Vzdělávací technologie 21. století – závěrečná zpráva o kurzu
Odborný článek
Vzdělávací technologie 21. století – závěrečná zpráva o kurzu
5,0 (4 hodnocení)
Závěrečná zpráva kurzu realizovaného na UK PedF v zimním semestru 2012/13, jehož aktivity a výstupy byly značně propojeny se Spomocníkem.
V září jsem vás zval k účasti v novém předmětu s názvem Vzdělávací technologie 21. století, jehož realizaci jsem dostal na UK Praha PedF na starosti. Zimní semestr je u konce, a tak nastal čas provést hodnocení výsledků. Myslím, že se nemáme za co stydět. Posuďte sami.
Předně je třeba říci, že byste předmět pod zde uvedeným názvem v informačním systému fakulty hledali marně. Jeho schválený oficiální název nakonec byl Vzdělávací technologie v práci učitele. To je ale nepodstatné. Zapsalo se celkem 48 řádných studentů fakulty – většina z prezenčních magisterských neinformatických oborů, tedy těch, jimž byla výuka primárně určena. Bylo mezi nimi i několik studentů kombinovaného studia a navíc, což je velmi potěšitelné, na přednášky nepravidelně docházelo i pár zájemců, kteří nepatřili ke studentům UK.
Formální realizace
Hlavním cílem bylo seznámit účastníky s aktuálními možnostmi využití technologií ve výuce a zapojit je do procesu dalšího vlastního nepřetržitého poznávání v prostředí internetu. Výuka byla založena na přednáškách. Pochopitelně jsem se snažil hned při prvním běhu vybrat ta nejdůležitější témata (viz
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Jana Ružbacká18. 2. 2013
Pane doktore, i když už jsem to psala do dotazníku kurzu i do Ankety PedF UK, musím to napsat i sem. Moc Vám děkuji za možnost absolvovat jeden z nejzajímavějších a nejpraktičtějších (!!!) předmětů tohoto semestru. Předmět byl veden zajímavě, takže jsem až na malé výjimky docházela pravidelně (a když jsem nedorazila, pak tu byla možnost on-line sledování či záznamu na youtube). Nebýt Vašeho předmětu, asi bych se nedozvěděla o zajímavém projektu PEPOUŠOVO VLNOBITÍ, který v nejbližší době i vzhledem k mé blížící se praxi na ZŠ blíže prozkoumám. Taktéž jsem až do té doby nevěděla nic o internetovém televizním portále a dalších zajímavých projektech. Kurz nás každou přednášku seznamoval (alespoň pro mě) novými věcmi, z nich některé určitě využiji při své praxi. Děkuji i za řadu zajímavých hostů a také za způsob vedení tohoto kurzu. Přeji celé pedagogické fakultě, aby takových předmětů přibývalo!
Lenka Říhová18. 2. 2013
Děkuji za možnost profitovat online z vašeho kurzu. Těšila jsem se na každou lekci a zajímavé pro mě bylo i propojení učitelů z praxe se studenty.
... reportáž Jany M. asi zatím není přístupná, ale určitě brzy bude :)
Pavlína Hublová18. 2. 2013
Děkuji za milá slova. Velmi si jich vážím.
Jen musím opět dodat, že nebýt dalších zapálených učitelů, kteří jsou ochotni se mnou do VLNOBITÍ (a dalších mých nápadů) jít, nikdy bychom nemohli oslavovat již 3. sezónu.
Věřím, že i díky Spomocníkovi se naše řady budou i nadále rozšiřovat.
Jana Zárubová18. 2. 2013
Jsem moc ráda, že jste nám učitelům z praxe dovolil nahlédnout do vašeho kurzu. Děkuji. Vždy jsem se těšila na video z další přednášky, se zájmem jsem sledovala příspěvky vašich studentů v Edmodu a zaujaly mne články, které napsali. Osvěžující byli i noví diskutující ve Vlnobití, kteří se díky kurzu objevili. Jen mne velmi překvapuje, že tento předmět je v dnešní době na pedagogické fakultě zařazen jen jako volitelný.
Blanka Dostálová18. 2. 2013
Chci se také přidat a vyjádřit velké poděkování za výborný kurz, který byl pro mě velkou inspirací. Kurz jsem sledovala po večerech, jsem učitelka na ZŠ. S využitím Webu 2.0 jsem se seznámila o něco dříve na semináři eTwinningu a s velkým úspěchem jsem použila cloudovou aplikace při výuce angličtiny, děti vytvářely komiks. Děkuji hlavně za nepřímou podporu, že to je cesta správným směrem, drtivá většina kolegů na škole se bohužel už nic nového učit nechce.
Jana Matějková19. 2. 2013
Paní učitelko Říhová,
reaguji na Váš komentář - článek s reportáží z Vaší školy a s představením komunity iSen má být zveřejněn v pondělí 25.2.2013. Tak snad přispěje k větší informovanosti a podnítí i další zájemce z řad pedagogů a rodičů.
Osobně jsem velmi ráda za seznámení se s obrovským množstvím nových výukových možností, o kterých bych ani netušila nebýt absolvování kurzu p. dr. Brdičky.
Děkuji.
Bořivoj Brdička19. 2. 2013
Skoro jsem ani nechtěl reagovat. Jsem dojat. Děkuji!
Bořivoj Brdička24. 4. 2014
Dovoluji si upozornit, že po prvním semestru s profesionálně pojatým záznamem pokračuji v realizaci přednášek s využitím Hangoutu. Všechny jsou vysílány a záznamy umístěny na https://www.youtube.com/user/Spomocnik
Seriál
UKVZTECH21
1.Vzdělávací technologie 21. století – závěrečná zpráva o kurzu
zajišťovala přímé přenosy přednášek z auly PedF a vyráběla též kvalitní záznamy dostupné nyní na YouTube. Díky tomu si může kdokoli spolu se studenty všechny 1.5 hodinové lekce dodatečně přehrát. Pro výuku jsem celý semestr používal jen jednu téměř 200 stran dlouhou
Bořivoj Brdička – Budoucnost vzdělávacích technologií Setkání s Platformou spolupráce praxe se školami ISP na téma „Co by měl umět absolvent školy, aby byl připraven na praxi“ (předávání cen nejčastějším návštěvníkům přednášek)
3.1.2013
Jen těžko mohu posoudit, do jaké míry byly, jsou a budou záznamy využívány učiteli z praxe, případně jejich školiteli. Vodítkem může snad být to, že jsem dostal několik pochvalných reakcí (kromě přímých mailů též pod oznamovacím článkem v diskuzi), a pak ještě počty zhlédnutí uvedené na YouTube, jejichž momentální stav si můžete snadno zobrazit.
Kombinovaná forma výuky
Nedílnou součástí výuky byly aktivity realizované online. Primárním nástrojem komunikace mezi účastníky kurzu bylo cloudové prostředí vytvořené prostřednictvím specializovaného systému Edmodo (něco na způsob české iTřídy), jehož volně dostupné základní funkce našim účelům zcela postačovaly. Myslím, že ho můžeme všem vřele doporučit. Jeho vlastnosti se zamlouvaly i studentům (viz anketa po 2 týdnech). Na rozdíl od dosud běžných systémů řízení výuky je Edmodo již plně přizpůsobeno současným mobilním technologiím, takže se do aktivit kurzu mohli bez problémů zapojit i majitelé chytrých telefonů nezávisle na tom, kterou platformu používají.
Kromě klasického úložiště dokumentů jsme v rámci Edmoda využili nejvíce diskusní prostor fungující po vzoru Facebooku jako zeď. V případě výukového využití se mu říká „zpětný kanál“ (viz Horizon Report 2011). Je to nástroj, pomocí něhož jsou všichni účastníci kurzu (včetně hostů) v neustálém kontaktu, a to jak v období mezi jednotlivými lekcemi, tak i během přednášek, kdy může být zpětný kanál využit ke komentování obsahu i k dotazům. Skutečnost, že byla výuka vysílaná živě online, umožňovala, aby se prostřednictvím tohoto kanálu zapojili i ti účastníci kurzu, kteří neměli možnost být fyzicky přítomni. Otevře-li si navíc takto zapojený student na svém počítači i příslušnou prezentaci, vytvoří si studijní prostředí možnostmi odpovídající známému webináři. Drobný rozdíl je jen v tom, že zde se jednalo primárně o přednášky určené účastníkům přítomným v aule. Možnost zapojit se online byla nadstavbou realizovanou také kvůli tomu, aby ji mohli využít i učitelé z praxe. Byla to vlastně nabídka volně dostupného dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků umožňující jim si zdarma zvyšovat kvalifikaci, např. formou „prostojového“ učení (viz Prostojové učení podle Grooma).
Edmodo dovoluje učiteli mít obsah fóra pod kontrolou. U každého příspěvku se může rozhodnout, zda ho zveřejní, či ne. Je to celkem rozumné řešení, a to nikoli kvůli možné restrikci, ale v našich vysokoškolských podmínkách hlavně proto, že někteří studenti mají určitý ostych, a nemají proto příliš velký zájem své dosud nevyzrálé myšlenky publikovat veřejně. Snažil jsem se ovšem, aby studenti publikovali jen s tématem kurzu související příspěvky. To znamená, že naprostá většina z nich nejen byla publikovatelná, ale v mnoha případech může sloužit ostatním jako zdroj poučení. Najdete je na veřejně dostupné stránce naší skupiny zde.
Musím přiznat, že tento první běh kurzu byl poněkud poznamenán zákonitou počáteční nejistotou, jak vše dopadne. Ve zpětnovazebním dotazníku (vyrobeném v Edmodu pomocí nástroje pro tvorbu testu), který studenti na závěr vyplňovali, si celá řada z nich stěžovala, že na začátku trpěli značnou nejistotou, co konkrétně pro ně bude účast znamenat. Celkem chápu, že formulace požadavků použitá v sylabu, tj. „prokázání existence funkčního online osobního vzdělávacího prostředí s náznakem vznikající rezidentské digitální stopy“, musela pro řadu z nich být poměrně dost nejasná.
Přesto 39 ze zapsaných 48 studentů během 1. fáze kurzu získalo 1. odznak (další z prvků inovativních forem hodnocení výukových výsledků inspirovaný funkcí sociálních sítí v Edmodu zabudovaných). Pro jeho obdržení bylo třeba se zaregistrovat a zapojit se téměř libovolným způsobem do činnosti – třeba uvedením odkazu na materiál doplňující téma probírané na přednášce. Vůbec nejhodnotnější takový počin, který se nám podařilo realizovat hned několikrát, nastal tehdy, když někdo podobnou zprávu poslal bezprostředně během přednášky, takže na ni bylo možno v reálném čase reagovat (např. KOREJSKY ROBOTICKY UCITEL Davida L.).
Výsledky
Pro první běh jsem zvolil pouze dvoufázový průchod kurzem. To znamená, že již zisk 2. odznaku (v podobě medaile za vynikající výkon) ve skutečnosti znamenal nárok na udělení zápočtu. K získání 2. odznaku bylo třeba, kromě aktivního zapojení do výměny informací a názorů na zdi v našem Edmodu, prokázat též náznak existence osobního vzdělávacího prostředí využívajícího online nástroje ke spojení s kolegy – učiteli, odborníky, spolužáky apod. Takto definovaný výukový cíl je sice v dokonalém souladu s teoretickými závěry nastíněnými v přednáškách, ale nelze ho bohužel jednoznačně definovat. Asi vůbec nejnázornější bude, uvedu-li zde alespoň několik vybraných příkladů toho, za co jsem toto ocenění nakonec udělil.
Vůbec první medaili dostala Kateřina H., která nás 16.11. informovala (GLOBALEDCON VÝSTUP) o své úspěšné účasti na online světové konferenci GLOBALEDCON. To, že se pak s touto svou zkušeností podělila se všemi čtenáři Spomocníka, je věc, jež mě neobyčejně těší, ale pro zisk odznaku již nebyla vysloveně nutná (Hravá angličtina na GLOBALEDCON).
I Jana R. původně získala medaili za účast na webináři GLOBALEDCON. Byl o tom, co se mohou učitelé naučit účastí v kurzech typu MOOC. Svá zjištění pak publikovala v článku Jak velkou moc má MOOC? Vůbec největší radost mi ale udělala Denisa H., protože o těchto volně dostupných kurzech jen nemluvila a rovnou se do jednoho z nich zapsala - MÁ ÚČAST v MOOC KURZU. Totéž platí i o Karolíně K., která se dobrovolně zapsala do MOOC kurzu, který popisoval můj článek Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma (JIM GROOM na SPOMOCNÍKOVI).
Jinou cestu zvolila Radka B., která reagovala na naši výzvu k účasti na reálné (nikoli virtuální) závěrečné konferenci IPn PTPO, šla tam a o svých poznatcích nás informovala. I v tomto případě z toho nakonec byl veřejně publikovaný výstup v podobě článku (Co jsem se dozvěděla na závěrečné konferenci IPn PTPO).
Romana Viktorie V. dostala po mimořádně aktivním zapojení v Edmodu medaili za přehled všech svých online činností podporujících její spolupráci s kolegy (Technologie 21. století - PeF UK, 2012).
Filip S. se ukázal jako velmi schopný pomocník, když přímo během přednášky pomohl kolegovi Řepkovi s vložením právě pořízené fotografie na zeď Edmoda. Celé se to odehrálo online, mám ten dojem, že fyzicky ani nebyl přítomen (ŽÁDOST).
Markéta K. se rozhodla udělat mezi svými spolužáky docela tradiční průzkum názorů na to, co si myslí o využívání technologií ve třídě v poměru 1:1, a celkem hezky si ověřila, že sehnat dostatek respondentů není snadné (VÝSLEDKY PRŮZKUMU). Určité problémy měla zpočátku i Veronika J., když se jí nedařilo najít vhodné místo, kde by mohla své zkušenosti z našeho kurzu diskutovat a šířit dále. Nakonec pro svou Zprávu z kurzu Vzdělávací technologie 21. století použila Digifolio portálů RVP. Její zjevný úspěch dokumentují připojené diskusní příspěvky.
Velmi atypická byla účast našeho oborového studenta Filipa R. Od počátku jsem ho podezíral ze snahy získat kredity co možná nejsnazším způsobem, a tak jsem mu zadal poměrně těžký úkol sledovat činnost americké kurátorky vzdělávacích technologií AUDREY WATTERS a informovat nás o ní. Filip sice na přednášky nedocházel (a nebyl sám), ale většinou nás sledoval v přímém přenosu a často reagoval prostřednictvím zpětného kanálu na to, co slyšel. Překvapil nás trochu necitlivou snahou vnutit spolužákům otázky, které Audrey pokládala nejprve vývojářům z Ed-Tech byznysu a pak také učitelům ve snaze je sblížit. Když nikdo nereagoval, vpravil vše do celkem zajímavého článku Audrey Watters jako kurátorka vzdělávacích technologií. Nakonec mě ale vysloveně ohromil, když o svém článku Audrey informoval, vznesl doplňkové dotazy a dostal od ní vstřícnou odpověď.
Vojtěch K. velmi hezky zmapoval možnosti, jež poskytuje EDMODO uživatelům v roli učitele, a zahrnul též propojení s prudce rostoucím počtem kolegů z celého světa prostřednictvím zájmových skupin (Communities).
Jana M. se vydala na návštěvu Speciální ZŠ Poděbrady, která je známá svým úspěšným zaváděním iPadů. Navštívila jejich kurz a napsala o nich podle mě vynikající reportáž. Anetě T. jsem po přihlédnutí k předchozí aktivitě uvěřil, když slíbila, že se osobně zapojí do právě se rozjířdějící Kampaně Česko mluví o vzdělávání. To ostatně očekávám úplně od každého, komu na budoucím vývoji našeho školství alespoň trochu záleží.
Celá řada studentů vděčí za zisk medaile paní Hublové (jež má v NÚV na starosti portál RVP). Provozuje také velmi zajímavý blog PEPOUŠův nápadník a všemožně se snaží dávat učitele dohromady online. Asi nejznámějším projevem této snahy je pravidelné online setkávání učitelů za účelem sdílení poznatků a zajímavostí každé pondělí ve 20 hod., které se nazývá PEPOUŠOVO VLNOBITÍ. V našem Edmodu najdete hned několik zpráv o tom, jak se studenti do této aktivity zapojili a co si z účasti odnesli. Nemůže být pochyb o tom, že právě něco takového dokonale naplňuje cíl kurzu, jímž bylo budování osobního profesionálního vzdělávacího prostředí.
Závěry
Je pro mě velmi důležité zjistit, proč skoro polovina zapsaných studentů kurz nedokončila. U těch 9, kteří pracovat vůbec nezačali, je to celkem snadné. Vyplývá to ze systému, který je momentálně fakultou aplikován. V našem případě se jedná o předmět volitelný, za jehož nedokončení nehrozí žádná velká sankce. Proto si studenti na začátku zapíší mnohem více předmětů, než potřebují, a po zahájení výuky zvažují, který jim více vyhovuje. Podle mé soukromé hypotézy se věc má tak, že největší úspěch u studentů bohužel asi stále mají ti učitelé, kteří slibují předem jasně definovaný snadný zisk přidělených kreditů. Touto cestou se ale určitě vydat nehodlám.
2. odznak, tedy vlastně ve skutečnosti i zápočet, nakonec získalo pouze 26 studentů, tj. přibližně 54 % zapsaných. Je zde tedy ve skutečnosti ještě celkem 13 studentů, kteří pracovat v kurzu sice začali, ale nakonec ho již téměř jistě nedokončí. Má snaha zjistit důvody vedla většinou k tomu, že jsem se dozvěděl, jak jsou přetíženi jinými školními povinnostmi, jejichž nesplnění by, na rozdíl od tohoto předmětu, mělo fatální důsledky pro jejich studium.
Nedá mi to a připojím jednu z průměru se vymykající citaci ze zpětnovazebního dotazníku, jež mě mimořádně potěšila: „Kurz mne prakticky udržel na UK, v tomto semestru byl jediným předmětem, který mne opravdu bavil a kde jsem se dozvěděl něco nového, proto jsem na tuto školu nezanevřel.“
Končím konstatováním, že zisk technologických a síťových kompetencí zůstává i v druhé dekádě 21. století pro naše absolventy připravující se na učitelské povolání zcela dobrovolnou záležitostí.
P.S. Ještě jedna důležitá poznámka. Každý, kdo tuto zprávu dočetl až sem, si jistě dokáže představit, jak moc u dnešních moderních učitelů roste ta složka práce, kterou dělají online odkudkoli a kdykoli. Velmi rychle dospějeme do stavu, kdy starý model, v němž se zohledňuje pouze čas strávený přímo ve výuce, nebude již ani u prezenčního (o kombinovaném nemluvě) studia, kam patří i tento předmět, udržitelný.
