Zpráva shrnující výsledky dvou výzkumů podporujících náš doporučovaný přístup k technologiím v rukou žáků. Jeden pochází z australské Queensland University of Technology, druhý z University of Oxford. Titulek říká vše.
Přestože jsme si plně vědomi toho, že využívání technologií (mobilů) dětmi může mít nepříjemné důsledky a za určitých okolností dokáže vyvolat třeba až chorobnou závislost, musíme se na věc dívat objektivně. Pro existenci v současném světě je digitální gramotnost nezbytností. Navíc se každý den vynořují nové důkazy o tom, že v mediálním světě již několik let přítomná panika vyvolávaná odpůrci technologií je přehnaná. Nejnovější vědecká zjištění jasně posilují náš dříve v seriálu „Role osobních mobilních zařízení ve výuce“ definovaný přístup, a sice ten, že není nutné dětem (žákům) mobily plošně zakazovat, ale je třeba stanovit pravidla, a hlavně dát aktivitám přínosný obsah. Podívejme se na dva nové seriózní zdroje, které nás v tomto přesvědčení utvrdí.
Aktivně, či pasivně?
Prvním je studie australských výzkumníků z Queensland University of Technology – Active versus Passive Screen Time for Young Children, která popisuje odlišné dopady pasivně a aktivně stráveného času s přístrojem (screen time). Pokud si již dokážete uvědomit, jaký je rozdíl mezi instruktivními a konstruktivními výukovými metodami, je pro vás rozlišení snadné (
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička14. 5. 2024
Přehledně problematiku rozebírá tento článek Common Sense:
How Much Screen Time Is OK for My Kids?
https://www.commonsensemedia.org/articles/how-much-screen-time-is-ok-for-my-kids
). Podstatou je rozpoznat, jakou činnost vykazuje lidský mozek při různých činnostech. Pokud pouze přijímá, jedná se o aktivitu pasivní. Jestliže ale musí sám nějakou činnost vyvíjet, jedná se o aktivitu aktivní.
K pasivním aktivitám patří sledování videa (či televize), bezcílné brouzdání po sociálních sítích, bezmyšlenkovité rutinní vykonávání daných pokynů (např. při hraní stupidních her), a jistě si doplníte další. Mezi aktivní můžeme zařadit čtení se zájmem a porozuměním, záměrné vyhledávání informací za účelem naplnění nějakého cíle (např. neformální bádání při řešení problému), tvorba vlastního produktu (metodika tvořivého myšlení) ad. Snad je zřejmé, které aktivity jsou výukově hodnotnější.
Australská studie navíc rozlišuje dva typy přínosných aktivních činností – fyzické a kognitivní [1]. Fyzické jsou ty, které vyžadují skutečný pohyb, např. aplikace využívající snímač pohybu, Geocaching, únikové hry apod. Tyto aktivity dokáží v přínosu na zdraví plně nahradit tradiční na pohyb zaměřené venkovní hry dětí. Mohou ale posilovat i jejich socializaci či prohlubovat znalosti. Docela snadno splnitelnou podmínkou je vyvolání zájmu.
Kognitivně orientovaných technologiemi podporovaných aktivních činností je nepřeberné množství. Může to být třeba příprava referátu (text, zvuk, video), umělecká tvorba, řešení příkladů z matematiky, hraní výukových her, programování ad. Přínosnost není vždy stejná. Je třeba ji případ od případu posuzovat zvlášť. Lišit se může nejen v závislosti na typu aktivity, ale i díky různým individuálním vlastnostem žáků. Hlavní závěr australské zprávy je zcela jasný. Omezovat čas trávený dětmi s digitálními přístroji má smysl hlavně tehdy, když se jedná o činnosti pasivní. U aktivních jsou obavy mnohem méně odůvodnitelné. Je ale zřejmé, že nic se nemá přehánět.
Negativní vliv technologií na děti je zanedbatelný
Další zajímavé a možná až nečekané výsledky přináší nejnovější zpráva vědců University of Oxford publikovaná nedávno v časopise Nature Human Behaviour [2]. Jedná se o výzkum na vrcholné úrovni současných statistických metod zpracovávající data více než 350 tisíc mladých lidí z Velké Británie a USA. Data pocházejí z různých veřejně dostupných zdrojů a pokrývají velkou šíři indikátorů ovlivňujících kvalitu života mládeže (wellbeing).
Ukázalo se, že technologie mají téměř neměřitelný negativní vliv, podobný jako jíst brambory, ale mnohem menší než třeba kouření marihuany, šikana, astma nebo nošení brýlí. Vzhledem k opravdu širokému záběru dat a zpracováním mnoha různých souvislostí se ukazuje, že katastrofické vize některých technoskeptiků o devastujícím vlivu technologií na děti nemají opodstatnění.
I tento výzkum však připouští, že vztah mezi časem stráveným s přístroji a duševním stavem dětí není úplně jednoduchý. Technologie mají potenciál v ojedinělých případech wellbeing dětí značně poškodit. Rizika jsou však dle těchto závěrů rozhodně menší, než by se mohlo zdát z rozhodnutí některých vlád (Francie se zákazem mobilů ve školách), úřadů či vedení škol.
Candice Odgers, psycholožka z University of California, zabývající se vztahem duševního zdraví mládeže a technologiemi, se k výsledkům oxfordských vědců vyjádřila takto: „Je to mimořádně důležitý výzkum. Dosud nikdo podobně rozsáhlou analýzu souvislostí wellbeingu s technologiemi neudělal. Vzkaz, který nám dává, je jasný. Zjištěný dopad není tak velký, aby odůvodňoval současnou úroveň paniky a strachu s touto záležitostí spojenou.“ [2]
Oxfordští vědci připouštějí, že je možné stejná data, jaká použili oni ke komplexní analýze, použít též jinak a dospět k docela odlišným specifickým závěrům. Před podobnými na prokázání předem žádaného výsledku orientovanými výzkumy varují a doporučují vždy používat holistický, všechny souvislosti sledující přístup. Zde aplikovaná metoda se nazývá Specification Curve Analysis. Přiznávám, že jejím studiem se detailně zabývat nehodlám. A tak mi, spolu s většinou z vás, nezbývá než věřit renomovaným odborníkům.
Literatura a použité zdroje
OREO, Sandy. The Surprising, Research-Backed Benefits of Active Screen Time [online]. 2019. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.edsurge.com/news/2019-03-01-the-surprising-research-backed-benefits-of-active-screen-time.
DENWORTH, Lydia. Kids (Who Use Tech) Seem to Be All Right [online]. 2019. [cit. 2019-03-13]. Dostupné z: https://www.scientificamerican.com/article/the-kids-who-use-tech-seem-to-be-all-right/.
