Jak učit hybridně podle Wenmotha

O hybridní výuce se v poslední době mluví tolik, že se skoro dá mluvit o módní vlně. Co to je, jsme si již vysvětlili (Hybridní vzdělávání v době postpandemické), neuškodí ale, když se vrátíme k tomu, jak v aktuálních podmínkách tuto metodiku zavádět. Tentokrát se podíváme, co doporučuje Derek Wenmonth, novozélandský expert na vzdělávací technologie s mnoha zkušenostmi s formováním budoucnosti škol věnující se přípravě učitelů v Core Education [1].

I on přichází s jasným poselstvím o tom, že hybridní výuka se stává novým standardem. Připomíná, že z pohledu logistiky existují dvě formy organizace neúčasti některých nebo všech žáků ve škole (též viz Hybridní modely vzdělávání pro podzim 2020):

1. Paralelní – někteří žáci jsou ve stejné době ve škole, jiní se připojují virtuálně z domova. Výuka je však společná.
2. Dělená – žáci se ve škole podle daného rozvrhu střídají. Pokud existuje, zabírá společná (synchronní) výuka jen malou část aktivit. Obě skupiny většinou pracují nezávisle na sobě.

Mohlo by se zdát, že zorganizovat hybridní výuku je velký problém. Je třeba se zabývat nejen docházkou, ale též vybavením žáků i učitelů, infrastrukturou a připojením k internetu. Vynořují se otázky kolem designu třídního prostoru a rozmístění žáků (Třída budoucnosti). Jakkoli mohou být všechny tyto formální záležitosti komplikované, tím hlavním problémem je potřeba změny praxe učitelů směrem k digitální pedagogice.

Derek přináší několik příkladů, na nichž lze tuto změnu dokumentovat:

• Nastavení cílů.
  Důsledkem hybridní výuky je to, že učitel mnohem obtížněji sleduje, co žák dělá mimo školu. Má-li nějaké samostatné učení nastat, musí se žák s potřebou vzdělávat se ztotožnit. Proto je vhodné přizpůsobit obsah a všude, kde to lze, výuku individualizovat (personalizovat). Rozhodně není možné stihnout vše, co dříve, a spoléhat na spoluúčast rodičů.
• Sebeřízené učení.
  Bez přítomnosti učitele je pro žáka mnohem obtížnější své poznávání řídit. To je schopnost, kterou je třeba se naučit. Nelze ji však předat prostým výkladem. Musí se budovat postupně jako důsledek pečlivého naplánování aktivit, vedení a soustavné podpory ze strany učitelů. Je třeba počítat s možným neúspěchem, z chyb je nutno se umět poučit.
• Motivace.
  Ztráta orientace, nuda a obavy ze selhání jsou doprovodným jevem počátečního stadia online výuky zvláště v asynchronním módu. Nemá-li žák zůstat pozadu, musí disponovat dostatečnou mírou motivace k překonávání problémů. Bez pochopení a podpory se neobejde. Tato problematika by měla být centrem pozornosti učitele. Je mnohem důležitější připravit pro žáky smysluplnou výukovou aktivitu než jen předávat obsah.
• Spolupráce.
  

Na závěr Derek připomíná, že výsledek závisí na profesní přípravě učitelů. Většina z nich byla dosud připravována na práci ve školách, do jakých sami chodili. Schopnost učit hybridně, tj. v podmínkách zvýšené transakční vzdálenosti, však vyžaduje jiné znalosti a kompetence. Nelze automaticky předpokládat, že dobrý prezenční učitel bude bez přípravy schopen efektivně učit i na dálku.

5 Minutes on K-12 Online Learning with Derek Wenmoth

Literatura a použité zdroje

WENMOTH, Derek. The hype of hybrid learning [online]. 2020. [cit. 2021-01-11]. Dostupné z: https://futuremakers.nz/2020/09/13/the-hype-of-hybrid-learning/.