šátky
• překážková dráha

Postup:

Přivážeme vždy dvě děti k sobě za kotníky – nezáleží na výšce, váze, pohlaví ani věku. Dáváme jim různé úkoly, které musí dělat společně – chůze, dřep, sed, výskok, zdolávání překážek, přenášení předmětu, stavění veže z kostek, úklid hraček a podobně. Na závěr mají děti za úkol ve dvojicích opět zdolat překážkovou dráhu – nejprve si to mohou vyzkoušet spojené za ruce, což po ně bude jednodušší. Při této aktivitě musíme obzvláště dbát na jejich bezpečnost tím, že vhodně sestavíme dráhu a při zdolávání překážek jim budeme dávat záchranu.

Obměna:

Pro ztížení můžete spojit větší skupinky dětí (trojice, čtveřice…). Rovněž můžeme dávat dětem nesmyslné úkoly jako například, že jedno z nich má jít ke dveřím a druhé na opačnou stranu k oknu. Díky tomu děti pochopí, že pokud budou dělat každé něco jiného a nedohodnou se a nebudou spolupracovat, nepohnou se z místa.

Pomáhejme si

Pomůcky:

• šátky
• překážková dráha

Postup:

Děti rozdělíme opět do dvojic a jednomu z nich zavážeme oči. Druhé dítě vodí za ruku kamaráda po místnosti tak, aby se s nikým nesrazil. Poté se v rámci dvojice vystřídají. Když si děti pohyb se zavázanýma očima dostatečně natrénují a především si vyzkoušejí vzájemnou důvěru, necháme je opět projít překážkovou dráhu. Tentokrát jim ale z důvodu bezpečnosti dělejte průvodce raději vy – dítě se zavázanýma očima zdolává pomalu jednotlivé překážky a učitelka jej přitom drží za obě ruce.

Na závěr lekce položíme dětem následující otázky:

• Víte, proč jste hrály všechny tyto hry?
• Co měly společné?
• Co jste si v nich vyzkoušely?

Děti by měly zvládnout odpovědět samy, pokud ne, navedeme je vhodnými otázkami k odpovědi – aby pochopily, jak je důležité si navzájem pomáhat a spolupracovat. Proto děti pomáhají maminkám, tatínkům, babičkám a dědečkům i sobě navzájem. Stejně tak si pomáhají i dospělí mezi sebou. Proto když se rodina Tuji dostala do potíží, dospěláci z České republiky jim pomohli, a zachránili jim tak život. Chcete slyšet příběh o tom, co se vlastně v Mongolsku stalo?

Příběh o Tuji

Když byla Tuja malá, měla její rodina obrovské stádo krav, ovce a kozy. Také velbloudy a dva koníky měli. Pak ale přišla krutá zima a jejich stáda zahubila. A od té doby se jim vedlo velice zle. V jejich jurtě měli jen malou díru s plotnou v zemi. Tuja se neměla kde umýt a voda jim stačila sotva k pití. Všichni byli často nemocní. I když už byla Tuja velká, nikdy nebyla v opravdové škole.

V České republice se ale o problémech obyvatel Mongolska dozvěděli a hledali cestu, jak jim pomoci. Zdá se, že jedno řešení našli. Několik hodných tatínků, kteří rozumějí zemědělství, odletělo na tři měsíce do Mongolska. Tam naučili Tujiny rodiče, stejně jako další rodiny, novému způsobu obživy. Tujin tatínek už nebude pást stáda. Učí se se svou rodinou pěstovat na zavlažovaných políčkách brambory, cibuli a taky melouny.

Od té doby si Tuja ráda pochutnává na melounech. Vyrostly v jejich zahradě. Zdá se, že letos přežije se svými rodiči i zimu ve zdraví a bez hladu. Melouny prodají ve městě. Díky tomu získali dost peněz a Tuja začala chodit do školy.

Autoevaluace

Nejatraktivnější pro děti bylo zdolávání překážkové dráhy se zavázanýma očima, což ale byla zároveň nejobtížnější činnost pro učitele, protože bylo nutné obzvlášť dbát o bezpečnost dětí.

Literatura a použité zdroje

EMANUELOVÁ, Klára. Pomáháme si: Povídání o Tůje a Kláře. Praha: ADRA, 2008.