Článek informuje o nápadech kanadského profesora vzdělávacích technologií z Faculty of Education University of Regina Alece Courose na to, jaká témata lze zpracovávat prostřednictvím tvorby videa ve výuce.
2. září zveřejnil Couros zajímavý přehled popisující možnosti výukového využití tvorby videa - 10 Ideas for Classroom Video Projects. Jsem si jistá, že může být obohacením i pro mnohé naše učitele. Jedná se o tématiku propojující vzdělávací oblasti Umění a kultura s Informační a komunikační technologií a dotýká se též Mediální výchovy.
Couros svůj článek uvozuje slovy nám dobře známého duchovního otce konektivismu Stephena Downese: „
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Ondřej Neumajer22. 10. 2012
Děkuji za překlad velice inspirativního článku. Třeba se jednou dočkáme toho, že někdo takové aktivity předvede na českých videích ze škol.
Uvedená videa trochu svádí k domněnce, že video tvorba je vhodná až pro 2. stupeň ZŠ či SŠ. O víkendu jsem se účastnil workshopu animování s dětmi (od 4 do cca 9 let) občanského sdružení Ultrafun. Výsledek hodinové práce skupinky šesti dětí zde: http://youtu.be/f4RCUBHakA4
ON
Bořivoj Brdička22. 10. 2012
Alec Couros je vysokoškolský učitel, a tak jeho ukázky odpovídají úrovni, na níž učí. I když to není jednoznačné. Rozhodně jsme nechtěli vyvolávat dojem, že tvorba je vhodná jen na vyšších stupních škol. Je všeobecně známo, že právě mladší děti mají k hravé tvorbě mnohem blíže. Školám se bohužel daří, díky orientaci na plnění výukových cílů, jež odpovídají znalostním standardům (po staru osnovám), tyto aktivity na vyšších stupních omezovat.
A mám ještě jednu věc v hlavě. Naše snaha předkládat zprávy o tom, co se děje jinde ve světě, nesmí být chápána jako něco, co je nám zatím k ničemu, protože jsme ještě nedorosli a nerozumíme tomu. Chápu to jako jedinou možnou cestu, jak vývoj světa sledovat a začleňovat se do něj.
Bořivoj Brdička27. 10. 2012
Připojím video vytvořené na základě práce 13 sedmáků ze Sir Joseph Banks High School Sydney
Coming to Voice - http://vimeo.com/47860499
… před deseti lety ani jeden student ze sta, ba, ani z tisíce, nemohl tvořit videa jako tato. Přitom se jedná o zásadní a důležitou dovednost, ale také nezbytnost, nejen kvůli tvorbě samotné, ale také kvůli zvládnutí dnes stále běžnější komunikace realizované prostřednictvím videa.
“
Alec má v oblasti videa nepochybně veliký přehled. Je sběratelem nejrůznějších druhů těchto materiálů. A o své zkušenosti je ochoten se s námi podělit. Zaměřuje se na rozličné metody práce s videem a experimentuje s možnostmi dalšího využití. Jeho cílem je předložit pedagogům metody posouvající žáky z role pouhých konzumentů digitálních médií k tvůrcům (Bloomova taxonomie v digitálním světě).
1. Rozhovor s budoucností
V prvním případě se jedná o fiktivní rozhovor samotného tvůrce s někým (třeba známou osobností nebo se sebou samým), v němž je jedna z postav posunuta v čase. Alec používá jako příklad oblíbené video Jeremiaha McDonalda s názvem „Rozhovor s mým dvanáctiletým já: Edice k 20. výročí“, v němž McDonald použil svou vlastní, dvě desetiletí starou, nahrávku, kterou pořídil ve 12 – ti letech.
Alecův bratr George tento typ činnosti označil jako ideální výukovou aktivitu na začátek nebo konec školního roku. Je vhodná pro žáky jakéhokoli věku. Jedná se o zábavnou činnost, která může být při vhodně voleném tématu i hodně přínosná. Obsah může reflektovat třeba jejich vývoj v průběhu delšího časového období. Další variantou je rozhovor žáka s literární, historickou, nebo populární osobností. Inspiraci můžete najít například zde - A Conversation With My 12 Year Old Self: Star Wars Edition (Anakin Skywalker vs. Darth Vader).
Video projekty se změnou žánru nevyžadují náročné technické dovednosti, studenti jsou schopni vytvořit stejně dobrá videa i se základními možnostmi střihu. Jsou vyzýváni k tomu, aby se učili zacházet s pravidly vyprávění příběhu, a to na základě práce s jednotlivými prvky, které video vytváří (hudba, efekty, střih, apod.). Učí se zacházet s prvky různých žánrů a porovnávat je, a také získávají představu o práci režiséra či producenta.
Ve škole by se podle Alece dalo něco podobného zorganizovat tak, že by žáci prvního stupně vytvořili příběhy (text, hra a zvukový záznam) a žáci 2. stupně nebo studenti střední školy by kreativně realizovali filmovou podobu. Takový projekt by vyvolal spolupráci nejen mezi žáky ale i učiteli, a navíc by se postaral o velmi vtipnou a zábavnou činnost s výstupem pro celou školní komunitu.
Díky podobným aktivitám studenti zdokonalují své schopnosti efektivně zacházet s technikou a komunikovat pomocí počítačových sítí. Jsou dobré pro rozvoj schopnosti vnímat realitu a chápat literaturu a populární média.
Způsobů, jak vytvořit animaci je mnoho. V případě následujícího videa od Lasse Gjertsena se můžete přesvědčit, že se nejedná pouze o skládání proměnlivých obrázků za sebou, ale o skvělý způsob tvůrčího vyjárření. Díky animaci může tvůrce zvládat i takové činnosti, které by ve skutečnosti nesvedl. Autor následujícího videa např. konstatuje, že neumí hrát na bicí ani na piáno, a přesto vystupuje jako talentovaný hudebník.
V roce 2007 Alec vytvořil trailer ke svému online kurzu, nejen proto, aby o něm informoval, ale aby zaujal potenciální studenty. Jednalo se o velmi úspěšný experiment, který se setkal se zájmem i u dalších lidí. Množství skvělých příkladů podobných upoutávek lze najít na kanálu Harvardu na Vimeu - Vimeo Channel from Harvard. Upoutávky ke kurzům by samozřejmě měli dělat samotní učitelé. V době nastupující převrácené třídy se jim podobná kompetence jistě bude hodit (Převrácená třída podle Dr. Lodge). Zároveň studentům předávají informaci o vlastní snaze učit se a schopnosti se při tom i bavit.
I tento typ videa Alec osobně se svými studenty vyzkoušel. Chtěl po nich, aby vytvořili jakýsi přehled vlastních výsledků, který vystihne a popíše vývoj a klíčové poznatky v rámci kurzu získané. Studenti k realizaci úkolu využili různé formy tvorby (např. animaci, …). Nejoblíbenějším postupem bylo snímání obrazovky s nahráním zvukového komentáře (screencasting).
Zde jsou různé způsoby zpracování - Leslie’s (animace), Lauren’s (osobní příběh), Kevin’s (tradiční video), Matt’s (animace + Photoshop). Úkol byl u studentů velmi populární a jeho realizace úspěšná. Podle Alece je zřejmé, že studenti potřebují příležitost zamyslet se nad svým učením. Je důležité poskytnout jim i jiné možnosti shrnutí znalostí, než jen písemné, aby se zlepšily jejich komunikační dovednosti. Rozdíl oproti tradičním studijním výsledkům je zjevný.
Kutiman je uživatel YouTube, který zpracovává skladby různých hudebních amatérů z YouTube, aby na jejich základě vytvořil originální hudební „kousky“. Time Magazine označil jeho projekt za jeden z 50 nejlepších objevů roku 2009. Jedná se o velmi originální způsob práce s hudebními ukázkami. Tento počin byl inspirací pro skupinu Gotye, jejíž hudební nahrávka se skládá z několika různých variant písně “Somebody I Used to Know”.
Alec vyzdvihuje dva hlavní důvody pro realizaci podobných aktivit. Zaprvé, studenti by měli být schopni přijmout a stavět na práci druhých, a vytvořit tak něco nového a unikátního. A za druhé, studenti mohou tvořit, hrát si v rámci nastavených hranic a možností, ale také musí porozumět autorským právům a mechanismu autorské legislativy. Dále podotýká, že pokud nebudeme svá práva využívat, přijdeme o ně.
9. Video předělávky
Zde Alec staví na práci 16 – ti letého Ton Do-Nguyen, který natočil vlastní „předělávku“ videoklipu zpěvačky Beyonce. Je třeba si povšimnout pečlivosti, výborné práce s detailem a hlavně faktu, že se Ton vše naučil a vytvořil sám, v podstatě bez návodu. Projekty jako tento mají velký potenciál a smysl, neboť jsou pro tvůrce velmi přínosné.
Zde Alec informuje o 9 – ti leté bloggerce Martě Payne, jejíž příběh Spomocník vyprávěl těsně před prázdninami (Jak v Lochgilpheadu zvítězila otevřenost). Marta na svém blogu NeverSeconds daily food blog otevřeně kritizuje kvalitu jídla školní jídelny jisté skotské školy, která ji chtěla v této činnosti umlčet. Díky obrovské popularitě jejích zpráv se to ale nakonec nepodařilo. Marta díky tomu rozjela velkou charitativní sbírku na hladovějící děti v Africe.
Alec zmiňuje, že školám tento typ sociálních aktivit chybí. Rád by viděl více studentů, kteří se budou o různé druhy sociálních problémů zajímat, budou se k nim vyjadřovat a snažit se stav změnit pomocí přesvědčení, upřímnosti a respektu. Upozorňuje, že máme možnost postavit se před kameru, být slyšeni a viděni jak lokálně, tak globálně. Klade nám otázku, zda této možnosti školy využívají. Je naléhavě třeba, aby se současná generace zapojila do řešení globálních problémů – třeba formou mediálních sdělení. Pokud této možnosti nevyužijeme, naše svobody nám asi dlouho nevydrží.
