Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Doplujeme, i když je cesta daleká
Jednodenní výukový projekt pro žáky od 1. do 5. ročníku zaměřený především na rozvoj spolupráce dětí prostřednictvím společných zážitků, poznávání vlastních možností, posilování důvěry a sebedůvěry, prohloubení zodpovědnosti za sebe a ostatní. Projekt byl uskutečněn v Lanovém centru PROUD v Olomouci a byl součástí celoroční motivace "Dobrodružství" v málotřídní škole v Droždíně.
Jednodenní výukový projekt pro žáky od 1. do 5. ročníku zaměřený především na rozvoj spolupráce žáků prostřednictvím společných zážitků, poznávání vlastních možností, posilování důvěry a sebedůvěry, prohloubení zodpovědnosti za sebe a ostatní. Projekt byl uskutečněn v Lanovém centru PROUD v Olomouci a byl součástí celoroční motivace "Dobrodružství" málotřídní školy v Droždíně.
Program "Doplujeme, i když cesta je daleká...", který nabízí Lanové centrum PROUD Olomouc, je založen na zážitkové pedagogice a rozvíjí klíčové kompetence RVP ZV, především komunikativní kompetence a kompetence sociální a personální, dotýká se ale i kompetencí dalších (kompetence pracovní, k učení a k řešení problémů).
Délka programu se pohybuje mezi třemi až čtyřmi hodinami, dle přání klienta. Program se skládá z úvodní hry, hodinového programu na nízkých lanových překážkách, hodinového až dvouhodinového programu na vysokých lanových překážkách a hodinového programu na raftech.
Program je založen na komunikaci v rámci skupiny, na důvěře v ostatní, na schopnosti pracovat s druhými lidmi a společně hledat řešení. Žáci se učí tyto schopnosti aplikovat a rozvíjet. Mnohdy je u sebe teprve objevují, je to pro ně poprvé, kdy se rozhodnou plně se spolehnout na své kamarády. Ne vždy se vše vydaří, ale i to žáky posune o krok dál. Také si budují sebevědomí - úspěch oceněný kamarády je vždy nejúčinnějším prostředkem. Sebedůvěra založená na tom, že žák pomohl kamarádovi, že ho svým způsobem zachránil, má smysl a je opodstatněná.
Light motiv
Účastníci programu jsou uvedeni do konce 15. století, do doby zámořských objevů. Instruktoři je vyzvou, aby si vzpomněli, co se na konci patnáctého století událo.
Poté se jeden z instruktorů představí jako Kryštof Kolumbus a oznámí dětem, že najímá námořníky do služby, protože se mu konečně podařilo přesvědčit kastilskou královnu Isabelu a aragonského krále Ferdinanda, aby mu svěřili flotilu na objevení západní cesty do Indie.
Námořníci se rozdělí do posádek a 3. srpna 1492 vyplouvají na cestu. Na moři je potká silná bouře, která je téměř připraví o život. Přes všechna úskalí nakonec doplují ke břehům neznámé země. Tam Kolumbus přečte námořníkům úryvek z deníku Marca Pola. Píše se v něm, že exotickou zemi, kterou se námořníci vydali objevit, poznají podle toho, že tam žije vzácný druh papouška. Pokud ho námořníci najdou a donesou domorodému šamanovi, šaman ho očaruje a papoušek promluví lidskou řečí a prozradí jim, kde se ukrývá mapa, která je dovede k bohatství exotické země.
Když námořníci mapu objeví, vydají se podle ní na další cestu. V jejím závěru nacházejí místní plodiny, které znamenají velký přínos pro evropské země.
Organizační záležitosti
Všichni žáci lezou na nízkých lanových překážkách. V další části programu mají žáci první a druhé třídy své role na zemi a žáci ze třetích tříd a starší jdou na vysoké lanové překážky.
Doprovodné dospělé osoby se v úvodu programu naučí, jak jistit lezce, a při lezení na vysokých lanových překážkách mají status hlavních jističů. Na raftech se pasivně účastní sjíždění řeky.
Žáci mají mít s sebou svačinu (pití lze zakoupit v lanovém centru), sportovní oblečení, které by se mohlo ušpinit, boty do lodi, náhradní oblečení pro případ, že se žák namočí.
Průběh programu
Zahájení (10 min)
Žáci dávají dohromady fakta, která znají o zámořských objevech. Uvádějí naučené informace do reálných souvislostí a naplňují tak kompetence k učení. Instruktor v roli Kryštofa Kolumba se jich ptá, kdy se narodil, odkud pochází, jaké je jeho povolání, který je vlastně rok atd. Poté žáky vyzve, aby se připojili k jeho výpravě.
Rozdělení do posádek Úvodní hra (10 min)
Hra je zaměřena na komunikativní kompetence a kompetence k řešení problémů. Žákům jsou rozdány kartičky, na kterých je jméno lodi a námořnická funkce. Na povel instruktora se žáci na kartu podívají a jejich úkolem je zařadit se v co nejkratší době do správné posádky a vyrovnat se podle hodností. Úspěch posádky závisí na tom, jak výstižně se dokáží jednotliví členové vyjadřovat a jak dobře umí poslouchat ostatní. Jestli dokáží okolní informace vnímat a následně je zpracovat.
Plavba přes oceán Nízké lanové překážky (45 min)
Aktivita naplňuje kompetence sociální a personální a kompetence komunikativní. Každá posádka musí překonat tři nízké lanové překážky a jednu ze dvou předem určených, která symbolizuje proplutí bouří a kterou lezec zdolává se zavázanýma očima. Každý žák zde má svou roli, kterou je prospěšný své posádce. Nechat utopit např. žáka, jenž má roli kuchaře, by bylo pro posádku naprosto nepřijatelné. Lezec se při zdolávání překážky plně spoléhá na své spolužáky, kteří ho jistí, jinými slovy dávají pozor, aby nespadl, popřípadě aby se při pádu nezranil. Naopak jistič se učí nést odpovědnost za ostatní.
Instruktoři žákům neustále připomínají, aby trpělivě lezce sledovali, aby svým spolužákům věnovali potřebnou pozornost. Lezci společně s jističi hledají řešení - cestu, jak překážku úspěšně zdolat. Na ztížené překážce je lezec zcela odkázán na slovní pomoc svých kamarádů. Ti mu musí stručně a zároveň výstižně popsat, co přesně má udělat, kde se nachází lana, kterých se lezec potřebuje držet, a jak daleko je konec překážky.
Hledání papouška Hra na zemi na vysokých lanech (60 min)
Po zdolání nízkých lanových překážek doplouvá flotila ke břehu neznámé pevniny. Nyní musí objevit čarovného papouška. Každá posádka dostane pastelky a na obrázku siluetu papouška rozdělenou do deseti sekcí. V prostoru LC je rozvěšeno deset malých papoušků pro každou posádku. Dva z nich jsou umístěni na vysokých lanech, zbývajících osm je dosažitelných ze země. Každý malý papoušek má vybarvenou pouze jednu desetinu svého těla. Úkolem žáků je vyhledat svých deset malých papoušků a podle nich pak správně vybarvit siluetu velkého papouška.
Posádka je rozdělena na dvě části. Starší lezou hledat své papoušky nahoru na překážky (instruktoři ve spolupráci s dospělými osobami je jistí) a mladší hledají papoušky na zemi. Komunikace mezi žáky, taktika, kterou si sami musí určit, koordinace vlastního hledání, to vše jsou zásadní kritéria (zda budou všichni hledat nebo někdo zůstane u papouška a bude ho vybarvovat, jestli budou informátoři u starších žáků na vysokých lanech atd.). O úspěchu posádky rozhoduje také to, zda se všichni dokáží podřídit taktice, kterou si zvolili, jestli dodržují pravidla, která si stanovili.
Na vysokých lanových překážkách se žáci střídají a postupně si vyzkouší pocit při pohybu ve výšce šesti metrů. Poznají, že to není úplně snadné, a jsou pak k sobě ohleduplnější. Nechvátají na sebe, dokáží se vcítit jeden do druhého. Nachází pro sebe porozumění.
Do této aktivity se promítají také kompetence pracovní. Žáci se učí zacházet s karabinami, s celotělovými sedáky a s lanem. Jsou seznámeni s tím, že na jejich důslednosti a pozornosti závisí jejich život. Pokud by si karabinu z nedbalosti nezamkli, mohli by z překážky spadnout na zem, pokud by si nezkontrolovali, jestli nemají lano zkřížené, mohli by mít nahoře ztíženou situaci atd.
Získání mapy Týmová lanová překážka (2 min / 40 min)
Tato část programu je volitelná. Pokud se klient rozhodne pro tříhodinový program, mapa je ukryta za trenažér a žáci si ji tam vyzvednou. Pokud se rozhodne pro čtyřhodinový program, mapa je ukryta na týmové překážce (Jakubově žebříku) a celá aktivita dostane lákavý nádech. Tato část je zaměřena na kompetence sociální a personální. Každá posádka si zvolí svého zástupce, který pro mapu spolu s dalšími zvolenými žáky poleze. Zvoleného jedince nesmí později měnit, proto je velmi důležité, aby se rozhodla správně. Činnost je založena na týmové práci žáků. Překážka je konstruována tak, aby se nedala překonat individuálně. Lezci spolu musí spolupracovat, mluvit a pomáhat si. Ti, kteří na překážku nelezou, mají za úkol dělat záložní jističe, povzbuzovat své kamarády a slovně jim pomáhat. Získání mapy je úspěch celé flotily, je to výsledek týmové práce.
Hledání pokladu Jízda na raftech (60 min)
Po krátké přestávce na občerstvení se flotila přesune k loděnici. Každá posádka dostane kopii mapy, kterou si vezme s sebou do raftu. Na každý raft se nalodí posádka spolu s instruktorem a dospělým doprovodem. Batohy a osobní věci klientů mohou být převezeny na místo vylodění, kde je pak program ukončen, nebo mohou zůstat v lanovém centru, kam se klient vrátí městskou hromadnou dopravou.
Posádky vyplouvají jedna po druhé. Orientují se podle mapy, nad kterou drží ochrannou ruku navigátor. Navigátor má za úkol sledovat cestu, porovnávat ji se záznamem v mapě a radit se s ostatními. Vlastní jízdu řídí instruktor. Žáci se učí zacházet s pádlem a pracovat ve skupině podle pokynů instruktora. Když se ocitnou v blízkosti pokladu, najdou si za pomoci instruktora místo na vylodění. Žáci vyčkají, než se vylodí celá flotila. Nejdříve musí uklidit vesty a pádla a teprve na pokyn Kryštofa Kolumba se vydávají hledat poklad.
Objevení pokladu Závěr programu (15 min)
Poklad je skryt v lese a žáci ho hledají podle záznamu v mapě. Najdou banány, čokoládu a brambory. Je na nich, jak si poklad mezi sebou rozdělí. Instruktoři však usměrňují jejich rozhodnutí. Připomenou žákům, že se na hledání pokladu podílel každý stejným dílem, a proto by měl být každý stejně odměněn.
Na závěr se žáci spolu s instruktory posadí a krátce si projdou, co dnes prožili. Každý se podělí s ostatními o zážitek, který pro něj byl nejsilnější, a dostane možnost poděkovat nebo pochválit někoho konkrétního za to, že mu pomohl, že na něj počkal, nebo se na něj usmál. Žáci se učí ocenit druhé, mluvit plynule před skupinou, formulovat své myšlenky a své pocity. Jako poslední shrne celý program Kryštof Kolumbus. Zopakuje s žáky historická fakta a pomůže jim zasadit jejich prožitky do historického kontextu. Na závěr poděkuje žákům i dospělým za pomoc. Program buď končí zde, na Tržnici, anebo se klient vrací pro osobní věci do lanového centra městskou hromadnou dopravou.
Závěrečné části programu naplňují všechny klíčové kompetence RVP ZV - k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální, personální a občanské i kompetence pracovní.
Hodnocení realizace programu Lanového centra Olomouc PROUD ve spolupráci se ZŠ Olomouc-Droždín "Doplujeme, i když cesta je daleká..." z hlediska naplnění klíčových kompetencí RVP
Termín konání: 25. 5. 2005 Délka programu: 4,5 hod (8:30 - 13:00) Počet účastníků: 50 žáků (věkové rozpětí 6 - 10 let), 6 pedagogů ZŠ Olomouc-Droždín, 5 instruktorů Lanového centra PROUD
Klíčové kompetence: komunikativní kompetence a kompetence sociální a personální
25. května 2005 proběhl v Lanovém centru PROUD Olomouc program, který si dal za úkol postihnout zejména dvě ze šesti základních klíčových kompetencí RVP ZV - kompetence komunikativní a kompetence sociální a personální. Program byl postaven pro žáky prvního stupně základních škol a byl aplikován na ZŠ Droždín-Olomouc. V následujících odstavcích je obsaženo zhodnocení jeho průběhu.
Zahájení programu
V úvodu programu měli žáci reprodukovat své dříve získané vědomosti a aplikovat je na reálnou situaci.
Nejsnáze vstoupili do fiktivního světa hry starší žáci, kteří spontánně reagovali na otázky ohledně života Kryštofa Kolumba a doby zámořských objevů. Na místě dokázali bez jakýchkoliv učebních pomůcek uvést události z konce 15. století. Někteří odvážnější mladší žáci je živě doplňovali svými poznatky ve snaze zapojit se do hry, ostatní spíše naslouchali. Jak se však později ukázalo, žáci, kteří o zámořských objevech nikdy neslyšeli, prokázali na závěr programu znalost základních informací.
Když byly žáci vyzváni, aby se zapojili do hledání pokladu, nedočkavě souhlasili a nabídli nám tak zpětnou vazbu o tom, že se všichni chtějí programu účastnit.
Hra, která rozřazuje žáky do posádek, je postavena na komunikativních dovednostech. Žáci se vzájemně pobízeli a starší žáci popoháněli své mladší kolegy k tomu, aby byla jejich posádka co nejrychlejší. Velký podíl na motivaci žáků měli instruktoři LC, kteří byli převlečení do námořnických kostýmů a podtrhovali tak sílu žákovského prožitku. Žáci bezděčně používali jména Kolumbových lodí, o kterých se píše v učebnicích a které se pro ně na několik hodin staly domovem.
Na začátku hry vládl chaos, žáci ale situaci dokázali vyřešit, vzájemně se domluvit a zorganizovat se a na závěr před námi stálo pět posádek vyrovnaných podle hodností. I ti nejmladší se ve hře slovně projevili, čímž napomohli své posádce k úspěchu.
Nízké lanové překážky
Aktivita založená na důvěře a sebedůvěře, odpovědnosti, přesné domluvě a spolehlivosti naplňuje kompetence komunikativní i sociální a personální.
Tato aktivita vyžadovala trpělivost jednotlivce se spolužáky, a proto byla těžká zejména pro nejmladší. Ti nedokázali udržet pozornost, když měli jistit ostatní, a hledali si jiný zdroj zábavy. Proto bylo zapotřebí, aby instruktoři neustále připomínali, jak je důležité pomoci kamarádovi tak, aby celá posádka ve zdraví vyvázla. Naopak kapitáni a navigátoři (žáci vyšších tříd) se ukázkově ujali zodpovědnosti, která vyplývala z jejich hodností, a poctivě hlídali své spolužáky. Někteří poté, co sami zdolali překážku, odmítli věnovat svou pozornost ostatním, na některé naopak zážitek z překonání překážky zapůsobil tak, že si uvědomili důležitost vzájemné pomoci a odvedli jako jističi výbornou práci. Neustále lezce hlídali, ruce měli připravené pro případ, že by lezec spadl, lezce nepopoháněli, nechali ho, aby lezl svým vlastním tempem. Slovní dopomoc starších byla na místě a mladšími žáky byla oceněna.
1. Nízké lanové překážky
Kombinace vysokých lan a pozemních aktivit
Komunikativní kompetence při koordinaci činnosti posádky, sociální a personální kompetence ve hře, tolerance k lezcům na vysokých lanech.
Na tento moment je třeba mladší žáky připravit, protože na vysoké překážky polezou pouze jejich starší spolužáci. V našem případě se to žáci dozvěděli až na místě a způsobilo to veliké zklamání. Nicméně jakmile dostali svou vlastní funkci na zemi, opět se s nadšením zapojili do hry. S touto aktivitou je potřeba žákům pomoci, a proto byli zapojeni i učitelé.
Na počátku hry se žáci rozeběhli po lanovém centru bez jakékoliv domluvy, každý hrál individuálně. Ke konci se však museli domluvit jako tým, aby mohli setřídit výsledky a najít chybějící indicie. Opět se projevila netrpělivost nejmladších, na druhou stranu se našli žáci, kteří vytrvale obíhali kamarády a vyptávali se jich, kde všude byli hledat indicie a kde je terén ještě neprobádaný.
Vysoká lana
Vysoká lana
Získání mapy
Z časových důvodů byla zvolena méně náročná varianta. Žáci dostali zakódovanou zprávu a společnými silami se jim podařilo ji rozluštit. Podle instrukcí objevili místo, na kterém byla mapa ukryta, a zvědavě si ji předávali.
Hledání pokladu - jízda na raftech
Zde je podmínkou schopnost akceptovat rozhodnutí skupiny a přijmout povely instruktora. Na dobré disciplinovanosti žáků závisí jejich bezpečnost a suchý přejezd řeky.
Před vlastní jízdou byli žáci seznámeni se základními dovednostmi jízdy na lodi a poté se v posádkách nalodili na raft. Každému raftu velela dospělá osoba, která řídila chod lodi. Žáci se snažili řídit podle povelů, i když několikrát se přihodilo, že se malá slečna s pádlem v ruce otočila a málem shodila své kamarády do řeky. Navigátor, který měl za úkol srovnávat okolí s mapou, se brzy obrátil na zbytek posádky se žádostí o pomoc. Ta mu s radostí vyhověla, ale neuspěla. Mapa byla pro žáky příliš složitá (proto bude nahrazena jednodušší). Za pomoci instruktorů se nakonec žákům přece jen podařilo v mapě zorientovat a najít místo pro vylodění.
Jízda na raftech
Jízda na raftech
Jízda na raftech
Objevení pokladu
Závěr programu
V závěru programu se naplňují kompetence komunikativní i kompetence sociální a personální. Žáci dostávají možnost promluvit před skupinou a při rozdělování pokladu je pouze na nich, jestli budou k ostatním solidární a spravedliví, anebo se zachovají sobecky.
Jízda na raftech byla pro žíky natolik silným zážitkem, že když se vylodili na břeh, zcela zapomněli na poklad. Vzájemně si sdělovali zážitky a teprve, když jsme jim poklad připomněli, začali hledat. Poklad se skládal z brambor, několika tabulek čokolády a banánů, což mělo charakterizovat Ameriku na konci 15. století. Bylo na žácích, jak si poklad mezi sebou rozdělí. Poradili si s tím obdivuhodně, poctivě vše rozpočítali a přebývající kousky rozdali paním učitelkám.
Na závěr jsme se všichni posadili do kruhu a pověděli jsme si, co se ten den stalo. Připomněli jsme si, že jsme byli Kolumbova posádka, že byl rok 1492 a že jsme právě objevili Ameriku. Nastal okamžik, kdy žáci dostali prostor pro to, aby se podělili o své nejsilnější zážitky a o to, co nejlepšího je dnes potkalo. Všichni měli co říct. Každý věděl, koho pochválit. Následovalo rozloučení a velké mávání s radostným křikem.
Za toto dopoledne si žáci vyzkoušeli pro ně mnoho nového - překonávat lanové překážky, jistit své kamarády, sjíždět řeku na raftech, ale také vést ostatní, být potřebnou součástí celku či podílet se na úspěchu skupiny. Žáci spolupracovali, komunikovali mezi sebou, spoléhali se jeden na druhého. Dozvěděli se, jak to bylo s objevením Ameriky, a díky prožitku se jim informace vryly hluboko do paměti.
Samotný program je příliš krátký na to, aby zcela naplnil sociální a komunikativní kompetence. Jeho cílem je, aby žáky požadovaným směrem posunul, přiblížil je zase o něco víc k tomu, aby dospěli v tolerantní osoby schopné domluvy s dalšími lidmi, aby pochopili, že člověk se v životě spoléhá nejen na své síly, ale že tu jsou i přátelé, kteří mu rádi pomohou. A naopak, že je zapotřebí být sám připraven pomáhat ostatním.
