I finští učitelé mají občas starosti

Na jaře roku 2017 jsem měl jedinečnou možnost poznat blíže jednu finskou základní školu. Škola se nalézá v místě, které je již možné označit za sever Finska – ve městě Oulu. Během návštěvy jsme měli možnost mluvit s učiteli, dívat se do tříd a poslechnout si přednášku o finském vzdělávacím systému.

Hned při úvodní prohlídce jsem pochopil, že si Finové chtějí (možná občas na rozdíl od nás) ulehčit život. Viděli jsme zvláštní oválnou lavici, kde paní učitelka sedí, a aniž by si ničila záda, zavazuje botu malému žáčkovi, který na této lavici naopak stojí. Hned vedle u dveří jsme našli jednoduchou vanu na čištění holínek a o místnost dál náš zrak upoutaly postýlky složitelné jedním lehkým pohybem do skřínek u zdi. Stručně řečeno, někdo si dal tu práci a procesy ve škole detailně promyslel, takže bylo následně dostatečně zřejmé, co a kam dát.

Nejpřínosnější pro mě ale byla debata o finském vzdělávacím systému. V rámci této debaty se rozvinula poměrně otevřená diskuze o finské reformě, která podstatnou část hodinových dotací „klasických“ předmětů zahrnula do projektového vyučování. A v rámci této debaty se to stalo, mnoho finských „superučitelů“ (alespoň tak jsem si vždycky finské učitele představoval) nám o ní začalo s hrůzou v očích vyprávět. Plni emocí nám sdělovali, že pro její naplnění museli udělat mnoho práce, do velké míry zcela změnit svou výuku, své přípravy do hodin a tak dále. A já v ten moment pochopil, že finští učitelé jsou také jen lidé, kteří řeší ve třídách podobné problémy jako my.

V jednom ohledu ale mají finští učitelé přeci jen výhodu – povolání učitele je ve Finsku nesmírně ceněno. Ani ne tak platově, na finské poměry sice finští učitelé dostávají dostatek prostředků pro vedení dobrého života, na druhou stranu právníci, lékaři a celá řada dalších povolání pobírá platy vyšší. Finové se ale snaží získat pro školství jen ty nejlepší a na mnohých pedagogických fakultách ve Finsku je poměr přijatých k odmítnutým mezi 1:10 až 1:20. S údivem jsme sledovali vyprávění místního ředitele, který nám líčil, jak se na volná místa ve škole vypisují přísná výběrová řízení, která mají několik kol. Hned jsem si vzpomněl na to, jak je po nenadálém učitelském výpadku během školního roku pro ředitele a ředitelky českých škol těžké najít někoho, odpusťte mi tu otevřenost, alespoň trochu normálního a schopného.