Gary Stager – největší konstrukcionista dneška

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• E Kocourek23. 10. 2017

  Konstrukcionisté tu střelili kozla tvrzením, že instruktivistické použití technologií na podporu práce učitele "je méně vhodný způsob výukového využití technologií". I kdyby konstrukcionistické mazání si rukou bylo tím nejpravějším nejořechovějším využitím technologií (což klidně může být, to teď neřeším), instruktivistické pojetí s ním není v konfliktu - v nejhorším případě jsou ta dvě pojetí nezávislá. Pokud studenti vidí u učitele, jaká kouzla umí s technikou na podporu své práce, právě to pro studenty může být tou kýženou inspirací a návodem, o co by se mohli pokoušet sami.

• Bořivoj Brdička24. 10. 2017

  Poslední věta pana Kocourka jasně ukazuje, že pořád ještě nepochopil (a to se snažím již opravdu hodně dlouho). Popisuje totiž totálně konstruktivně pojatou výuku. Ta instruktivní vypadá jinak. Např.: "Žáci, zapněte si přístroje a zmáčkněte tlačítko ...".

• E Kocourek24. 10. 2017

  Uvidíme, jak dlouho se pan Brdička bude schovávat za svoji mlžnou terminologii, než uzná, zač stojí jeho tvrzení, že usnadnění práce učitele je méně vhodný způsob výukového využití technologií. Nebo než si troufne o tom polemizovat.

• Bořivoj Brdička25. 10. 2017

  To vše jsou mnohokrát omílané pravdy. Konzistentně mnoho let tvrdím, že učit konstruktivně je obtížnější, pracnější a vyžaduje to vyšší kompetence. To stejné platí o technologiích. Jejich správnou aplikací si učitel práci nikdy neusnadňuje, naopak. Dovolím si ale připomenout, že učit instruktivně již dnes umí i umělá inteligence. Tvrdím, že za velmi krátkou dobu budou instruktivně pracující učitelé nahrazeni!!!

• E Kocourek27. 10. 2017

  Děkuji panu Brdičkovi, že si stojí za svým tvrzením. Ba i přitvrdil - správnou aplikací technologií si učitel práci nikdy neusnadňuje, naopak. Podívejme se na příklady z učitelské praxe. Příklad první: Studenti přichází do počítačové učebny, každý z nich spustí svůj studentský počítač a přihlásí se svým identifikátorem a heslem. Až potud běžné. Ale chytrý program (označme jej P1) ohlásí přítomnost studenta jinému programu (P2), který studentovy údaje porovná s údaji rozvrhu a se soupiskou třídy, která tou dobou má v dotyčné učebně být a na projekční plochu (a do logovacího souboru pro pozdější kontrolu) zobrazí, kdo v učebně je a kde sedí. Příklad druhý: Učitel vytvoří test - N otázek, u každé M nabízených odpovědí, ze kterých student jednu zvolí. Běžný postup je, že student svoje odpovědi zaškrtá na papírku, služba papírky vybere a učitel vyhodnotí a oznámkuje. Avšak může to probíhat i jinak. Program (P3) studentům zobrazí otázku (a nabízené odpovědi každému studentovi v jiném pořadí), student provede svoji volbu stiskem příslušného tlačítka v tomto programu, program studentovu odpověď vyhodnotí a odešle dalšímu programu (P4), který odpověď zaznamená, upraví a na projekční ploše zobrazí skóre každého studenta. Domnívám se, že výše zmíněné prográmky P1, P2, P3 a P4 usnadňují práci učitele. A chápu-li správně pana Brdičku, vesměs představují nesprávnou aplikaci technologií. Tak třetí příklad - všem známý program "Bakaláři", který nemá žádné použitelné rozhraní pro vstup dat z jiných programů (jsem si vědom, že delší souvislé texty lze vkládat přes clipboard, a že známky - pro celou třídu naráz - lze tak nějak vkládat přes excelovské tabulky). Takže již známé údaje o prezenci žáků a o jednotlivých známkách musí učitel do "Bakalářů" nadatlovat ručně. "Bakaláři" tedy učiteli jeho práci neusnadňují, ale naopak přidělávají. A to je podle pana Brdičky správná aplikace technologií?

• Bořivoj Brdička27. 10. 2017

  Já přece vůbec nezpúochybňuji, že technologie dokáží usnadňovat automatizovatelné postupy. Podle pana Kocourka se zdá, že se tak v našich školách ještě naplno neděje. Je to ale pořád jen 1. počítačová revoluce (automatizace). Ta druhá je o analýze dat a spolupráci lidí s technologiemi. I ta je již tady (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20273/). Povšimněte si, prosím, toho, že výše popsané automatizované aktivity nemají mnoho společného se skutečným učením. Ano, lze zde použít vhodné instruktivně pracující programy na drilování a testování. Chceme-li ale, aby žák chápal i souvislosti a byl schopen nabyté vědomosti aplikovat, pak s tímto přístupem nevystačíme. Je třeba, aby žáci něco začali opravdu sami tvořit (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21371/). Technologie se uplatní jako nástroj a, má-li výsledek mít nějaký přínos, učitel má opravdu hodně práce. Zaplať pánbůh alespoň za jakékoli usnadnění administrativy.

• E Kocourek27. 10. 2017

  Horko těžko odolávám pokušení parafrázovat zde kuchaře z Princezny se zlatou hvězdou. Raději rozeberu výrok "výše popsané automatizované aktivity nemají mnoho společného se skutečným učením". Nabídnu modelovou situaci: Učitel (zajisté fuj fuj zpátečnický instruktivista) s využitím projekční plochy podrobí studenty výkladu (který si mohou paralelně prohlížet na svých obrazovkách). Předá studentům zadání činnosti (co mají naprogramovat) a každému z nich jeho individuální parametry oné činnosti. Součástí zadání je i přesný popis, v jakém formátu (atd.) a kam mají studenti "odevzdat" výsledný soubor, který jimi podle zadání vytvořený program "vypočítá". Studentem odevzdaného souboru se ujme program (P5), který jej vyhodnotí ("oznámkuje") a známku předá již zmíněnému programu P4 k započtení a zveřejnění studentova skóre. Jak hodnotí pan Brdička tuto situaci? Stále "ne mnoho společného se skutečným učením" ?

• Bořivoj Brdička27. 10. 2017

  1. Podrobit všechny studenty stejnému výkladu je instruktivní postup, který lze snadno automatizovat (říkáme tomu převrácená třída). Účast učitele je zbytečná. 2. Zadat úlohu tak, aby měl každý jiné parametry zadání, je velmi správný postup. Zase je to automatizovatelné. Tzv. inteligentní výukové systémy již před 30 lety uměly náhodně vybírat takové zadání z databáze uložených. Klíčové, pro posouzení vaší aktivity, je to, zda mohou žáci vytvořit ve všech případech stejný program nebo ne. Ne by bylo správně. Zbývá jen zjistit, zda bude ten počáteční výklad (tutoriál) dostatečný pro pochopení, co se má dělat. Troufám si trvrdit, že by učitel měl mít přehled a pomáhat těm, kteří nepochopili. Ideální by bylo, kdyby některé žáky tou aktivitou nadchl tak, že začnou programovat sami. Pak to budou dělat i mimo výuku ve svém volném čase a budou potřebovat mnohem větší pomoc od učitele. Je to tak, úspěch znamená více práce.

• E Kocourek27. 10. 2017

  Ad 1) Hahaha, jasně! Účast učitele je zbytečná. Ministerstvo to pochopilo již před 25 lety a proto to dnes v českém školství vypadá takhle. Ad 2) "Klíčové, pro posouzení vaší aktivity, je to, zda mohou žáci vytvořit ve všech případech stejný program nebo ne." -- Když zavzpomínáte na důkaz neřešitelnosti halting problému, uvědomíte si, že teoreticky lze napsat program, který řeší všechny možné úlohy. Takže vaše situace "Ne by bylo správně." nemůže nastat. Když hodně odbočím, kdyby ta vaše "správná" situace mohla nastat, nemohl by existovat program, který dokáže vyhodnotit výsledky všech studentů. Zvažte, zda by to bylo nesmyslné nebo jenom nepraktické. "úspěch znamená více práce" -- Odbíháte od tématu. Vaše původní, mnou zpochybňované tvrzení neřešilo "úspěch", ale správné či nesprávné nasazení techniky pro usnadnění práce učitele. "Pak to budou dělat i mimo výuku ve svém volném čase a budou potřebovat mnohem větší pomoc od učitele. Je to tak, úspěch znamená více práce." -- Tohle je zajímavý námět na úplně jinou diskusi. Učitel je samozřejmě k dispozici studentům po dobu vyučovací hodiny a případně v době vypsaných konzultačních hodin. Ale vy, pane Brdička, nebo Ministerstvo, nebo já nevím kdo, se domníváte, že pokud studenti mají větší zájem o učitelovu pomoc (třeba proto, že chtějí programovat sami), učitel by těm studentům měl pomáhat i mimo svoji pracovní dobu?

• Bořivoj Brdička27. 10. 2017

  Nechápu, jak vás napadlo mě spojovat s ministerstvem. Ano, pracovní doba učitele není jen přímá výuka a příprava na ni. Není samozřejmě možné, aby byl k dispozici nepřetržitě. Říkám jen to, že musí vnímat potřebu žáků učit se v neformálním prostředí - tj. mimo školu.

• E Kocourek27. 10. 2017

  Za asociování vás s Ministerstvem se omlouvám - vím, jak nepříjemné by něco takového bylo mně. Ale jak mě to napadlo? Inu, zatímco Ministerstvo dlouhé roky zajišťuje, aby učitelé pracovali za almužnu, zdálo se mi, že vy chcete, aby učitel rovnou pracoval zadarmo. Jsem rád, že jsem se mýlil.

• Bořivoj Brdička28. 10. 2017

  O mzdy učitelů se nestarám. Kdyby to ale někoho zajímalo, má je 22500 hrubého. K čemu jsem se naopak opakovaně vyjadřoval, je poměr vydání státu vzhledem k průměru OECD, jehož dosažení bychom měli žádat. Též podporuji dobře nastavené standardy a odměňování podle nich - tedy kariérní řád. To však neznamená, že jsem souhlasil s oním posledním návrhem Ministerstva, protože ten byl doprovázen zcela nepoužitelným standardem. Že se neshodnu s většinou, samozřejmě vím (během voleb je to obzvlášť evidentní). Pane Kocourku, možná byste se mohl stát funkcionářem odborů, co říkáte? Určitě byste byl přínosem.