Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí
1. díl seriálu Otevřené formy dalšího vzdělávání učitelů popisuje analogii Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů pro kreativní otevřené prostředí počítačových sítí, v nichž dochází k samovolnému vzdělávání prostřednictvím aktivit, které primárně nejsou vzdělávací.
To, že ne všechno vzdělávání se odehrává prostřednictvím aktivit primárně určených k učení, si většinou ani neuvědomujeme. Přitom právě tato oblast vzdělávání, na rozdíl od aktivit zřetelně výukových, se prudce zvětšuje. Netýká se to jen dospělých, ale i žáků školou povinných. Když bychom se pokusili komplexní vzdělávací prostředí nějak strukturovat, mohlo by vypadat třeba tak, jak ho popsala ředitelka Educause Diana Oblinger (viz Vzdělávání a internet 2. generace).
Vzdelavaci prostrediReálné prostředí je to, které všichni důvěrně známe ze své školní docházky. Ve virtuálním prostředí se odehrávají aktivity primárně určené ke vzdělávacím účelům, ale realizované prostřednictvím technologií, např. v podobě eLearningu. Všechny ostatní případy, v nichž se nějaké vzdělávání uskutečňuje, spadají do prostředí kreativního (neboli otevřeného). Existovalo vždy - kdysi, když ještě žádné školy nebyly, se v něm uskutečňovalo vlastně veškeré vzdělávání (viz Táboráky v kyberprostoru). Teď, když se díky technologiím posilují naše možnosti spojení s lidmi, kteří disponují dovednostmi a vědomostmi, které bychom od nich často rádi získali, přesouvá se opět významná část osobního poznávání právě do tohoto otevřeného prostoru.
Pro vzdělávací aktivity existuje celá řada didaktických teorií vysvětlujících, jak se poznávání uskutečňuje (např. viz Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Právě konektivismus jako první bere určitým způsobem na vědomí též existenci počítačových sítí a převratným způsobem pohlíží na veškeré znalosti a schopnosti jako na výsledek vzájemného propojení informací a lidí. Pokusme se v tomto článku zamyslet nad tím, jak rostoucí vliv otevřeného kreativního prostředí ovlivňuje dosažení osobních vzdělávacích cílů. Pro aktivity na vzdělávání přímo zaměřené se dnes běžně používá taxonomie vzdělávacích cílů podle Blooma (viz
Diskuze (4)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Jaroslav Vávra23. 5. 2011
Velmi vítám článek o vzdělávacích taxonomiích, zvláště pokud se týká počítačových sítí a vzdělávání. Na druhou stranu se musím přiznat, že z těchto sítí mám obavu, zda jedinec (dítě, žák, student) bez přípravy je schopný udržet svou integritu, nenechat se zblbnout "hezky zabaleným produktem", ve kterém samotné vzdělávání má spíše charakter manipulace (ideologie) - vzpomeňme výtvorů (literárních, výtvarných) "Života v míru, proti válečným štváčům", které se v současné době přetavily do reklam i do politických sloganů. Zdá se mně, že autor tohoto článku nekriticky přejímá anglické zdroje. Na prvním schématu uvádí Dianu Obinger, která se, alespoň podle toho, jak je její schéma zde prezentované, evidentně nevyzná ve filosofii prostoru, když nad reálným a virtuálním dává kreativní. Kreativní mohu být jak v reálném tak ve virtuálním prostoru (zde se uvádí prostředí). Kam autorka zařazuje například prostor vztahový (relační) nebo symbolický? Co je "opravdové umění" a "opravdová věda"? Kdo je ten spravedlivý, který to bude posuzovat? Originální rovná se "opravdový"? Originální je prostě originální, proč to nazývat jinak? Proč v textu není citovaný přímo Anderson a Krathwohl (2001)? Přitom je uváděný ve zmrzačené jedné dimenzi a druhá, která je neméně důležitá (znalosti) je zcela opominutá. Dochází na slova Liessmannova (2008) - vědění založené na klikání myší (clickable knowledge). Jen poznamenávám, že Eugene Eric Kim je žena.
- Bořivoj Brdička23. 5. 2011
Eugene Eric Kim - http://vimeo.com/2735566 na téma, proč jsem si nevybral jiné zdroje, myslím nemá, při množství existujících, cenu diskutovat. Možná opak, proč jsem si je vybral, by stál zato. Tedy pokud by to někoho zajímalo?
- Petr Koubek24. 5. 2011
Pro mě je důležité, že autor zdůrazňuje potřebu vytváření týmů učitelů prostředníctvím nástrojů, které jsou k dispozici (včetně tvorby on-line učebního prostředí). Kvůli absenci takového společného prostoru máme nyní my, učitelé českého jazyka, mezi sebou skoro nepřekročitelné bariéry - část totiž učíme tzv. "k maturitě" (a nyní budeme navíc "k testům"), část se snaží žáky připravit na svět, jejž budou obývat ještě 75 let poté, co opustí střední školu. K efektivní profesionální korporaci bychom mohli dojít, kdybychom si byli schoppni vyjasnit své předpoklady, stanoviska, pokusili se navzájem se pochopit - a pak stanovit společné cíle a východiska a problém naší didaktiky pak řešili jako projekt. Nyní s e o té věci takto přímo nehovoří - a proto máme ony baríery, netematizované, podprahové, a bereme to jako přírodní zákon; a nebo jako spor "politický", což je tedy "vedle, jak ta jedle"... Přitom, jak píše Brdička, nástroj by byl! Zatím. Za impulz dr. Brdičkovi díky!
- Bořivoj Brdička5. 10. 2023
Důkazem rychlého vývoje didaktických teorií je neustálé upravování Bloomovy taxonomie. Tentokrát pod tlakem AI - viz https://ecampus.oregonstate.edu/faculty/artificial-intelligence-tools/meaningful-learning/
Seriál
Otevřené formy dalšího vzdělávání učitelů
- 1.Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí
- 2.Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí
- 3.Prostojové učení podle Grooma
- 4.Neformální vzdělávání učitelů pod taktovkou architekta
