Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Dobrovolnictví jako zážitek I.
5,0 (2 hodnocení)
Článek popisuje zkušenosti z práce se studenty - dobrovolníky. Ukazuje, co dobrovolnictví přináší mladému člověku, který hledá praktické zkušenosti, jak mění vztahy v kolektivu a atmosféru školy. Nabízí i konkrétní rady, jak při organizaci dobrovolnických aktivit postupovat.
V tomto textu bychom rádi nabídli jako inspiraci zkušenost, kterou jsme získali díky dobrovolnické práci se studenty VOŠ v Chebu (http://voscheb.ic.cz/).
Na naší škole studují mladí lidé, kteří budou za pár let pracovat jako sociální pracovníci na různých „citlivých místech“ naší společnosti. Budou se dotýkat problémů jiných lidí – často ve velmi složitých životních situacích, které oni sami nezažili. Učíme je něco z teoretických znalostí, přístupů, technik, ale důležitým předpokladem budoucí profesionality je vlastní zkušenost. Právě tady se otevírá velký prostor pro dobrovolnickou práci, která je: „… přirozený projev občanské zralosti. Přináší konkrétní pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale zároveň poskytuje dobrovolníkovi pocit smysluplnosti, je zdrojem nových zkušeností a dovedností a obohacením v mezilidských vztazích.“ (TOŠNER, SOZANSKÁ, 2006, s.18)
Cíl výuky
Cílem dobrovolnických aktivit je, aby student poznal své schopnosti a naučil se je využívat ve spolupráci s ostatními pro společný cíl; aby se naučil komunikovat a spolupracovat s lidmi s jiných sociálních a věkových skupin.
Akční dobrovolnictví
Příležitostné „akční“ dobrovolnictví se stalo běžnou součástí studia na naší škole. Jde o jednorázové akce, které nevyvolávají takové obavy jako dlouhodobý dobrovolnický závazek. Každý si může akci vyzkoušet, nejprve si ji třeba zažít jako účastník. Pokud ve třídě fungují dobré vztahy, velmi často se ti, kteří váhají, nechají strhnout tím, že jde o společný zážitek, společně prožité emoce. Z původně jednorázových akcí se postupně staly pevné body škoního roku – tradice, která dává společně prožitému času nový rytmus a energii.
Díky dobrovolnickým akcím mají studenti šanci uvědomit si a objevit, v čem je jejich dar, v čem jsou jedineční. Každý si může najít na akcích svou roli – je zde velký prostor pro individualitu každého studenta. Někteří z nich už mají vystudovaný nějaký velmi praktický obor nebo mají za sebou i nějakou pracovní zkušenost – jsou profesionálními kadeřnicemi, servírkami, aranžérkami, zdravotními sestrami (bratry) nebo masérky, což jsou dovednosti, které mohou báječně uplatnit třeba na našich Jarmarcích radosti nebo Patafestech. Jiní jsou třeba dobrovolní hasiči, skvělí amatérští fotografové nebo výtvarníci, výborné kuchařky, báječní vítači nebo povzbuzovači, dokonalí uklízeči a rovnači, obratní nákupčí, spolehliví řidiči…
S kým se do toho pustíme?
Výraznou postavou je „šéf“- manažer dobrovolníků – odborný termín pro člověka, který má ten důležitý dar a schopnosti dobrovolníky pro akci získat a zorganizovat je tak, aby se akce mohla bez větších zádrhelů uskutečnit (u nás je to zástupkyně ředitele Mgr. Lucie Poláková). Pokud se člověk s tímto charismatem ve vašem okolí nevyskytuje, máte o dost menší pravděpodobnost, že se vám podaří zvládnout akce, na jejichž realizaci se podílí 50, 60, nebo i 70 dobrovolníků.
Důležité jsou i další postavy z organizačního týmu – vedoucí jednotlivých úseků, stanovišť, aktivit, lidé s talentem pro tvoření zázemí, perfekcionisté, kterým je možné svěřit finance a účty, dokonalí úředníci, co nezapomenou na žádné povolení, které je třeba vyřídit… Tyto role mohou zastávat například další pedagogové či potřebnými talenty obdaření studenti z vyšších ročníků, kteří se už na akcích podobného typu osvědčili. Výhodou je, že se pedagogové a studenti potkávají v jiných rolích než ve škole, mohou spolu komunikovat jiným způsobem, poznávají se z jiných úhlů, než je to obvyklé.
Podobně se mohou obohacovat a měnit i vztahy mezi spolužáky ve třídě, navazují se vztahy mezi studenty z různých ročníků, dochází ke spontánní výměně zkušeností – jedni se učí od druhých. Stává se, že člověk, který je ve třídě spíš nevýrazný, najednou na akci zazáří, protože jeho praktické dovednosti jsou mnohem výraznější než třeba jeho vyjadřovací schopnosti v teoretické oblasti, spolužáci ho díky nové roli mohou „nově objevit“. Studenti si mohou zažít, že patří ke společnému dílu, že tvoří díky svým jedinečným schopnostem puzzle.
Autor díla: Jindřich Novák
Pro koho akci pořádáme?
Většinou se akce, které byly zaštítěné našimi dobrovolníky, narodily z okamžité potřeby komunity. Setkali jsme se například s hlubokým nepochopením procesu transformace sociálních služeb při hledání míst, kde by mohli žít bývalí klienti z DOZP Pata. A to jak mezi zastupiteli města Cheb, tak mezi některými občany. To byl důvod, proč vznikl Patafest, kde se mohli lidé „zvenčí“ osobně setkat s lidmi s mentálním postižením, ze kterých měli původně tak velké obavy, a vidět prostředí, ve kterém žili. Naštěstí tři ročníky stačily, objekt DOZP se utěšeně vyprazdňuje a bývalí klienti začínají žít běžným životem v chráněných bydleních. Tímto způsobem bychom mohli pokračovat dál.
Autor díla: Jindřich Novák
Pokud bychom měli nějak shrnout, koho našimi dobrovolnickými aktivitami podporujeme, tak většinou jsou na začátku lidé, ke kterým máme nějakou vazbu – známe je, víme o jejich potřebách a reagujeme na ně. Tím otevíráme cestu k propojování světů i ostatním. Dochází k překračování obvyklých hranic mezi lidmi, potkávají se komunity, které by se asi běžně nepotkaly (např. vytrvalostní běžci v čele s Milošem Škorpilem a bývalí klienti z Domovů pro osoby se zdravotním postižením). Díky tomu získávají dobrovolníci nové zkušenosti s různými skupinami obyvatel a zkouší si cesty k integraci v praxi. Navíc si mohou vyzkoušet, co zvládnou: práci s dětmi, asistenci vozíčkářům, dílnu s lidmi se zdravotním postižením, práci na registraci charitativního běhu spojenou s kontaktem s nažhavenými (a někdy netrpělivými) běžci apod.
Společný zážitek a proces vzniku aktivního společenství
Už jsme se výše zmínili o síle společného zážitku – společná pohoda, spolupráce, radost z průběhu akce, z reakcí účastníků, ale i společné prožité vypětí, krize a ten pocit, když se jí podaří zvládnout, to všechno k podobným akcím patří. Studenti i pedagogové získávají díky dobrovolnickým akcím společné zážitky, společnou paměť, společný slovník.
Pedagogové mají jedinečnou příležitost neučit jen teorii, ale využít k učení život, stát se součástí situací, ve kterých se student učí. Studenti zažívají sílu myšlenky („Být odlišný je normální“ a „Dobrovolníci mění svět“), která opravdu mění realitu. Symbolem ztotožnění mohou být dobrovolnická trička, zvláštní placky pro jednotlivé akce apod. Tímto způsobem se tvoří identita školy a její vize („Chceme, aby se naši absolventi zapojili do občanské společnosti a spoluvytvářeli svět tolerantní k odlišnostem.“) nezní jako prázdná fráze.
Autor díla: Jindřich Novák
Stává se, že některé ročníky po zkušenosti s akcemi organizovanými „shora“ začínají organizovat své vlastní dílčí akce, kterými se připojují k akcím celostátním (Mezinárodní den s autisty v modrém, Větrníkový den pro slané děti). Někteří studenti začínají spolupracovat s dobrovolnickými centry (Instand, Charita) a stávají se z nich dobrovolníci dlouhodobí.
Reflexe
Dobrovolnické aktivity SZŠ a VOŠ v Chebu jsou pozitivně hodnoceny jak účastníky akcí, pedagogy, tak především samotnými dobrovolníky. Nejlepším ukazatelem úspěšnosti je, že dobrovolnictví se šíří i mezi jejich práteli a rodinnými příslušníky. Jako další znamení pozitivního vlivu považujeme pořádání vlastních, studentských aktivit.
Rizikem je "přesycení" množstvím aktivit, nebo přílišný tlak, důraz kladený na účast v dobrovolnických aktivitách.
Literatura a použité zdroje
TOŠNER, Jiří; SOZANSKÁ, Olga. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 2.. vyd. Praha: Portál, 2006. 149 s. ISBN 8073671786.
