Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Rok 1989
5,0 (2 hodnocení)
Vnímání událostí spojených s pádem komunistického režimu je podstatnou složkou historického vědomí české společnosti. Listopad 1989, který odstartoval sociální změny v naší zemi, je výrazným dějinným zlomem, kterého se mohla současná střední generace aktivně účastnit. Jedná se však také o událost, která vyvolává diskusi o jeho významu a následné společenské transformaci.
Cíl výuky
Žáci:
seznámí se s odlišnými pohledy na události roku 1989 a hodnocením předlistopadového a polistopadového vývoje;
respektují odlišné názory na výklad událostí v roce 1989, předlistopadový a polistopadový vývoj;
zamyslí se nad tím, čím jsou tyto odlišnosti způsobeny;
otevřeně a kriticky diskutují o těchto odlišnostech;
kriticky hodnotí předložené informace;
seznámí se s průběhem revolučních událostí ve svém okolí;
umí pracovat s archivními dokumenty a vzpomínkami pamětníků.
Obsah lekce
Popis událostí v listopadu 1989 včetně návrhu exkurzí.
Představení veřejného mínění českých občanů o období komunismu a o sametové revoluci.
Konfrontace vzpomínek pamětníků – komunistů a disidentů.
Text článku
Vnímání událostí spojených s pádem komunistického režimu je podstatnou složkou historického vědomí české společnosti. Listopad 1989, který odstartoval sociální změny v naší zemi, je výrazným dějinným zlomem, kterého se mohla současná střední generace aktivně účastnit. Jedná se však také o událost, která vyvolává diskusi o jeho významu a následné společenské transformaci.
K pádu komunistického režimu v Československu přispěly nejen změny, ke kterým v druhé polovině 80. let došlo v Moskvě a v jednotlivých zemích socialistického bloku, ale také řada domácích faktorů. Politika otevřenosti (
), kterou po svém nástupu do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS vyhlásil Michail Gorbačov, umožnila postupné uvolňování politického tlaku v dalších socialistických zemích.
V Československu se stále více projevovala nespokojenost obyvatel s ekonomickou situací a stávajícím autoritativním režimem, který měl v důsledku událostí roku 1968 jen nízkou legitimitu. Nahrazení Gustáva Husáka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Milošem Jakešem, od kterého si vládnoucí garnitura slibovala zlepšení, k uklidnění situace nevedla. V těchto poměrech stále více vzrůstal vliv Charty 77, která byla jedinou opoziční silou v zemi.
Od roku 1987 probíhaly v řadě českých měst pouliční demonstrace namířené proti režimu. Mezi ty největší patřila demonstrace věřících v Bratislavě v březnu 1988, pražská demonstrace 21. srpna 1988 či tzv. Palachův týden v lednu 1989. Situace vyvrcholila na konci roku 1989. Komunistická strana byla na jedné straně znepokojena změnami v Maďarsku a Polsku, na druhé straně však nebyla ochotna k ústupkům. V reakci na brutální zásah proti demonstrantům na Národní třídě 17. listopadu 1989 zahájili vysokoškoláci stávku, k níž se postupně připojili divadelníci a později také dělníci. Masové demonstrace na náměstích a další podpůrné akce organizovala zastřešující opoziční hnutí – Občanské fórům a Veřejnost proti násilí.
Pod vlivem sílících bouří zahájili představitelé komunistického režimu jednání se zástupci opozičního hnutí. Dva dny po generální stávce 27. listopadu 1989 zrušilo Federální shromáždění článek o vedoucí úloze KSČ ve společnosti. V prosinci byla jmenována nová vláda, ve které zasedli také zástupci opozice. Současně byl vedením Občanského fóra navržen na post prezidenta republiky Václav Havel. Jeho zvolení 29. prosince 1989 bylo symbolickým završením sametové revoluce.
Narativ 1: Veřejné mínění
Článek popisuje postoj české společnosti k dění v roce 1989, předlistopadovému a polistopadovému vývoji. Studie se zabývá obecným obrazem sametové revoluce v kontextu moderních dějin a sleduje vývoj veřejného mínění o této události. Autor čerpá z výsledků tří výzkumů realizovaných v roce dvacátého výročí sametové revoluce, které vcelku podrobně vykreslují reflexi těchto klíčových událostí novodobé české historie.
Záznamy rozhovorů s významnými představiteli komunistického režimu v osmdesátých letech 20. století – generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a členem ÚV KSČ Miroslavem Štěpánem – ukazují jejich pohled na události v roce 1989. Z jejich vzpomínek je patrné, že listopadové události vnímají jako důsledek vnitropolitického vývoje v SSSR a roli tehdejší opozice hodnotí jako okrajovou.
