Aktivity pro rozvoj zrakového a sluchového vnímání
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Aktivity pro rozvoj zrakového a sluchového vnímání
4,3 (3 hodnocení)
Článek seriálu, který přináší ukázky z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Text se věnuje rozvoji zrakového a sluchového vnímání.
Rozvoj zrakového vnímání
Rozlišování figury a pozadí
Pro děti od 4 let
Vyhledávání stanoveného tvaru na obrázku s rušivým pozadím: Dítě může daný tvar ukázat, vybarvit nebo obtáhnout. Pro starší děti úlohy ztěžujeme zmenšováním hledaných tvarů a zvyšováním komplexnosti pozadí.
Rozlišování navzájem se překrývajících obrázků: Např. navzájem se překrývající dvojice a trojice obrázků jablko–list; čepice–bota; kalhoty–hrneček–třešně. Úkolem dítěte je ukázat a pojmenovat jednotlivé obrázky, případně vyhledat a ukázat konkrétní obrázek. Pro starší děti můžeme obtížnost zvýšit počtem překrývajících se prvků a mírou jejich překrytí.
Vyhledávání předmětů v místnosti nebo na komplexním obrázku: Dítě má za úkol rychle vyhledat určité věci přítomné na obrázku, v místnosti nebo na zahradě. Je vhodné vést dítě k účelnému sledování prostoru (zleva doprava, shora dolů).
Bludiště, vyhledání předmětů spojených čárou: Na pracovních listech či v dětských časopisech dítě hledá cestu či spojení podle návodu.
Rozlišování tvaru a jeho polohy v prostoru
Pro děti od 3 let
Třídění základních geometrických tvarů podle tvaru a barvy, rozlišování konkrétních obrázků lišících se výraznějším detailem. Vyhledávání tvaru, který se od ostatních liší, např. v řadě stejně velkých sněhuláků je jeden výrazně menší, s jinak barevným nosem a hrncem na hlavě.
Třídění kostek, vkládání geometrických tvarů do vkládaček.
Pro děti od 4 let
Rozlišování konkrétních obrázků lišících se menším detailem. V řadě stejnobarevných listů je jeden s jinou strukturou žilkování.
7.Aktivity pro rozvoj zrakového a sluchového vnímání
Pro děti od 5 let
Rozlišování symbolů lišících se drobným detailem a otočením podle horizontální osy.
Hledání rozdílů mezi dvěma obrázky: pro starší děti lze úlohy ztížit výběrem nenápadných detailů a komplexností obrázku.
Pro děti od 5,5 do 6 let
Rozlišování symbolů lišících se otočením podle vertikální osy (d b).
Zraková paměť
Pro děti od 4 let
Kimova hra se 4 až 6 předměty: Necháme dítě asi 15 vteřin pozorovat předměty, které zná. Následně je zakryjeme šátkem a dítě má předměty vyjmenovat.
Pro děti od 5 let
Obtížnější varianta Kimovy hry: Zvýšený počet předmětů k zapamatování, jiné zadání úlohy, např. jeden předmět odebereme, nebo vyměníme pozici dvou předmětů a dítě má poté určit, které dva předměty si vyměnily místo. | Namísto skutečných předmětů mohou být použity obrázky konkrétních předmětů nebo symbolů. | Při hře se symboly je počet kartiček menší (4–6), dítěti po zakrytí dáme balíček asi 20 kartiček, z nichž má vybrat ty symboly, které vidělo.
Zapamatování série tří až čtyř předmětů nebo obrázků v pořadí, ve kterém byly prezentovány: Před dítě postupně položíme zleva doprava všechny předměty. Dítě si je krátce prohlédne. Předměty či obrázky následně odstraníme. Dítě má za úkol je seřadit v pořadí, ve kterém je vidělo. U starších dětí zvyšujeme počet sledovaných prvků.
Rozvoj sluchového vnímání
Rozlišování figury a pozadí
Pro děti od 4 let
Rozlišení jednotlivých zvuků v rámci komplexního zvuku: Vytváříme či nahrajeme dva až tři známé zvuky současně. Dítě určuje, jaké jednotlivé zvuky slyší, např. šustění papíru a cinkání klíči.
Pro děti od 5 let
Rozlišení současně sdělovaných slov: Nahrajeme dvě slova současně vyslovená jinými mluvčími. Dítě poznává, která slova to jsou. Volíme různou hlasitost, později používáme i věty složené ze dvou až tří slov.
Nácvik naslouchání v rušném prostředí: Dítěti tichým hlasem v hlučném prostředí sdělujeme informace, které má zopakovat, nebo instrukce, které má vykonat. Cílem je, aby dítě dokázalo soustředit pozornost na obsah sděleného i ve ztížených podmínkách.
Poznání slova ve vyprávění, slabiky ve slovech: Čteme příběh, ve kterém se opakuje určité slovo. Děti tlesknou (zvednou ruku apod.), kdykoliv slyší smluvené slovo. Obtížnější variantou je reakce na dvě slova – děti musejí reagovat různými signály na každé ze slov, např. kdykoliv slyší slovo „princezna“, tlesknou, kdykoliv slyší slovo „drak“, vycení zuby.
Hledání zdroje zvuku: Ve třídě schováme předmět vydávající tichý zvuk (tikající budík, hračku nebo mobilní telefon hrající tichou melodii). Dítě má za úkol předmět najít. Hru lze hrát i skupinově – dítě, které předmět najde jako první, jej schovává pro ostatní.
Poznávání zvířat podle hlasu, poznávání dětí podle hlasu: Děti si stoupnou do kruhu, jedno z nich vždy vystoupí doprostřed a zavře oči. Na pokyn učitelky některé z dětí řekne jedno nebo dvě slova a dítě uprostřed hádá, které dítě promluvilo. Pokud neví, může si říci o nápovědu – vybrané dítě řekne další slovo. Před cvičením na poznávání zvuků předmětů je třeba děti se zvuky seznámit – ukazujeme jim různé předměty (obrázky či fotografie předmětů, zvířat, dopravních prostředků, strojů) a současně prezentujeme zvuk, který vydávají.
Určení délky a intenzity zvuku: Rozlišení délky tónů: Prezentujeme dětem dvojici tónů a děti určují, jestli byly oba zvuky stejně dlouhé, nebo byl jeden kratší. Rozdíly v délce tónů postupně snižujeme. | Cvičení na rozlišení hlasitosti: Děti určují, zda zvuky byly stejně hlasité, nebo byl jeden z nich hlasitější. U starších dětí můžeme aktivity dělat se třemi zvuky – děti určují pořadí od nehlasitějšího po nejtišší (od nejdelšího po nejkratší).
„Lov zvuků“: Venku na procházce nebo při pobytu na zahradě dítě vyzveme, aby zkusilo zachytit všechny zvuky, které slyší. Dítě říká, co všechno slyší. | Činnost může být pojatá i jako soutěž dvou skupin, kdy každá skupina svojí paní učitelce potichu sděluje okolní zvuky a paní učitelka je zapisuje. Následně paní učitelky porovnají, která skupina ulovila více zvuků. Při této aktivitě je důležité monitorovat, zda se zapojují všechny děti, a ty, které se nezapojují, k aktivitě vybízet.
Určování, jsou-li dvojice slabik stejné, nebo ne: např. ti–ty, se–še, la–la, bo–po.
Rozlišování podobně znějících smysluplných slov s využitím obrázků s dvojicemi slov lišících se jednou hláskou: Obrázky vyložíme před dítě a řekneme vždy jedno slovo z dvojice, dítě má za úkol jej ukázat (kos–koš, pes–les, koza–kosa, váha–váza, husa–pusa, mouka–louka, kostel–postel, myje–pije, parník–perník).
Rozlišování podobně znějících smysluplných slov bez zrakové opory: S ústy zakrytými listem papíru říkáme dítěti dvojice slov. Dítě určuje, zda jsou shodná, nebo ne, např. buk–puk, koš–kos, pít–bít, bít–byt, nota–bota, luk–lak, koza–kosa, buben–duben, parník–perník, kapr–kopr, hodiny–holiny, líže–lyže, hrozný–hrozny, noc–nos.
Položíme před dítě zamíchané obrázky zobrazující slova, která se rýmují. Dítě obrázky pojmenovává a vytváří dvojice rýmů (tužka–hruška, míč–klíč, kuřátko–housátko).
Rozlišování verbálně prezentovaných slabik a slov (od 5 let)
Tvorba rýmů
Rozlišování nesmyslných slov (od 5,5 let)
Při tvorbě nesmyslných slov používáme rozdíly v měkkých a tvrdých slabikách: (dy–di, ty–ti), délce samohlásek, znělosti hlásek, v sykavkách. Od 6 let děti také zkoušejí určit hlásku, kterou se slova liší. Příklad: síl–sil, zléf–zlef, dórs–dors, nýsl–nísl, divo–dyvo, tidr–tydr, mosl–mozl, mušr–musr, zvol–svol, živl–zivl, bupr–pupr.
Sluchová paměť
Pro děti od 4 let
Opakování hlásek, slabik a slov podle předlohy: Říkáme slova, slabiky, hlásky v určitém pořadí, děti je zpaměti opakují.
Rozvíjení vět: Vyslovíme větu, děti ji opakují a každé přidá jedno slovo a zopakuje všechna předchozí v pořadí, jak šla za sebou, např.: „Jedu na výlet a do batohu si dám…“, „Na procházce v lese jsme viděli…“).
Zapamatování si melodie a její rozpoznání z nabídky dvou až čtyř variant.
Zapamatování a reprodukce rytmu (vytleskáváním, ozvučnými dřívky).
Sluchová analýza a syntéza
Pro děti od 4,5 let
První hláska ve slově (s vizuální oporou): Dítě pomocí obrázků známých slov určuje první hlásku (např. obrázek boty – dítě obrázek pojmenuje a určí první hlásku).
Pro děti od 5 let
Přítomnost hlásky ve slově. Dítěti říkáme slova a ptáme se, zda obsahují určitou hlásku: „Slyšíš K ve slově panenka?“
Určování počtu slov ve větě pomocí papírových terčíků: Řekneme větu a dítě za každé slovo položí na stůl barevný terčík (dřevěnou kostku apod.). Větu dítě následně zopakuje a při vyslovování jednotlivých slov ukazuje na terčíky.
Vytleskávání slabik ve slovech.
Určování počtu slabik ve slově pomocí barevných terčíků (kostek), vyťukáváním nebo vytleskáváním.
Dítěti, které má problémy s určováním počtu slabik ve slově, může v počátečním nácviku pomoci přiložení ruky pod bradu při hlasitém vyslovení slova s otevřenými slabikami. Slovo má tolik slabik, kolikrát dítěti brada pohne rukou směrem dolů.
Ukazování slov na obrázcích, které učitel hláskuje: b-o-t-a, l-o-p-a-t-a, p-r-u-t…
Skládání slov z hlásek bez vizuální opory: Asi se sekundovým intervalem mezi hláskami vyhláskujeme slovo, které dítě následně skládá.
Pro děti od 5,5 let
Rozkládání slov na hlásky: tří- až čtyřpísmenná slova s otevřenými slabikami, např. les, pes, kolo, bota, máma, dole.
Příklad dobré praxe
V mateřské škole na malém městě učitelka na začátku školního roku provedla u pětiletých dětí pedagogickou diagnostiku, v níž se zaměřila na míru rozvoje jednotlivých dílčích funkcí, které podmiňují osvojení čtení a psaní.
Pro každé dítě sestavila plán pro rozvoj v oblastech, ve kterých potřebovalo dle výstupů z diagnostiky největší podporu. Následně s dětmi pětkrát týdně po dobu 15 až 20 minut realizovala činnosti na rozvoj dílčích funkcí. Některé aktivity byly pro všechny děti společné, jiné volila individuálně pro konkrétní děti s ohledem na diagnostická zjištění. O činnostech dětí si vedla záznamy, včetně informace o tom, jak velkou dopomoc děti potřebovaly.
Po uplynutí šesti měsíců děti opětovně prošly pedagogickou diagnostikou a učitelka zaznamenala míru individuálního posunu jednotlivých dětí. U dětí se závažnějšími obtížemi, které byly identifikované na začátku školního roku a u nichž po šestiměsíční intervenci nedošlo k výraznému posunu, doporučila rodičům zvážit vyšetření školní zralosti ve školském poradenském zařízení. Učitelky z prvního ročníku základní školy, kam děti odcházely, si jejich připravenost na školní docházku velmi chválily.
Ukázka pochází z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Kompletní metodika je volně dostupná ke stažení na webu Nakladatelství Raabe v sekci Projekty.
