Co je to vlastně kreativita? – 1. část

Snaha o vymezení obecného pojmu „kreativita“

Pro pochopení pojmu „kreativita“ není ani tak důležitá snaha o stanovení jeho skutečného obsahu jako spíše zjišťování, jak je s ním v současnosti běžně nakládáno. Jeho základní význam je možno vyvozovat z latinského předchůdce; sloveso „creare“ je obyčejně překládáno jako „tvořit“, „plodit“ apod., avšak rozličné interpretace znovu vyzývají k hledání co možná nejvýstižnějšího významu, který dnes termín označuje. Tento podnět je aktuální zvláště pro kreativitu, která je, jak míní J. J. Prinz a L. W. Barsalou ve studii Acquisition and Prodictivity in Perceptual Symbol System: An Account of Mundane Creativity, „nezřídka vykreslována jako cosi exotického či okrajového.“[1] Zjevně tak poukazují na jednu z příznačných forem vnímání kreativity, která podobným zájmům o její bližší poznávání příliš neprospívá či je snad cílevědomě maří.

Na této skutečnosti se částečně podepisuje také dnešní roztříštěná podoba ohraničování daného jevu, přičemž lze pozorovat, že východisko v definování kreativity je tu v zásadě dvojí. Jedna kategorie pokusů o vymezení se spokojuje se zhuštěným a komplexním výčtem všeobecně přijímaných znaků, čehož můžeme být svědky převážně v oblasti humanitních věd. Naopak exaktní přístup se vyznačuje konstrukcemi komplikovaných a jednostranně specializovaných teorií tvořivosti.[2] První skupina definic kreativity pak nutně vzbuzuje pochyby týkající se jejich dostatečnosti, avšak podobné otázky může vyvolávat i rozvinuté výkladové úsilí související s tímto fenoménem, stavějící mnohdy pouze na jednostranně orientované soustavě poznatků.

Jako prvotní a nejpříhodnější cesta k určitějšímu uchopení pojmu „kreativita“ mohou posloužit některá lexikální vymezení. Jejich výskyt však v rámci všeobecných lexik není samozřejmý a řada z těchto zdrojů ho vůbec neuvádí. V anglosaském jazykovém prostředí nalézáme heslo „