Jak na Strategii digitálního vzdělávání?
Doprovodný a vysvětlující článek přináší odkazy na dvě studie vypracované v rámci projektu NÚV PPUČ, které mapují počáteční stav realizace naší národní Strategie digitálního vzdělávání a naznačují možnosti řešení.
Již více než tři roky se naše školství, kromě dalších priorit, snaží jít s dobou též v oblasti digitálního vzdělávání. Vládou schválenáStrategie (SDV) vytyčuje hned několik úkolů, jejichž realizace bude značně nesnadná. K těm nejdůležitějším patří:
- úprava kurikulárních dokumentů tak, aby byly v souladu s nově formulovanými výukovými cíli integrujícími požadavky na kompetence pro 21. století;
- zpřístupnění (otevření) digitálního online prostředí všem, kteří se vzdělávat chtějí;
- zajištění potřebné kvalifikace učitelů.
Podstatná část úkolů této Strategie je realizována v rámci projektů OP VVV. Jedním z řešitelů je i systémovýprojekt PPUČ, který je řízen NÚV a který se kromě digitální věnuje též čtenářské a matematické gramotnosti. Docela logickým počátečním krokem byla snaha zmapovat situaci a vyjasnit si, jak by výstupy projektu v souladu se schválenou SDV měly vypadat. Definice nově koncipovaných gramotností se nutně musí potkávat s praxí na našich školách. Systémové změny mají šanci na úspěch, jen když budou pochopeny a přijaty učiteli. Přesto není možno začít jinak než zjišťováním stávajícího stavu a definováním (standardizací) podmínek k rozvoji digitální gramotnosti nezbytných.
Materiály ke stažení
Diskuze (9)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- E Kocourek3. 5. 2018
Tyhlety Standardy ISTE, které cituje PU21, jsou nějaké podezřelé! Že prý "přizpůsobují výukové aktivity tak, aby vyhovovaly různým stylům učení" ! Cožpak autoři nevědí, že podle všech nejodbornějších dobrozdání rvp.cz, jakož i podle jednomyslného názoru koryfejů i trollů rvp.cz žádné styly učení neexistují? Chápu-li pana Brdičku správně (což zpravidla nechápu), zaměřil se na zkoumání, co by měl učitel pracující s technologiemi umět. A ne jeden učitel, ale rovnou všichni učitelé. A tváří se, jako že on to ví. A ne-li on, tedy to dobře vědí dávní mistři, kteří na ono téma publikovali. Na rozdíl od pana Brdičky se nedomnívám, že kdo chce cestovat vlakem, měl by si nejdříve obstarat papíry strojvůdce. Nedomnívám se, že vybavování českých škol spolehlivými sítěmi (do kterých se může připojit libovolné zařízení a libovolný uživatel), použitelnými servery, rozsáhlým webovým prostorem a použitelnými programy, by mělo čekat, až budou všichni učitelé podrobeni jakémusi státnímu školení a státním úředníkem shledáni způsobilými. Pokud digitální stratégové chtějí pomoci "digitální transformaci", měli by na věc jít z opačné strany - ze strany nabídky. Tlačit na školy, aby školní sítě existovaly, fungovaly a sloužily uživatelům. Jakož i další školní zařízení. Aby programy, které učitelé používají (nebo dokonce musí používat!) nebyly tak zoufale pitomé. Aby studenti, chtějí-li programovat, snadno mohli.
- Bořivoj Brdička4. 5. 2018
Odpovídat panu Kocourkovi je zbytečné. Takže pro ostatní: Nikdy jsme netvrdili, že učební styly neexistují, jen to, že jim často přikládáme větší význam, než si zaslouží (Willingham - "Děti jsou si při učení daleko víc podobné, než se liší (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/11649/)". Skutečnost, že nestačí v roli učitele nasednout do vlaku a nechat se vést, považuji za prokázanou. Nejjednodušeji to ukázal již projekt ACOT v roce 1994, který odhalil potřebu vcítění do možností, které technologie ve vzdělávání přinášejí - Difuze technologií ve škole 21. století (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/10631/). Jeho nedostatek má zásadní dopad na výsledky. Zatím to vypadá, že čím více jsou ve školách technologie používány, tím horších výsledků žáci dosahují (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20363/)! S posledním odstavcem pana Kocourka zcela souhlasím. Snad mi dáte právo přenechat nabídku služeb školám někomu jinému. Je jich docela dost.