Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>Druhý článek vycházející z výzkumu <b><i>Hodnotové orientace dětí od 6 do 15 let</i></b>, který byl uskutečněn v rámci projektu <i><b>Klíče pro život</b></i>, podává zevrubnější přehled toho, jak děti tráví volný čas, co je pro ně důležité a komu by se chtěly podobat.</p>
Minule jsme článkem Děti mezi rodiči, kamarády a učitelinahlédli prostřednictvím několika výzkumů z poslední doby aspoň částečně do „srdcí“ našich dětí. Zabývali jsme se hlavně „klíčovými hráči“ jejich životů (rodiče, kamarádi, učitelé). A slíbili jsme, že v pokračování se na základě výzkumu Hodnotové orientace dětí od 6 do 15 let provedeného minulý rok v rámci projektu NIDM Klíče pro život podíváme na jejich volný čas, hodnoty a vzory.
Co nám o dětech řekl jejich volný čas?
.jpg)
V prvním náhledu nepřinesly výsledky našeho výzkumu nic převratného oproti tomu, co o dětech a jejich volném čase už zjistila různá dřívější šetření:
Předně se potvrdilo, že aktivní trávení volného času dětí je významně závislé na iniciativě, informova-nosti a možnostech jejich rodičů, což souvisí především se vzdělanostní úrovní a socioekonomickým statusem rodiny. Po- kud jde o individuálně trávený volný čas, mladší děti jej tráví především s rodiči, sourozenci a s pra- rodiči. S přibývajícím věkem se tento trend postupně přeměňuje, času strá-veného s rodiči ubývá a nahrazují je kamarádi. Ve všedním dni dominuje především sledování televize a příprava do školy, s přibývajícím věkem také poslech hudby. O víkendu televize vítězí jednoznačně. Následuje trávení volného času venku s kamarády, vzájemné navštěvování se, ale také čas strávený u počítače hraním her, na internetu a chatováním. I tyto činnosti nabývají na intenzitě s rostoucím věkem dětí. V tomto výzkumu jsme jen okrajově (při jeho kvalitativní části v rámci focus groups rozhovorů) zjišťovali, nač se děti hlavně koukají. Z jiných výzkumů (například peoplemetrového měření sledovanosti televize pro ATO) se ale ukazuje, že zejména po desátém roce věku převládají u dětí pořady, které jsou vlastně určené dospělým. Markantní to bylo při „epidemii“ reality show, kdy se dění mezi Vyvolenými stalo na několik měsíců hlavní agendou dětských debat.
Náš výzkum rovněž potvrdil intenzivní nástup internetu, kde mezi dětmi ve věku 10 – 15 let se k internetu denně připojuje více než 20%, několikrát týdně více než 40%, alespoň jednou týdně je to přibližně 60% těchto dětí a vůbec se nepřipojuje jen 20%. Když už se děti k internetu připojují, nejvíce z nich na něm stráví čas v rozmezí 31 – 60 minut. Z kvalitativní části víme, že mladší děti počítač používají především k hraní her, starší kromě hraní využívají stále více internet pro snadný kontakt s kamarády prostřednictvím interne- tových komunikačních nástrojů (skype, icq apod.) a v posledních letech také komunikace se širším okolím pomocí internetových sociálních sítí (facebook, twitter apod.). Starší děti internet dále využívají ke stahování hudby a filmů, nakupování nebo informování se o produktech, které by si chtěly koupit, prohlížení běžných webových stránek a čím jsou starší, tím spíše jej využívají pro školní potřeby – vyhledávají podklady pro výuku, referáty apod.
Skutečně zajímavé a nové výsledky ovšem přinesla faktorová analýza, při níž se způsoby trávení volného času na základě „spřízněností“ rozdělily do pěti oblastí:
1. „IT a Hudba“ – internet, chatování, počítačové hry, Filmy na DVD/PC, poslech huby.
2. „Intelektuální činnost“ – četba knížek, četba časopisů, návštěvy knihovny, učení a jiné než sportovní zájmové kroužky resp. oddíly.
3. „Neorganizovaná činnost“ – pobyt venku s kamarády, návštěvy kamarádů, sport mmo kroužky či oddíly, sledování televize.
4. „Orientace na spotřebu“ – návštěva fastfoodů, nakupování, návštěva kina; proti stojí sledování televize a sport mimo kroužky/oddíly.
5. „Sport a kroužky“ – sportovní kroužky/oddíly i sport mimo ně, jiné zájmové kroužky či oddíly; proti stojí v této skupině nicnedělání.
Kromě celkem očekávatelného rozdílu mezi chlapci a děvčaty – chlapci preferují sport a počítače, děvčata četbu a nesportovní oddíly či kroužky – se ukázal významný (a dodejme rovnou negativní) posun s narůstajícím věkem. Vyjadřuje ho následující graf:
Přesun k využí-vání výpočetní tech-niky a poslechu hudby nepřekva-puje. Alarmující ale je jasný nárůst orientace na spotře-bu a současný po-kles zájmu o uži-tečné aktivity. Uka-zuje to, že v pro-cesu dospívání podstatná část dětí ztrácí leccos z po-zitivních nasměro-vání a osvojuje si naopak ty formy jednání, které spo-luvytvářejí životní styl ohrožující jejich skutečnou lidskou zralost. Ta se projevuje nejen schopností přebírat odpovědnost za sebe i druhé a být druhým oporou, ale i schopností využívat vlastní svobodu k dlouhodobým (někdy i celoživotním) rozhodnutím a tomu podřídit všechny dispozice, které člověk má. Orientace na spotřebu je naopak typické krátkodeché životní zaměření, při němž se člověk stává snadnou kořistí reklamního tlaku a mediální masáže.
Tři čtvrtiny dětí uvedly, že mají kamarády a jsou s nimi spokojeny, 27% kamarády sice mají, ale chtěly bych jich mít více. S kamarády jednoznačně zažívají nejvíce legrace a zábavy, zažívají s nimi dobrodružství a mezi nimi mají možnost otevřeně mluvit a projevit svůj názor. Ukázalo se ovšem, že především starší děti nemají příliš konkrétních nápadů, co by mohly společně dělat (i kdyby k tomu měly neomezené možnosti – finanční, časové apod.). Velmi dobře vědí, co dělat nechtějí, ale už nevědí, co dělat chtějí. Jejich sníženou kreativitu můžeme připsat i tomu, že v tomto věku již méně často docházejí do organizovaných volnočasových aktivit, které slouží i jako bohatý zdroj inspirace. A opět to svědčí o jevu, který jsme diagnostikovali z výsledků faktorové analýzy: s narůstajícím věkem klesá celková vybavenost dospívajících kompetencemi potřebnými pro kvalitní život.
Co je pro děti důležité?
Zjišťování toho, co je pro člověka opravdu důležité, není přísně vzato bez jeho skuteč-né znalosti dobře možné. Určitou orientaci nám samozřejmě poskytuje výpověď, kterou člověk o svých hodnotách a prioritách dává, ale vždy zůstává rozdíl mezi tím, o čem si člověk myslí, že je pro něj důležité, a tím, co skutečně důležité je, protože to zejména v kritických situacích určuje jeho myšlení a jednání. S tímto upozorněním je třeba číst následující řádky, které se zabývají tou částí výzkumu, která se snažila právě rozkrýt svět hodnot našich dětí
mezi 6. a 15. rokem věku.
Děti mohly vybírat mezi možnostmi
A děti starší 10 let i
Třídění prvního stupně ukázalo celkem očekávatelnou preferenci šťastné rodiny a přátelských/kamarádských vztahů – navíc upevňující své bezkonkurenční postavení s narůstajícím věkem. Naprostými outsidery (ostatně jako mezi dospělými) jsou hodnoty související s nějakým přesahem – věřit v Boha či zajímat se o politiku (rozhodně důležité pro 6 a 3,5% ze všech dětí a dospívajících).
To, co třídění první-ho stupně naznači-lo – se vzrůstajícím věkem klesá výraz-ně důležitost hod-not „dobře se učit“ (za rozhodně důležité to ve věku 6 – 9 let označilo 63% respondentů, ve věku 13 – 15 let již pouze 35%), dále „chovat se slušně“ (z 55% na 35%), „pomáhat druhým“ (z 51% na 33%) a o něco méně také „chránit přírodu“ (ze 45% na 29%) – potvrdila v plné nahotě fakto-rová analýza: pře-devším to, co se „shluklo“ do kate-gorie „Sociální kom-petence“ (Chovat se slušně, Dobře se učit, Pomáhat druhým, Chránit přírodu), s narůstajícím věkem ztrácí pro děti význam, zatímco kategorie „Vnější hodnoty“ (Být hezký/á, Značkové oblečení, Hodně peněz, Být slavný) s věkem výrazně roste. Zvlášť markantní je tento vývoj u chlapců a dětí z rodin sociálně slabších případně s oběma rodiči bez vyššího vzdělání.
Kdo je pro děti vzorem?
Předně náš výzkum zjišťoval, jestli vůbec děti nějaký vzor mají. Vždyť proces sociálního učení je jedním z klíčových mechanismů socializace jedince do společnosti. Jeho výsledkem jsou sociální role, postoje, hodnoty, ideály apod. Volba vzorů se tedy promítá jak do učení pomocí nápodoby, tak především do učení identifikací. A co se tedy ukázalo? Že prakticky polovina dětí žádný vzor dneska nemá. A zase – čím byly děti starší, tím jejich počat narůstal: Zatímco 56% dětí do 9 let svůj vzor mělo, mezi dětmi 13 až 15 letými jej naopak 56% ne
mělo. A pokud děti nějaký vzor mají, kdo je jím? U nejmladších dětí to ze 40% byl někdo blízký – nejčastěji maminka, tatínek, babička, sourozenec. U nejstarší kategorie víc než 60% naopak představovali sportovci, model-ky, zpěváci/zpěvačky a herci/ herečky. Důvodem, proč děti někoho přijali za vzor, bylo především to, „co dosáhl“. Zvláště starší děti si toho cení a potom slávy svých vzorů. Způsob chování je důležitý pro menšinu dětí, a to hlavně těch mladších.
Ze všech tří oblastí, o nichž jsme referovali v tomto článku, plyne celkem jednoznačně jeden závěr:
Cesta většiny dětí k dospělosti je cesta ztráty pozitivních vlastností i pozitivního přístupu ke světu – ve prospěch konzumu, krátkodobých cílů a snižování zájmu o ostatní. A to navzdory tomu, že i dospívající (ostatně stejně jako dospělí) touží po šťastných rodinách a trvalých vztazích. Jejich faktický vývoj je s tím ale v jasném rozporu.
(Článek byl ve zkrácené verzi publikován v Literárních novinách 21/2011)
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.