Svět podcastů – račte vstoupit! Díl čtvrtý: Jak na publicistický rozhovor?
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Svět podcastů – račte vstoupit! Díl čtvrtý: Jak na publicistický rozhovor?
1,0 (1 hodnocení)
Tato výuková aktivita je zaměřena na rozvoj dovedností vedení publicistického rozhovoru pro žáky devátých tříd základních škol nebo nižších ročníků středních škol. Je určena do hodin českého jazyka a do hodin výchovy k občanství zaměřených na mediální výchovu. Cílem této aktivity je naučit žáky, jak efektivně vést publicistický rozhovor a následně své dovednosti použít například v rámci tvorby školního podcastu. Skrze produkční dovednost (tvorba rozhovoru) žáci pochopí rozdíl mezi jednotlivými typy otázek.
Stupeň vzdělávání: 2. stupeň ZŠ/SŠ/G
Věková skupina: 14–18 let
Vzdělávací obor: mediální výchova / VKO / český jazyk
Pokud se danou výukovou aktivitu rozhodnete odučit s cílem vytvořit školní podcast, tak kromě této vyučovací hodiny můžete využít sérii dalších sedmi 45minutových výukových aktivit – viz odkaz na všechny díly této výukové aktivity.
který/á tvoří rozhovor (například pro potřeby školního podcastu), musí mít schopnost efektivní komunikace. To znamená umět jasně a stručně vyjádřit své myšlenky. Musí si také umět rozmyslet, co bude hlavním tématem rozhovoru, a podle toho zvolit relevantní otázky. Kromě toho musí být tvůrce otázek empatický – měl by se umět vcítit do pocitů hosta a podle jeho reakcí otázky upravit nebo v některých případech i vynechat. V neposlední řadě musí umět hosta oslovit, domluvit si s ním termín a rozhovor mu umět případně i poskytnout/nasdílet předem, aby se host mohl na rozhovor připravit.
Digitální:
Žák/žákyně pro zvládnutí psaní rozhovoru na PC musí ovládat základy práce s textovými editory (podle možností vaší školy – nejčastěji MS Word nebo Google Dokumenty). Musí tedy text umět nejen napsat, ale i naformátovat (tučné, kurzíva, podtržení, zarovnání) a umět pracovat s odstavci (styly). Pro další sdílení rozhovoru musí umět vytvořený dokument pojmenovat, uložit ho do vhodného umístění a sdílet s respondentem. Bude muset soubor zálohovat, ať už prostřednictvím cloudových služeb, nebo lokálních záloh. Je také důležité, aby uměl/a pracovat s verzemi dokumentů, zvláště pokud umožní svému hostovi předpřipravený rozhovor upravovat. Musí tedy znát možnost komentování nebo obnovení předchozích verzí dokumentu.
Přínos využití digitálních technologií:
Žák/žákyně využívá digitální technologie ke sdílení dat, informací a obsahu s vybranými lidmi a k týmové práci.
Ukládá informace tak, aby je mohl v případě potřeby najít a použít i někdo jiný, s kým spolupracuje; vytváří vlastní portfolio zdrojů informací a podílí se na tvorbě sdílených portfolií
Metodická poznámka:
V hodině o publicistickém rozhovoru by měly zaznít hlavně tyto informace:
Publicistický rozhovor je zaměřen na aktuální témata a často hledá odpovědi na otázky veřejného zájmu.
Je charakterizován použitím otevřených otázek, které umožňují respondentovi podrobněji se vyjádřit.
Struktura publicistického rozhovoru zahrnuje úvod, hlavní část a závěr, kde každá část má svůj specifický účel.
Techniky pro získání informací a udržení pozornosti čtenáře zahrnují aktivní poslech, vhodné formulování otázek a zapojení čtenáře do tématu.
Rozhovor, který někomu posíláte (ať už k autorizaci, nebo před natáčením), by měl být v textovém editoru řádně naformátován – měl by mít nadpis, okraje, logicky členěné odstavce a čitelné písmo. Samozřejmostí je absence pravopisných chyb.
Cíl výuky
Žáci a žákyně:
chápou rozdíl mezi publicistickým a jinými typy rozhovorů;
vytvoří strukturu publicistického rozhovoru s ohledem na jeho specifika;
aplikují techniky pro získání informací a udržení pozornosti čtenáře při tvorbě vlastního publicistického rozhovoru;
připraví si kvalitní a smysluplné otázky, které jsou základem dobře vedeného rozhovoru (tzv. otevřené otázky – více se jim budeme věnovat v hlavní části této výukové aktivity);
použijí v rozhovoru vhodný typ otázek;
používají základní funkce textového editoru – formátování textu a práci s odstavci.
Popis vzdělávací aktivity
Evokace (10 minut) – Čím delší otázka, tím kratší odpověď!
Učitel začne hodinu ukázkou nevhodně položené otázky – video zde.
Vyučující naváže jednoduchou otázkou: Co udělal novinář špatně?
Žáci postupně přijdou na to, že otázka byla příliš široká, a pan Jurečka tedy mohl odpovědět v podstatě nicneříkajícím a krátkým „to děláme“. Je to nejčastěji se opakující chyba během pořizování publicistických rozhovorů.
Učitel se ptá dále:
Média přinášejí denně mnoho podobných publicistických rozhovorů nebo jejich úryvků – už jste někdy slyšeli o publicistickém rozhovoru? Jaké jsou asi jeho charakteristické rysy a v čem se liší od jiných typů rozhovorů?
Žáci by mohli vědět, že publicistický rozhovor je typ rozhovoru používaný v médiích, jako jsou noviny, časopisy, rozhlas nebo televize. Na rozdíl od běžného soukromého rozhovoru má publicistický rozhovor některé charakteristické rysy:
Jeden z účastníků je zpravidla novinář/moderátor, který klade otázky, druhý je hostem/respondentem, který na ně odpovídá. Žáci už možná zaznamenali tuto asymetrii rolí.
Cílem je získat na dané téma aktuální informace, názory či svědectví, které budou zveřejněny. Proto žáci možná tuší, že na rozdíl od běžného hovoru nemá publicistický rozhovor soukromý charakter.
Publicistický rozhovor se řídí pravidly publicistického stylu – je veden spisovným jazykem, má dynamický spád a často persvazivní (přesvědčovací) prvky. Žáci už pravděpodobně postřehli odlišný styl oproti běžnému hovoru.
Na rozdíl od dialogu má publicistický rozhovor často předem připravené otázky, aby byly pokryty všechny důležité aspekty tématu. Možná už žáci pozorovali, že moderátor nemluví zcela spontánně.
V případě rozhovoru pro školní podcast, kde hostem bude spolužák nebo kamarád, lze spontánní mluvu akceptovat, dokonce je žádaná – s ohledem na cílové publikum.
Cílem není jen získat informace, ale také zaujmout posluchače (čtenáře/diváky). Proto je kladen důraz na atraktivitu a poslechovost/čtivost/sledovatelnost rozhovoru, například vhodným střídáním typů otázek.
Žáci by měli začít odlišovat publicistický rozhovor zejména podle jeho účelu, oficiálního stylu a asymetrické role účastníků oproti běžnému rozhovoru.
Jaké typy otázek považujete za nejúčinnější při vedení rozhovorů a proč?
Žáci by mohli zmínit několik typů otázek, které jsou vhodné pro vedení publicistického rozhovoru:
Otevřené otázky – Začínají slovy jako „co“, „jak“, „proč“ apod. Umožňují dotazovanému volně rozvinout odpověď a poskytnout detailní informace. Příklad: „Jak byste popsal/a svůj životní příběh?“ Tento typ otázek je vhodný pro získání rozsáhlejších a zajímavějších odpovědí.
Doplňující/upřesňující otázky – Slouží k prohloubení a objasnění určité části odpovědi. Příklad: „Zmínil/a jste, že jste měl/a složité dětství. Mohl/a byste to více rozvést?“ Tyto otázky pomáhají dostat se k jádru věci a získat ucelenější obraz.
Hypotetické otázky – Zkoumají názory a postoje dotazovaného k různým situacím. Příklad: „Jak byste se zachoval/a, kdybyste se ocitl/a v podobné situaci?“ Mohou odkrýt zajímavé pohledy a přinést nečekané odpovědi.
Přímé otázky – Cílí přímo na konkrétní věc či událost. Příklad: „Jaká byla vaše motivace pro založení té organizace?“ Vhodné pro získání klíčových faktů a informací.
Žáci by mohli zdůvodnit účinnost těchto typů tím, že umožňují získat bohaté, autentické a neočekávané odpovědi, které udržují pozornost čtenářů/posluchačů a prohlubují porozumění dané osobě či tématu. Zároveň poskytují dotazovanému dostatek prostoru pro vyjádření jeho pohledu.
Uvědomění (25 minut) – Tvorba publicistického rozhovoru
Učitel žákům zopakuje základní charakteristiky publicistického rozhovoru a jeho odlišnosti od jiných typů rozhovorů. Poté se zeptá, co už o publicistickém rozhovoru vědí na základě předchozí části hodiny. Pravděpodobně si vzpomenou, že se jedná o rozhovor vedený novináři se zajímavými osobnostmi nebo odborníky za účelem získání aktuálních informací a názorů.
Poté učitel vše shrne:
Cílem je přinést čtenářům/divákům aktuální a zajímavé informace na dané téma. Novinář se snaží získat výpověď zajímavou a poutavou formou.
Otázky jsou většinou připravené předem, ale v průběhu se přizpůsobují vývoji rozhovoru a odpovědím respondenta. Novinář reaguje na jeho výpovědi a pokládá doplňující dotazy.
Jazyk je spisovný až hovorový, živý a dynamický. Užívají se aktuální výrazy a obraty běžné mluvy, aby rozhovor nepůsobil strojeně.
Struktura rozhovoru není předem daná, odvíjí se od dynamiky dialogu. Má však určitý řád, úvod, hlavní část a závěr. Pro zajímavost a lepší zapamatování může učitel uvést několik příkladů odlišností od jiných typů rozhovorů: Na rozdíl od vědeckého rozhovoru nejde primárně o získání objektivních dat, ale o zprostředkování zajímavých informací a názorů. Oproti pracovnímu pohovoru není cílem prověřit kvalifikaci uchazeče, ale představit osobnost a její názory veřejnosti. Na rozdíl od terapeutického rozhovoru není záměrem řešit osobní problémy, ale prezentovat respondentovo myšlení a postoje. Před samotnou tvorbou rozhovoru učitel zdůrazní, že publicistický rozhovor má informovat, zaujmout a případně i pobavit, zatímco jiné typy rozhovorů mají odlišné primární cíle. Poté si společně shrnou postup tvorby rozhovoru podle přiloženého metodického listu zde.
Zadání:
Vyberte si z řad žáků a žákyň naší školy někoho, koho lze nazvat osobností – něco už ve svém životě dokázal/a, je něčím výjimečný/á, dělá něco opravdu dobře apod. Tento člověk bude vaším respondentem.
Otevřeme si nový soubor v textovém editoru – požádáme žáky, aby si otevřeli prázdný dokument. Nejprve je navedeme k nastavení správného formátu stránky pro psaní publicistických rozhovorů. Vysvětlíme jim, že by měli použít formát A4, všechny okraje nastavit na 2,5 cm a zvolit přehledné písmo, jako je Times New Roman nebo Arial, o velikosti 12 bodů s řádkováním 1,5.
Žáci napíší název/titulek rozhovoru a pod něj vloží popisek s vlastním jménem a rolí (např. Karel Malý, 9. A) zarovnaný doprava. Pro titulek i popisek naučíme žáky použít formátování pro nadpisy příslušných úrovní. Dále je provedeme vkládáním osnovy rozhovoru s použitím číslovaného nebo odrážkového seznamu. Ukážeme jim, jak měnit typy odrážek a způsob číslování. Pro hlavní část rozhovoru je navedeme k použití odstavců se zarážkou z obou stran s příslušnými mezerami nad a pod. Vysvětlíme, jak oddělit otázku a odpověď na nový řádek se zachováním konzistentního formátování. Poté provedeme žáky samotnou tvorbou publicistického rozhovoru, kde si vyzkoušíme, jak vytvořit úvod, hlavní část a závěr.
Zeptáme se žáků, jaké znají typy úvodů pro publicistický rozhovor. Pokud nebudou mít žádné nápady, navrhneme jim několik možností:
Při úvodu bychom mohli začít stručným představením osoby, se kterou rozhovor povedeme, a vysvětlit, proč je tato osoba zajímavá.
Například: „Dnes si budeme povídat s Janou Novákovou, která vyhrála soutěž Mladý zemědělec. Je žačkou osmé třídy a víme o ní, že se zajímá o to, jak zlepšovat životní prostředí.“
Další možností by bylo naťuknout aktuální téma nebo problém, kterým se budeme v rozhovoru zabývat. Tím bychom čtenáře či posluchače vtáhli do děje. Řekneme například: „Naše škola získala díky tobě titul Zelená škola? Jak se ti to povedlo?“
Poté žákům necháme pět minut na napsání úvodu.
Pro hlavní část rozhovoru připravíme žákům několik vzorových otázek různých typů (otevřené, přímé, doplňující, hypotetické), abychom jim ukázali, jak je možné rozhovor strukturovat: (Příklad úvodní otázky na představení tématu: „Jak bys popsal/a soutěž Mladý zemědělec? Otázka na příčiny/souvislosti: „Díky čemu jsi podle svého názoru soutěž vyhrál/a?“ Otázka na řešení: „Jak může českému zemědělství podobná soutěž pomoci?“ Doplňující otázka: „Zajímalo by mě, jakou roli ve tvém super výkonu hrály znalosti ze školy?“ Otázka na osobní pohled: „Jak ty sám/sama hodnotíš podobné soutěže? Dalo ti to něco?“)
Poté žákům necháme pět minut na napsání jejich vlastních 5–10 otevřených otázek.
Na závěr žákům předvedeme, jak je vhodné rozhovor zakončit – například shrnutím hlavních bodů, které v rozhovoru zazněly, nebo výzvou k zamyšlení či akci pro čtenáře/posluchače. Řekneme například: „Jak jste slyšeli, žáci naší školy jsou zdatní v různých oblastech, a to včetně zemědělství. Co by náš dnešní host vzkázal všem, kteří mají chuť se do podobných souteží zapojit, ale bojí se, že na to nemají?“
Úplný závěr podcastu: Je časem pro poděkování, rozloučení se a případné nalákaní posluchačů na další rozhovor/díl podcastu, který připravujete. Například: „Děkuji za tvůj názor i milé povídání nejen o soutěži, kterou jsi vyhrál/a! Na slyšenou v příštím díle podcastu, který bude o…“ ".
Poté žákům necháme pět minut na napsání jejich vlastního závěru.
Nakonec si žáci celý dokument projdou a zkontrolují jednotnost formátování, zarovnání odstavců, mezery, styly nadpisů atd. Opraví gramatické chyby a poté eventuálně rozhovor mohou sdílet svému hostovi. Ve stejném e-mailu s odkazem na otázky nesmí zapomenout uvést kdy a kde proběhne samotné natáčení – v případě, že bude výstupem této výukové aktivity tvorba podcastu.
Metodická poznámka:
Pokud se rozhodnete nevyužít všechny výukové aktivity z osmidílné série Školní podcast, ale naopak tento díl použijete jenom v rámci jedné vyučovací hodiny jako samostatnou výukovou aktivitu, tak získání odpovědí od respondenta a dokončení rozhovoru zadejte za písemný domácí úkol. Pro finalizaci rozhovoru ponechejte žákům (a jejich respondentům) alespoň týden.
Reflexe (10 minut)
Jaké byly vaše zkušenosti s tvorbou publicistického rozhovoru? Co bylo nejtěžší a co naopak nejsnazší? Nakonec vyzvěte žáky, aby své poznatky shrnuli pomocí aktivity Diamant:
Ukázka výstupu:
Autor fotokopie: Pavlína Jurzykowská
Reflexe
Zkušenosti s použitím materiálu ve výuce:
V rámci reflexe této hodiny mi žáci prozradili, že nejtěžší bylo pro ně tvořit hlavní část rozhovoru. A to hlavně vymyslet zajímavé a poutavé otázky, které přimějí hosta k obsáhlejším odpovědím. Jejich reakce souvisela často se slovem „představivost“ – žáci uváděli, že se snažili představit si, jak asi bude host odpovídat. Video z úvodu hodiny je namotivovalo (možná až vystrašilo), aby si opravdu dávali pozor na to, jaký typ otázky položí. Několik žáků také popsalo obavu z toho, jestli se budou ptát fakticky správně, jestli jsou informace, které o hostovi sehnali, pravdivé. Já tyto obavy považuji za ten největší přínos celé této výukové aktivity – žáci byli nuceni uvažovat nad svým rozhovorem a nad tím, jak ho napsat tak, aby ve výsledku dopadl dobře. Jako nejsnazší část hodiny pak vyhodnotili formátování textu – jako deváťáci mají už s textovým editorem (díky psaní ročníkové práce) bohaté zkušenosti.
Díl čtvrtý: Vedení rozhovoru a kladení otázek (aplikace MS Word)
Díl pátý: Nahráváme! (aplikace Podomatic)
Díl šestý: Stříháme! (aplikace Kapwing)
Díl sedmý: Publikujeme! (aplikace YouTube)
Díl osmý: Sběr zpětné vazby (aplikace Forms)
Zdroje:
ŠTĚPÁNÍK, Stanislav; HÁJKOVÁ, Eva; ELIÁŠKOVÁ, Klára; LIPTÁKOVÁ, Ľudmila a SZYMAŃSKA, Marta. Školní výpravy do krajiny češtiny: didaktika českého jazyka pro základní školy. Plzeň: Fraus, 2020. ISBN 9788074895951.
HATTIE, John. Prokazatelné učení: metodická příručka pro učitele : maximalizace vlivu na proces učení. Přeložil Martin MIKULÁŠ. Praha: Edukační laboratoř, 2022. ISBN 9788090824010.
Sieglová, Dagmar: Konec školní nudy, Didaktické metody pro 21. století, Grada Publishing, a. s., Praha 2019.
ČAPEK, Robert. Moderní didaktika: lexikon výukových a hodnoticích metod. Pedagogika (Grada). Praha: Grada, 2015. ISBN 9788024734507.
