Davův seminář otevřené pedagogiky

David Cormier, kterému jsem před čtyřmi lety dal přízvisko největší konektivista dneška (pracuje nahlas), patří k mým největším zdrojům inspirace. Nedávno se podílel na přípravě jednoho běhu ze série prezenčních kurzů digitální pedagogiky pro učitele v rámci aktivity nazvané Digital Pedagogy Lab, kterou již několik let organizuje skupina osobností s podporou několika amerických univerzit.

Ducha této aktivity, jenž je mi velmi blízký, vyjádřil jeden ze zakladatelů Sean Michael Morris takto: „Přestože Digital Pedagogy Lab již byla realizována ve čtyřech zemích a účastníci přijeli ze šesti kontinentů, jádro akce zůstává malé. Soustředíme se na individuality, na výměnu názorů v malých skupinách, na spříznění směřované k pedagogice, nikoli k automatizované personalizaci. Věříme, že digitální pedagogika je ve své podstatě návyková. V oboru, který prodělává tolik rychlých změn, kde víme o tom, že jsme sledováni, naše data jsou soustavně zneužívána a nám působí velké obtíže umět své žáky chránit – pracujeme v podmínkách, v nichž obzvlášť záleží na našem přístupu k výuce.“ [1]

Určitě stojí za to se podívat, co si pro Digital Pedagogy Lab připravil Dave Cormier [2]. Svůj seminář věnoval otevřené pedagogice. Rozdělil ho do několika aktivit během celkem tří dnů. Předem je třeba říci, že se rozhodl účastníkům až na výjimky nedovolit používat technologie a nepoužil ani projektor. Sám u sebe měl notebook jen za účelem případného aktuálního vyhledání potřebných informací online.

Den první – Den blaženosti

Účastníci se měli snažit být výhradně pozitivní. Měli-li chuť přijít s nějakým problémem, napsali ho na cedulku a pověsili na „zeď nářků“ s tím, že se mu budou věnovat později. Davovým cílem bylo posouvat konverzaci dále a stavět na rozdílných zkušenostech přítomných.

Aktivita 1 – Rozdíl mezi komplikovaným a komplexním problémem
Jako hlavní studijní materiál Dave použil teoretický model CYNEFIN Davida Snowdena – viz Vzdělávání ve věku komplexity. Připomeňme si stručně, o co jde. Při řízení procesů (výukových aktivit) se manažer (učitel) dostává do situace, v níž musí rozhodnout, co dělat. To rozhodnutí by mělo vyvolat kýžený efekt (vést k naplnění výukových cílů). Podle modelu CYNEFIN je nutné při rozhodování vzít v úvahu to, v jakém prostředí k němu dochází. Jen v těch nejjednodušších případech je na první pohled zřejmé, které rozhodnutí bude to pravé.

Mnohem častěji řešíme problémy, které jsou komplikované. To ještě není tak zlé, protože to (podle modelu CYNEFIN) znamená, že se nacházíme v prostředí, které je předvídatelné. Je v něm možné předem zjistit, co které opatření způsobí. Jen je třeba k tomu mít dostatečné poznatky (teoretické, expertní, praktické). Některé problémy však mají tu vlastnost, že u nich předem vůbec nelze zjistit, co které opatření způsobí. V tom případě se jedná buď o prostředí komplexní, nebo o chaos. V komplexním prostředí je reakce systému za určitých podmínek vždy opakovatelně stejná. Existuje tedy možnost experimentovat a v praxi výsledky určitého opatření ověřovat (např. akční pedagogický výzkum) a pak (za stejných podmínek) opakovat. Model CYNEFIN bohužel připouští též existenci prostředí, v němž je reakce systému na libovolnou akci náhodná – tedy neopakovatelná. V tom případě se jedná o chaos, z něhož je třeba rychle vybřednout, ale nikdo vám neřekne, jak.

Davovým cílem bylo aplikovat tuto teorii na problematiku v kurzu řešenou. Jako příklad komplikovaného problému použil OER (Open Educational Resources). Jakkoli není snadné definovat všechny podmínky, za nichž budou volně dostupné výukové materiály úspěšně používány, je dopředu zřejmé, že např. nulové náklady počet uživatelů vždy zvyšují. Naproti tomu samotná výuka je problém komplexní. To stejné opatření může mít v různých podmínkách odlišný dopad. Stejně to pochopitelně platí i pro digitální pedagogiku.

Aktivita 2 – Skupinové čtení
Tento modul byl věnován vysvětlení podstaty otevřeného vzdělávání. Většinou se v našich končinách zabýváme jen otevřenými vzdělávacími zdroji (OER). Jenže od možnosti stáhnout si volně dostupný výukový materiál (DUM) ke skutečně otevřenému vzdělávání je dost daleko (od komplikovaného ke komplexnímu).

Postup, který Dave zvolil, byl inspirován Bonnie Stewart. Účastníci obdrželi článek profesorky Christiny Hendricks s přehledem historického vývoje otevřeného vzdělávání (Open Education in the 60’s and 70s), rozdělili si ho a dostali za úkol se vzájemně o tom, co se dozvěděli, informovat.

Pojem „otevřené vzdělávání“ je používán již od 60. let minulého stolení. Již tehdy označoval hlavně takové postupy, při nichž žák přebírá iniciativu, může ovlivňovat, co a jak se bude učit, učí se spolupracovat a za svou práci přebírat zodpovědnost. Hlavním cílem je výchova k demokracii a schopnost aktivně se zapojit do života ve své komunitě. Má zjevně celou řadu shodných vlastností s konstruktivismem (Tři generace online pedagogiky).

V 90. letech do hry vstoupil Richardem Stallmanem již dříve iniciovaný fenomén volně dostupného software (open source). Dave svůj pohled zveřejnil v roce 2013 na svém blogu (What do you mean… open?). Pro nás důležitou podstatu vystihuje tento citát: „Jak já tomu rozumím, Stallmanovi nikdy nevadilo, když lidé vydělávají peníze, aby se jim žilo lépe. Smyslem jeho hnutí byla spíše svoboda projevu, a ne pivo zadarmo“ (též viz Paradox prádelní šňůry).

Zřejmým Davovým cílem bylo si uvědomit, že vzdělání vlastně vůbec zadarmo získat nelze. Že cesta k němu se neobejde bez budování metakognitivních schopností a autonomie v sebeurčujícím prostředí. Problematika je to skutečně velmi složitá, tedy komplexní.

Cestu od statických jednoúčelových volně dostupných výukových materiálů k dynamické sdílené digitální pedagogice ukazuje též autor pojmu OER David Wiley zde: Od paradoxu využitelnosti k hypotéze remixu.

Aktivita 3 – Mapování vzdělávacích činností
Hlavním cílem této aktivity bylo bližší vzájemné seznámení účastníků. Dave zde použil teorii Davida Whita definující postavení uživatelů internetu na základě činností, které běžně provádějí – Jste rezident nebo návštěvník?

V roli návštěvníka člověk nezanechává online stopy, u rezidenta je to naopak. Mapování podle Whita navíc rozlišuje, zda se jedná o aktivitu osobní či institucionální. Typickým výsledkem je 2D prostor s dvěma osami, kde jsou jednotlivé činnosti během mapování umisťovány na odpovídající místo.

Just the Mapping

Dave se chtěl vyhnout přílišné koncentraci na nástroje (FB, Twitter, Google), a proto upravil sledované vlastnosti aktivit na individuální/kolaborativní, analogové/digitální. Rozměrů je však jistě možné sledovat více, třeba synchronní/asynchronní ad.

Nakonec Dave nechal účastníky ve dvojicích o svých mapách diskutovat. Všechny byly opět sdíleny prostřednictvím zdi s tím, že se k nim mohou později vrátit.

Vzhledem k tomu, že jedním z výstupů kurzu měl být návrh vlastního výukového projektu, byl zbytek času 1. dne věnován generování námětů a diskuzi.

Den druhý – Den smutku

Motto druhého dne odpovídá obsahu. Byl věnován řešení problémů, a to včetně těch ze zdi nářků.

Aktivita 4 – Vlastnosti otevřeného vzdělávání
Dave použil přehled, který vyšel z nedávné twitterové diskuze několika učitelů (Eight Qualities of Open Pedagogy):

1. Vlastnictví – každý učící se jedinec je sám zodpovědný za své vzdělání (též viz Desatero SKAV), takže potřebuje pracovat nezávisle a mít osobní svobodu.
2. Volba – žák volí své vlastní tempo, směr i spojení.
3. Růst – osobní vzdělávací prostředí je otevřené novým kontaktům a každý může být obohacující.
4. Tvořivost – otevřenost inspiruje a rozšiřuje perspektivy, vyvolává nové nápady.
5. Plánování – převzetí odpovědnosti vede žáka k potřebě plánovat svůj další postup a růst.
6. Otevřené problémy – vzdělávací proces se orientuje méně na konkrétní výukové cíle či kompetence, o to více na proces (Učit se znamená zamazat si ruce), nejlépe prostřednictvím řešení skutečných problémů (Hodina géniů podle A. J. Julianiho).
7. Neměřitelné výsledky – tradiční hodnocení výukových výsledků (známkování) vyvolává představu, že učení je proces statický a konečný.
8. Risk a úspěch – svoboda a možnost vlastní volby zvyšuje riziko nechtěných a neočekávaných následků, zároveň otevírá prostor pro mnohonásobně větší úspěch.

Účastníci obdrželi studii dvou specialistů z University of Akron pojednávající o problémech při zavádění smluv se žáky do praxe – Not Ready to Let Go: A Study of Resistance to Grading Contracts [3]. V ní se žák předem zaváže, jaké úrovně znalostí dosáhne, a pak sám hodnotí, do jaké míry se mu to podařilo. Po přečtení této studie dostali účastníci za úkol zdůvodnit, proč je žákovská smlouva jedním z typických atributů otevřeného vzdělávání, a zjistit, proč někteří žáci dávají přednost známkování.

Vzniklá diskuze byla postavená na typickém argumentu odpůrců smluv, a sice, že hodnocení je výsostným právem i povinností učitele. Diskuze vedla k připomenutí vývoje didaktických koncepcí, který velmi často zjednodušujeme na dvě vzájemně protichůdné metodiky instruktivní/konstruktivní. Dave šel dále směrem k filosofii a připomněl rozdíl mezi scholastikou (mnišstvím) a humanismem. Konstatoval, že v různých situacích je třeba použít různé postupy, takže je dobré ovládat všechny metody.

Den třetí – Balení na cestu domů

Aktivita 5 – Vysvětlení otevřeného vzdělávání
Účastníci dostali za úkol si představit jednu osobu ze své domovské instituce, kterou mají přesvědčit o přínosnosti otevřeného vzdělávání. Za tímto účelem si měli připravit max. 4stránkovou prezentaci. Většina použila PowerPoint.

Závěrečné shrnutí připomnělo klíčové myšlenky celého semináře:

• Otevřená pedagogika nemusí znamenat pro každého totéž.
• Učení nikdy není stoprocentně otevřené.
• Změny směrem k otevřenosti musí být přínosné.
• Otevřená pedagogika je většinou obtížně realizovatelná.
• Inkluze je s otevřenou pedagogikou v souladu.
• Stojí za to věnovat otevřené pedagogice značné úsilí.

Literatura a použité zdroje

MORRIS, Sean Michael. The Critical Instructional Design of Digital Pedagogy Lab [online]. 2019. [cit. 2019-08-30]. Dostupné z: http://www.digitalpedagogylab.com/the-critical-instructional-design-of-digital-pedagogy-lab/.

CORMIER, Dave. Open Pedagogy – A three day seminar at Digital Pedagogy Lab [online]. 2019. [cit. 2019-08-30]. Dostupné z: http://davecormier.com/edblog/2019/03/24/open-pedagogy-a-three-day-seminar-at-digital-pedagogy-lab/.

SPIDELL, Cathy; THELIN, William H. Not Ready to Let Go: A Study of Resistance to Grading Contracts [online]. 2016. [cit. 2019-08-30]. Dostupné z: https://www.uc.edu/content/dam/uc/journals/composition-studies/docs/backissues/34-1/Spidell%20and%20Thelin.pdf.