Přehled důležitých poznatků současné vědy, které se týkají učení, podle expertky americké firmy Brainscape Amandy Moritz-Saladino.
Amanda Moritz-Saladino je manažerkou firmy Brainscape, která se zabývá vývojem úspěšného online systému podporujícího paměťové učení fakt. Není divu, že rozumí fungování paměti a sleduje nejnovější vývoj kognitivních věd. Určitě bude užitečné, seznámíte-li se s jejím výčtem Deseti významných objevů o učení, který publikovala ve firemním blogu. [1]
Více informací neznamená více učení. Mozek je schopen zpracovat docela velké množství informací a smyslových vstupů, ale nic se nemá přehánět. Existuje strop, který když překročíte (např. vlivem multitaskingu), nastává kognitivní přetížení. Naše mysl prostě nedokáže rozdělit pozornost mezi všechny přicházející podněty. Učitel by měl vzít tuto skutečnost v úvahu při předkládání nového učiva. Je třeba, aby bylo vhodně strukturováno, orientováno na předchozí zkušenosti a zbaveno nepodstatného.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Jan Maršák5. 3. 2018
Velmi zajímavý článek.
E Kocourek5. 3. 2018
Když se tedy některý jedinec dobře učí z knih a někdo jiný k učení potřebuje sociální prostředí (viz bod 8), nejsou to odlišné Learning Styles, protože žádné Learning Styles přece neexistují (viz bod 6).
Akorát není jasné, proč se tím Amanda Moritz-Saladino vůbec zabývá, když přece "výzkumy ukazují, že studenti dosahují rovnocenné úrovně bez ohledu na to, jakou formu učení zvolí". S knihama nebo bez knih, se sociálním prostředím nebo bez něj.
Stejně je ta věda úžasná ...
Bořivoj Brdička5. 3. 2018
Řekl bych, že tentokrát nás pan Kocourek dostal. Děkujeme! Já sám si to vykládám tak, že při učení z knih (učebnic) jen někteří jedinci nepotřebují sociální podporu (šprti). Učební styl je pořád stejný - studium učebnice. Tento postup je ale již na ústupu.
Jan Maršák6. 3. 2018
Ad E Kocourek: A co jsou to vlastně ony "learning styles" (učební styly či styly učení)? S tímto pojmem je spojováno takové množství různých interpretací a výkladů (často protichůdných), že to může být vlastně cokoli nebo jen prázdný termín. Vedle termínu "learning style" se můžeme setkat i s termíny "cognitive style", "conative style", "thinking style" apod. Není často jasné, zda tyto termíny mají stejný význam či rozdílný význam jako "learning style". Bohužel není zde prostor na to rozebrat všechny možné interpretace všech těchto pojmů a je nutno odkázat na literární zdroje.
Ad Bořivoj Brdička: Jsou učení z knih či jeho sociální podpora styly učení nebo jsou to jen prostředky učení?
E Kocourek6. 3. 2018
Opravdu zde není prostor rozebírat všechny možné čertvíco. A já se nyní nemíním pouštět za panem Maršákem do minového pole rozporuplné terminologie. Ale kdyby někdo chtěl zjistit, co to jsou styly učení, poradím:
Nechte se najmout na pozici organizátora vysoce specializovaných kurzů pro malé skupinky silně motivovaných (a mastně platících) zkušených odborníků středního věku (kteří se potřebují naučit něco hodně důležitého, a rychle). Ti vám to vysvětlí.
Jan Maršák6. 3. 2018
Díky za radu (bohužel ne nad zlato). Ale v těchto různých kurzech mně asi oni zkušení odborníci dají různá vysvětlení, z nichž mnohá si budou i protiřečit. A co je vlastně styl učení se tam stejně nedozvím, jako jsem se to nedozvěděl od Vás.
Mimochodem, musím uznat, že Vaše metoda jak se vyhnout odpovědi na moji otázku, je "originální": prostě mně neodpovědět a odkázat mně s mojí otázkou na anonymní odborníky. Podle hesla: ptejte se mne na co chcete, já vám odpovím také co chci.
Bořivoj Brdička7. 3. 2018
Za mě: kniha (učebnice)=prostředek, čtení=styl.
Mgr. Zdeněk Sotolář7. 3. 2018
A kolik stylů vedle čtení ještě kniha nabízí?
E Kocourek7. 3. 2018
Asi tak nekonečně mnoho (alef nula). Ale netvrdím, že úplně každý z nich by si někdo vybral a používal.
Naznačím pár z nich, které tak či onak pracují s knihami a které (by) si někdo určitě vybral:
- relevantní (jednu) knihu si půjčit, v omezeném čase ji prostudovat a pak ji vrátit;
- relevantní (jednu) knihu si koupit a dlouhodobě ji mít při ruce (k okamžitému použití);
- relevantní (jednu) knihu si koupit a založit ji do knihovny (pro případ nouze);
Předchozí lze modifikovat následujícími:
- omezit se na jedinou relevantní knihu;
- prostudovat všechny relevantní knihy;
- z prostudované knihy pořídit odkazy (na stránky?) do osobní odkazové DB;
- z prostudované knihy pořídit faktické údaje do osobní faktografické DB.
Speciálně pro pana Sotoláře: nejsem si jistý, zda správně chápu váš dotaz. Ale z předchozího je zřejmé, co ještě (kromě čtení) se dá s knihou dělat. Lze ji vlastnit (a třeba ani nečíst).
Bořivoj Brdička7. 3. 2018
Podívejme, co všechno je u pana Kocourka stylem učení!!!
Jan Maršák11. 3. 2018
Ad Bořivoj Brdička: "Podívejme, co všechno je u pana Kocourka stylem učení!!!" Zdá se, že všechno, neboli cokoli.
Všechny naše znalosti jsou uloženy v neuronových sítích, jsou zakódovány do podoby shluků spojení mezi neurony (synapse). Tyto shluky jsme schopni ovlivňovat – můžeme je posilovat, oslabovat, budovat nové, nebo mohou zaniknout. Je to dynamický proces, který je zvláště prudký v mládí a s rostoucím věkem se zpomaluje. Tento jev se nazývá neuroplasticita. Poznání toho, jak funguje, má významný dopad na schopnost učit se.
Emoce ovlivňuje schopnost učit se. Celkový emoční stav jedince může mít velký vliv na to, jak dobře se učí novým věcem. Stres, obavy nebo nepříjemný pocit mohou zvyšovat negativní emoce a nechuť se vzdělávat. Limbický systém (emocionální část mozku) má schopnost povolit nebo zastavit přístup k paměti. Při stresu nebo úzkosti se možnost zpracovat nové informace zastavuje, což ztěžuje nebo znemožňuje učení. Opačně fungují emoce pozitivní. Ty lze ve studentech vzbuzovat třeba záměrnou motivací, povzbuzováním zvídavosti a talentu, monitorováním úspěchů, či prezentováním vlastních zkušeností.
Chyby jsou nezbytnou součástí učení. Neúspěch či selhání není nic špatného, měl by se stát přirozenou součástí učení. Výzkumy naznačují, že není vhodné se při učení něčeho nového zaměřovat na chyby, protože to zvyšuje pravděpodobnost jejich opakování. Daleko lepší je soustředit se na to, jak správně úkol provést. Souvisí to s aktuálně probíhající diskuzí nad tím, zda má výuka podporovat kreativitu a řešení problémů.
Mozek potřebuje nové podněty. Vědci zjistili, že nové podněty aktivují dopaminový systém v mozkovém kmeni a vysílají neurotransmiter na různá místa celého mozku. Dopamin je znám pro svou zásadní roli při vzniku pocitu „euforie“, ale současné výzkumy poukazují na to, že též způsobuje stav „gimme more“ („dej mi více“, „chci získat více“). [2] Dopamin povzbuzuje motivaci člověka a aktivuje mozek k získávání nových a odlišných informací. Jednou z cest je smysluplné zapojení moderních digitálních technologií do výuky a domácí přípravy studentů.
Styly učení neexistují. Termín „učební styly“ se používá v souvislosti s formou učení, kterou student preferuje. Výzkumy ale ukazují, že studenti dosahují rovnocenné úrovně bez ohledu na to, jakou formu učení zvolí. Pozornost bychom měli věnovat spíše nadání a existujícím schopnostem studentů, které pomáhají uspokojit jejich emocionální a sociální potřeby a mají pozitivní vliv na učení.
Mozek funguje na principu „použijte to, nebo to ztratíte“. Nepoužívané informace v mozku jsou často ztraceny, protože neurální dráhy se časem oslabují. Výzkum zjistil, že mozek vytváří více buněk, než potřebuje, a přežívají pouze ty, které jsou stimulovány chemickými a elektrickými podněty, zbytek pak umírá. Mozek musí pravidelně stimulovat danou cestu v mozku, aby tyto buňky zachoval, proto je celoživotní učení tak důležité.
Učení je sociální. Zatímco někteří vybraní jedinci se mohou dobře učit pouze z knih, většina lidí k témuž potřebuje sociální prostředí. Již od dětství se lidé nejčastěji učí lépe prostřednictvím společenských podnětů, vybavují si a napodobují akce nebo slova jiných osob. Socializace má i další výhody. Spolupráce s vrstevníky nabízí studentům přístup k různorodému spektru zážitků a vyžaduje použití téměř všech smyslů, což vytváří větší aktivitu v celém mozku a zlepšuje dlouhodobou paměť. Skupinová práce, která využívá silných stránek svých členů a dává každému prostor vyniknout, je možná účinnější, než si myslíme. Aktivní multisenzorický příjem informací a pozitivní sociální interakce zvyšují efektivitu zpracování informací a trvanlivost jejich zapamatování.
Pro úspěšné učení je nezbytný zdravý vývoj kognitivních schopností. Všichni jsme se narodili s vrozenou schopností rozeznávat vzory. Vedle známých stadií vývoje dítěte Jeana Piageta lze nahlížet na kognitivní vývoj dítěte též podle tzv. modelu zpracování informací, který používá pouze 2 stadia: 2–5 let (rozvíjí se pozornost, krátkodobá a dlouhodobá paměť) a 5–7 let (přidává se schopnost řešení problémů, využití kognitivních schopností k dosažení cílů, logika, zpracování zvuku). [3] Významný vliv na učení mají kognitivní schopnosti, které existují dokonce již od narození. Pro úspěch v životě je důležité tyto přirozené schopnosti (talent) rozeznat a rozvíjet. Kombinace poznávání nového učiva s vrozenými schopnostmi, strukturovaná praxe a opakování může pomoci při vytváření nových myšlenek a poznávání nových pojmů.
Učení může ovlivňovat strukturu mozku. Struktura a funkce mozku jsou vzájemně propojeny a nemůžeme je rozvíjet odděleně. Funkce může být zdokonalována pouze společně se strukturou. Například neurony aktivované během vnímání a akce se překrývají. Učitelé, kteří zapojí obě cesty, tj. umožní žákům výukový obsah nejen přijímat, ale též se aktivně zapojit do jeho osvojení, dovedou učení zrychlit, protože se neuronům dostává dvojnásobné pozornosti a cvičení.
Výše uvedené body potvrzují nutnost změny ve školních kurikulárních dokumentech i legislativě. Zároveň poukazují na nezbytnost zavedení informačních technologií podporujících individualizaci či personalizaci ve vzdělávání. Opomenout nemůžeme ani proměnu samotného učitelského povolání, tedy učitelů, kteří jsou jistě schopni se aktivně účastnit transformace školství, pokud k tomu budou mít odpovídající podmínky.
Literatura a použité zdroje
MORITZ-SALADINO, Amanda. The 10 Biggest Breakthroughs in the Science of Learning [online]. 2017. [cit. 2018-02-04]. Dostupné z: https://www.brainscape.com/blog/2012/10/breakthroughs-science-of-learning-2/.
POLDRACK, Russell. Novelty and Testing: When the Brain Learns and Why It Forgets [online]. 2010. [cit. 2018-02-04]. Dostupné z: http://niemanreports.org/articles/novelty-and-testing-when-the-brain-learns-and-why-it-forgets/.
Cognitive Stages for Child Development [online]. 2017. [cit. 2018-02-04]. Dostupné z: https://www.learningrx.com/cognitive-stages-for-child-development.htm.
