Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Učím se vypravovat
5,0 (1 hodnocení)
Autorka nabízí ukázku tematicky zaměřené výuky, která se uskutečnila v rámci vyučovacího předmětu matematika. Stěžejní náplň byla realizována ve třech částech (během jednoho týdne). První den proběhl 135 minutový blok (tři vyučovací hodiny), druhý a třetí den po jedné vyučovací hodině (2x45 minut). Následovala individuální práce žáků na aplikační úloze a společné vytváření sbírky úloh. Veškeré postřehy, dotazy, náměty byly řešeny při hodinách matematiky.
V kurzech vzdělávání učitelů občas používám jako studijní materiál úvahu našeho předního filozofa E. Koháka. Text obsahuje moudrá zamyšlení nad úlohou pravdy a svobody. První reakce na přečtený článek je vždy stejná - „je to těžký text". V jeho pochopení se účastníci kurzu obvykle značně rozcházejí. O reprodukci nebo dokonce vysvětlení podstaty článku se pokusí jen málokdo. Příčinou bývá různý výklad a různá představa o významu některých slov. A nemusí to být zrovna odborné výrazy nebo cizí slova. Tato zkušenost pro nás bývá velmi užitečná. Lze totiž předpokládat, že do podobné situace se dostávají i naši žáci, a to samozřejmě aniž bychom jim ve výuce předkládali náročné filozofické texty. Mohou jim tak ale připadat jakékoli školní učebnice a materiály, pokud jejich elementárním výrazovým prostředkům - jednotlivým slovům dostatečně neporozumí.
Kvalitní výuka mateřského jazyka by na to měla pamatovat - zaměřením na dovednost kriticky (s porozuměním) číst a psát, smysluplně propojovat poznatky ze všech složek jazykové výchovy, používat jazyk přesně a s dostatečným pochopením významu slov. Následující příspěvek upozorňuje zároveň na nutnost pracovat s předem stanovenými cíli výuky jako s kritérii hodnocení žáka. Takový způsob hodnocení nám dává možnost respektovat individuální možnosti žáků nastavením různé úrovně cílů. Každý z žáků má právo být úspěšný tím, že dosáhne svého osobně možného maxima.
Záměrem výukové lekce je nabídnout žákům v hodinách českého jazyka (v části komunikační a slohová výchova) zajímavé aktivity, aby byli motivování a zaujati tématem. Tato okolnost by měla podpořit porozumění příběhu i textu po stránce obsahové, pravopisné, syntaktické i stylistické na úrovni znalostí a dovedností příslušného ročníku. Lekce nabízí žákům úkoly a postupy, které na sebe navazují. Snahou je, aby žáci dosáhli vyšší úrovně nejen ve vědomostech, ale také v dovednostech a postojích. Požadavky na žáka (formulované jako očekávané cíle) jsou současně stanovené jako kritéria hodnocení.
Žáci se pohodlně usadí, zavřou oči a vybaví si vzpomínky na první knihu. S kým si ji prohlíželi? Kdo jim četl, vyprávěl? Vzpomenou si na dětské říkanky? Na pohádky?
Vypravují v kruhu svoje zážitky a vzpomínky, aktivitami si připomenou, když byli malí. Je vhodné, aby si žáci některé svoje knihy přinesli.
Pohybové aktivity
Říkanky a rozpočitadla v dětských hrách:
Utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour velikej! Káča utíká, co může, kocour ji chytit nemůže.
Had leze z díry, vystrkuje kníry. Bába se ho lekla, na kolena klekla. Jen se, bábo, nelekej, na kolena neklekej.
En ten týky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, urazil si nos.
Text říkanky a rozpočitadel podrobíme rozboru slovnímu, syntaktickému, tvaroslovnému. Žáci píší text zpaměti, jak si zapamatovali.
Práce s textem
Byl jednou jeden mnich a ten měl hodně knih a neměl je už ani kam dávat. Tak si ten mnich řekl: „Nechám si jen dobré knihy a ty špatné odnesu do antikvariátu". Jak ten mnich řekl, tak udělal. Když otevřel nějakou knihu a zdálo se mu, že je dobrá, už ji ani dál nečetl a odložil ji na hromadu, kam dával dobré knihy. Těšil se, že až se zbaví špatných knih, bude pak už napořád číst jen dobré knihy z té hromady a bude mu hej. Zato když se tomu mnichovi zdálo, že některá kniha je špatná, přečetl ji celou, aby se ujistil, že je opravdu špatná, aby se nezmýlil a neodnesl do antikvariátu některou dobrou.Tak četl mnich jen samé špatné knihy a po přečtení je odnášel do antikvariátu. Ke čtení dobrých knih se nikdy nedostal.
Lubomír Feldek, O mnichovi, který měl mnoho knih
Úkoly:
Přečti si, přemýšlej o tom, jak rozumíš příběhu.
Žáci příběh reprodukují, vyprávějí vlastními slovy. Formulují ponaučení - je dobré umět si vybrat vhodnou knihu.
Zaznamenej graficky vztah závislosti nebo shody větných členů ve vybrané části textu.
Diskutujeme o významu jednotlivých větných členů ve větě. Jak se mění význam věty změnou větného členu?
Metoda řeka - Podle čeho poznáš dobrou knihu?
Žáci pracují ve skupinách metodou řeka. Každá skupina na arch papíru napíše po domluvě vlastní názor na dobrou a špatnou knihu. Archy kolují, každá další skupina se k původnímu názoru písemně vyjádří, doplní vlastním názorem. Arch se vrací původní skupině. Následuje prezentace skupin před třídou.
Pohádkový příběh
vyprávění pohádky podle různých osnov
O Popelce - větná osnova:
macecha a její dcery se vypravují ples
Popelku nutí přebírat hrách a čočku
Popelka se kouzlem dostane na ples
princ najde Popelku podle střevíčku
O Šípkové Růžence - heslovitá osnova:
narození dítěte
věštba zlé víly
zakletí na 100 let
probuzení Růženky
O Budulínkovi - osnova jako myšlenková mapa
Připomeneme si přednosti stručného zápisu osnovy. Necháme žákům možnost výběru.
Srovnávání klasické a moderní pohádky
Karkulka předtím vlka nikdy neviděla. Myslila si, že je to velký pes. Zatřepala na něj ručkama a řekla: „Dobrý den pejsku. Nesu babičce koláče, už měsíc u nás nebyla. Chceš ochutnat? Sáhla do košíku a hodila vlkovi koláč. Vlk přičichl ke koláči a ušklíbl se. Maso nemáš? Koláč mu nevoněl, nejraději by se pustil do Karkulky.
František Hrubín, Špalíček pohádek
.. „Já sem velice nebezpečnej zloun a esli se rozkatím, tak si mě nepřej!" Karkulka mu na to neřekla nic, protože judistky moc nemluví, popadla vlkodlaka za ocas, chvilku s ním mlátila o zem a potom, dřív než se vlkodlak stačil nadechnout vzduchu, mu upletla z uší roztomilý copánek a takto k němu zašvitořila: „Tak co, pišišvore?" Vlkodlak zaskučel: „Milost, Karkulko moje milá, já jsem jen tak špásoval!" Karkulka se zasmála: „Vždyť já také jen špásuju. Jinak bych z tebe nadělala bramborových placiček!" A nasadila vlkodlakovi obojek a vlekla skučícího blecháče přes černý les.
Alois Mikulka, O červené Karkulce
Úkoly:
a) V čem se liší pohádka původní od moderní? Žáci se rozdělí na dvě skupiny. Jedna zapisuje argumenty pro klasickou pohádku, druhá pro moderní. b) Nahraďte nespisovné výrazy synonymními, spisovnými - řešení v podobě tabulky:
NESPISOVNÉ VÝRAZY
SPISOVNÉ VÝRAZY
ANTONYMA
zloun
zlý člověk, darebák, zločinec
dobroun, hodný člověk
rozkatím
rozlobím se, nazlobím se,
uklidním se
pišišvor
podivný tvor, hmyz, nepatrný tvor, zvířátko
?
špásovat
dělat si legraci, veselit se
truchlit, být smutný
blecháč
plný blech, zablešený, nemytý...
bezblechý, čistý
c) Utvořte antonyma, slova opačného významu. d) Vyprávěj příběh s použitím jiných synonym a s použitím antonym. Jaký to má dopad na vyprávění (logiku děje, spád, zajímavost, ...)?
Následuje pohybová aktivita. Na lístečcích jsou napsané postavy z pohádek tak, aby tvořily dvojici (Červená Karkulka - vlk, Křemílek - Vochomůrka, Popelka - princ se střevíčkem, princ Bajaja - sedmihlavý drak...) Žáci si tajně vylosují postavu a pak se procházejí po prostoru a hledají bezeslovně svůj protějšek, pantomimou představují svoji postavu. Po skončení aktivity vedeme rozhovor o tom, jak se jim to líbilo, jak se dokázali vžít do postavy. Připomeneme si tak další známé pohádky, z nichž mohou žáci čerpat při výběru pohádky pro vyprávění podle vlastní osnovy.
Při vyprávění podle vlastní osnovy žáci zvolí jednu z variant osnovy, zpracují si ji na velký formát a pak podle ní stručně vypráví příběh vybrané pohádky. Tento úkol je náročnější na přípravu a proto je možné jej zadat jako úkol pro domácí přípravu.
Hodnocení
Pro sledování svého vlastního učení je dobré znát předem očekávané cíle a mít možnost vyhodnocovat, zda a v jaké míře či kvalitě jich bylo dosaženo. Může k tomu posloužit jednoduchá hodnotící tabulka.
