Evropa u nás doma

Před několika lety jsme realizovali s žáky pátého ročníku projekt, který může být inspirací i pro další školy. Pro přiblížení Evropy jako společného a reálného prostoru jsme zvolili formu dlouhodobého projektu. V naší škole jsme vyčlenili jednu velkou místnost pro Informační centrum. Kromě polic s knihami a nábytku pro sezení žáků tady byla k dispozici počítačová, zvuková a obrazová technika. Podstatné je, že zadní stěna místnosti byla málo využita.

Dohodl jsem se s žáky, že by bylo zajímavé vytvořit na této stěně velkou mapu Evropy, kterou by mohli využívat i všichni návštěvníci Informačního centra. Žáci byli tímto nápadem zaujati. Nechal jsem je myšlenku rozvíjet a formulovat další návrhy, které se týkaly tématu. Náš projekt tedy vznikal postupně.

První krok - tvorba mapy Evropy (ne úplně u nás doma, ale u nás v Informačním centru), 1 měsíc, především v předmětu vlastivěda, pracovní činnosti, matematika, výtvarná výchova. Každý žák si vybral jednu zemi v Evropě a stal se jejím „zástupcem". Jeho úkolem bylo stát se „expertem" na vše, čeho se této země týká. První věcí bylo zjistit, kde je umístěno hlavní město, jak se jmenuje a jakou podobu má státní vlajka. Potřebovali jsme to vědět proto, že jsme se rozhodli vytvořit mapu s označením hlavních měst a s vlaječkami států.

Mapu Evropy jsme promítli na zeď a s pomocí žebříků a tužek jsme obrysy států přenesli na zeď. Žáci se chovali rozumně a nikomu se nic nepřihodilo. Každý ve „svém" státu vyznačil místo hlavního města. Pan školník v těchto místech vyvrtal otvory a vsadil do nich hliníkové trubičky. Místa pro vlaječky byla připravena. Potom jsme pomocí fasádních barev vyznačili moře, území států Evropské Unie a ostatních evropských států. Černou linkou jsme vyznačili hranice.

Jednotlivé státy jsme nepopisovali. Dohodli jsme se, že Evropu je dobré znát důkladně. Jako nápověda nám budou stačit vlaječky. Ty vyrobili žáci z papíru v dohodnutém formátu, nalepili na dřevěné tyčky a pak jsme vlajky slavnostně vztyčili. Zadní stěna našeho Informačního centra dostala nový smysl.

Druhý krok - sběr informací (tentokrát především doma u každého žáka), 2 měsíce, především v předmětu vlastivěda a jako individuální domácí příprava žáků.