Finské školství a ICT: 4. Spolupráce, podpora a profesní rozvoj učitelů

V předchozích dílech jste si mohli všimnout opakujícího se motivu. Chcete-li jako učitel zařadit něco nového z ICT, můžete se obrátit na ICT metodika. Má-li ICT metodik problém, je tu koordinátor metodiků pro celý region, který pomůže problém vyřešit. V podobném duchu, má-li učitel technický problém, má ve škole jiného učitele pro technickou podporu. Pokud si technická podpora na škole neví rady, je tu regionální technická podpora, která jim pomůže. V posledním díle mého miniseriálu se zaměřím na důvody, proč se ve Finsku učitelům dobře pracuje, a popíšu, jak jim systém vytváří prostor k tomu, aby se stali opravdovými profesionály.

Spolupráce

Spolupráce mezi učiteli je ve Finsku velmi úzká. Tiina mi prozradila, že se s ostatními učitelkami třetích tříd setkávají každé pondělí po práci a připravují společně plán výuky. Ale nejen to. V rámci třetích tříd si často promíchávají žáky nebo vyměňují žáky (to velmi snižuje nevraživost mezi paralelními třídami a vytváří vztahy napříč celým ročníkem, to je ale téma na jiný článek). Někdy se zase dvě učitelky domluví, spojí žáky do jedné třídy a učí v tandemu. Když zpívají, tak občas dokonce spojí všechny čtyři třetí třídy dohromady, celkem přes 80 dětí.

Podle Tiiny je tento typ spolupráce běžný v celém Finsku. Ale nebývalo tomu tak vždy, spolupráce se ale dost zintenzivňuje ruku v ruce s větším tempem změn, které se ve školství realizují. Kde se to ve Finech, kteří jsou vyhlášení svojí uzavřeností, bere, těžko říct. Mám dvě hypotézy, na obou bude jistě něco pravdy.

Ve Finsku jsem chodil na Jyväskylä University, většina mých předmětů byla na Faculty of Education, tedy na pedagogické fakultě. A téměř v každém předmětu jsme pracovali ve skupinách. Skupinové projekty, diskuze, práce ve dvojicích. Za jeden semestr jsem zažil zhruba desetkrát více spolupráce než za dva roky studia na českém peďáku. Bavil jsem se také s Finkou, která se mnou chodila na předmět o komunikaci a profesionální identitě. Pro ni šlo o poslední předmět před ukončením studia (které zde nekončí státnicemi, prostě doděláte poslední předmět a diplomku a je hotovo). A řekla mi, že už se těší, až začne naplno učit, byť v posledních letech absolvovala tolik praxe, že už se cítila, jako kdyby učila. A těší se, protože se cítí opravdu dobře připravená, je sebejistá, protože se během studia opravdu hodně naučila a posunula se dopředu. Řeč přišla i na spolupráci. A ano, potvrdila mi, že během studia byli s ostatními studenty neustále nuceni spolupracovat, byť jim to bylo mnohdy nepříjemné.