Bojovníci proti totalitě pohledem dětí

Ve školním roce 2008/2009 se tým žáků z naší základní školy zúčastnil pod mým vedením soutěže "Bojovníci proti totalitě pohledem dětí" se soutěžními příspěvky v kategorii AUDIO a VIDEO "Příběhy Dr. Jana Deckera". Chtěl bych Vám popsat proces celé tvorby zvukového i video dokumentu, co jsme se všechno naučili a jakou inspirací pro nás celý projekt byl.

Cíl výuky

Po přečtení příspěvku doufám nalákám kolegy z jiných škol, aby v novém ročníku soutěže přihlásili i svoje žáky a umožnili jim nakouknout do české historie za pomoci moderních technologií. Nejzajímavějším lákadlem soutěže je fakt, že se děti i učitelé mohou setkat s pamětníky, kteří jsou ochotni čas dětem věnovat a povídat jim své životní osudy o dobách ne tak dávno minulých.

V září 2008 jsme se s žáky naší školy přihlásili do soutěže Bojovníci proti totalitě pohledem dětí. Naše škola se tak zavázala, že do půlky března 2009 žáci natočí videodokument o celkové délce až 15 minut o životě vybraného pamětníka, který zažil doby totalitního režimu – nacistického nebo komunistického. Současně bylo naší povinností dodat i zvukový dokument – rozhlasový pořad – na stejné téma. V rámci celé soutěže musela paní ředitelka naší školy podepsat smlouvu se závazkem multimediální díla dodat v termínu. V případě, že bychom je nedodali, bylo naší povinnosti vrátit veškeré podpůrné materiály, které jsme během soutěže od organizátorů dostali. Psychologický efekt to mělo veliký, protože je rozdíl, když tvoříte něco jen tak bez závazku vůči někomu dalšímu a když víte, že jste vázáni slibem dílo včas a v jisté kvalitě dodat.

Na počátku celého projektu nám bylo nabídnuto školení, kam jsme mohli vzít část týmu, který se soutěže ve škole účastní. Zde je nutné zmínit fakt, že soutěžní příspěvek se do soutěže odevzdává jeden za celou školu (respektive v kategorii ZŠ jeden videodokument a jeden audiodokument). V naší škole to nejprve vypadalo, že se soutěže zúčastní více týmů, jeden složený z chlapců ze sedmé třídy, druhý z chlapců z osmé a deváté třídy. Nechal jsem jim volnost v tom, že v naší škole mohou dokumenty vzniknout dva a že se jen v rámci školy dohodneme, který do soutěže pošleme. Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec dokončili jeden dokument.