Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Martin Weller se v novém příspěvku na svém blogu pokouší trochu oslabit bojovný nádech svých předchozích vyjádření mluvících o bitvě. Posuďte sami, myslím, že se mu to moc nepovedlo. Battle for open – latest skirmishes (http://blog.edtechie.net/oer/battle-for-open-latest-skirmishes/)
Zpráva o výroční konferenci EDEN 2015 na základě svědectví přímého účastníka Grahama Attwella a dalších zdrojů, které přinášejí nová zjištění z oblasti uplatňování otevřenosti ve školství nejen v EU.
Zvykl jsem si poslední dobou obejít se bez osobní účasti na akcích, které by pro mé vzdělávací prostředí mohly být opravdovým obohacením. Musím vystačit, a v mnoha případech i vystačím s online spojením s lidmi, kteří dávají směr mému osobnímu růstu. Většina z nich, na rozdíl ode mne, neustále cestuje po celém světě a své myšlenky sdílí též přímo. I tak se mi občas stane, že bych přeci jen někde chtěl být.
Přesně tento pocit jsem měl, když jsem četl zprávu profesora University of Warwick a zakladatele výzkumné organizace Pontydysgu Grahama Attwella – How Open is Open Education?, která shrnuje vystoupení 3 zvaných řečníků na výroční konferenci EDEN v červnu v Barceloně. Všechna 3 jména jsou nám díky vysoké úrovni jejich návodnosti (pracují nahlas) důvěrně známa (Jim Groom, Audrey Watters, Martin Weller). Ve svém vystoupení se všichni zabývali problematikou otevřeného vzdělávání, jehož prosazení se přes odpor různých sil stává v EU prioritou.
Jim Groom je znám tím, že na University of Mary Washington ve Virginii vede studenty k budování vlastní identity, ke sdílení výsledků své práce a k vnímání nejistoty, jehož důsledkem by mělo být kritické zkoumání všech přijímaných informací. Studenti si budují své portfolio ve formě vlastní internetové domény (A Domain of One’s Own), kde s pomocí nástrojů a služeb dle vlastního uvážení tvoří a na jejich výstupy reaguje množství lidí z celého světa. Blíže se s ním můžete seznámit prostřednictvím blogu bavatuesdays.
V interview s průvodcem konference, nám též dobře známým profesorem Steve Wheelerem, se Jim snažil objasnit klíčové sdělení své přednášky, a sice pojem „uneducation“. V pozadí je vnímání rozdílů mezi původním záměrem, stojícím za vznikem decentralizovaného otevřeného webu, který měl spojovat zcela bez jakýchkoli omezení libovolná sdělení vyskytující se na internetu, a současnými korporátními snahami o kontrolu nad tímto prostorem s cílem ovlivňovat lidi na základě komerčních či politických zájmů. Uneducation reflektuje tento stav v oblasti školství. Navazuje na McLuhana a jeho Mechanickou nevěstu, na hnutí edupunk (jako klon DIY) a dospívá k chápání digitální identity jako kultury otevřenosti, která je základem, bez něhož se výchova nedá realizovat.
Docela netradičním způsobem zachytila obsah všech přednášek na EDEN 15 Maria Calvet.
Jim Groom – The Uneducation of a Technologist: From EDUPUNK to ds106
Kurátorka vzdělávacích technologií Audrey Watters, známá svým blogem Hack Education, se též zabývala negativním dopadem komerčních i politických zájmů na základní principy existence internetu. Zmínila obrovský vliv soukromých investic při vývoji výukových aplikací, typicky u startupů v Silicon Valley. Týká se to aktuálně především velkých poskytovatelů MOOC kurzů (Coursera, Udacity). I mě docela zaujalo její podezření, že za nebývalým boomem spojeným se současným prosazováním tzv. disrupce převážně vysokého školství stojí korporátní zájmy, které se snaží likvidací akademických institucí otevřít trh pro své podnikání.
Ve svém interview pro EDEN 15 Audrey vysvětluje, že i ona je přesvědčena o nutnosti reforem školství, ale ne likvidací stávajících forem (disrupce), nýbrž evolučním vývojem uplatňujícím otevřenost. Sama sebe sice označuje za pesimistku, ale jak říká, „musíme věřit, že dokážeme dělat věci jinak“. Aktivně se angažuje v prosazování otevřenosti a je v tom natolik úspěšná, že se stala cílem nevybíravých nenávistných útoků, jednak ze strany odpůrců otevřenosti, jednak kvůli své snaze o zviditelnění existujících genderových stereotypů, jež jsou v oblasti informatiky a programování silně zakořeněny.
Titulek její přednášky odrážel její soustavnou snahu studovat minulý vývoj vzdělávacích technologií a propojovat ho se současným rozvojem konektivisticky orientovaných vzdělávacích sítí. O její Zapomenuté historii vzdělávacích technologií jsme psali nedávno.
Audrey Watters – Learning Networks, Not Teaching Machines
Martin Weller působí na britské Open University a provozuje blog The Ed Techie. Jeho přednáška měla stejný název jako jeho poslední kniha, The Battle for Open. Snaží se nás tak spolu s Audrey upozornit na probíhající boj sil pokoušejících se posunout pomocí otevřenosti vývoj světa k udržitelnému rozvoji včetně zmenšování rozdílů mezi lidmi proti komerčním zájmům, jejichž uplatňování ve školství vede k prohlubování propasti již v samotných šancích na získání vzdělání.
Jako jediný Evropan z těchto tří se zabýval též evropskou specifikou. Připomněl základní nosnou iniciativu Open Education Europa, která je součástí Rámcového programu pro výzkum a inovace Horizon 2020, na němž je postaveno financování mnoha výzkumných a vzdělávacích aktivit (včetně naší Strategie vzdělávací politiky a digitálního vzdělávání).
Více se můžete dozvědět v doprovodném interview pro EDEN 15.
Martin J. Weller – The Battle for Open
Právě u Wellera se objevila myšlenka, která stojí za titulkem tohoto článku. Ve svém důsledku je totiž možné v politice EU nalézt určitý rozpor. Jestliže je hlavním cílem skutečně každému otevřít možnost vzdělávat se na celém světě, jak potom chceme dosáhnout hlavního cíle Horizon 2020, jímž je konkurenceschopnost vedoucí k ekonomickému růstu, ke které lze dospět jen tehdy, budeme-li lepší než ostatní? Zde se vynořuje zřejmá otázka, kterou si klade Martin, Graham i já. Má snad otevřenost v podání oficiální evropské politiky přece jen určitá omezení? Existuje vůle realizovat ji úplně beze zbytku? Nezůstane jen u slov? I pro nás doma je to hodně důležité, protože otevřenost je jedním z hlavních pilířů Strategie digitálního vzdělávání, u níž se již při samotném schvalování ukázalo, že k ní existuje značný odpor.
Ano, jsme ve válce. A boj bude čím dál tím tvrdší! Bez podpory politiky EU a nemnoha na budoucnost myslících světových filantropů (např. OSF či Hewlett Foundation) se neobejdeme. Posilovat nás bude „spravedlnost“ a „smysluplnost“ našich vizí. Budeme sice muset ty nejvhodnější postupy stále hledat, ale věřme, že našeho cíle nakonec dosáhneme.
Dodatek:
EDEN (původně European Distance Education Network, nyní European Distance and E-Learning Network) v příštím roce oslaví 25. výročí své existence. To je na síť vytvořenou s podporou projektů zabývajících se e-learningem opravdu hodně. V Evropě patří zjevně k výjimkám ukazujícím, že projekty vykazující dlouhodobou udržitelnost existují. Samotný výběr zvaných přednášek EDEN 15 ukazuje, že organizátoři jdou s dobou. Mohlo by je to možná dovést až k přemýšlení o opětovné úpravě názvu. Bez změny hezkého akronymu EDEN však bude zařazení otevřenosti asi hodně tvrdý oříšek. Zdá se, že je dnes pozice této mezinárodní organizace mezi žadateli o granty EU docela výjimečná. I proto myslím není dobře, že mezi množstvím zapojených institucí z celého světa zatím není žádná česká.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
