Jak budovat vzdělávací prostředí digitálních učitelů
Odborný článek
Jak budovat vzdělávací prostředí digitálních učitelů
5,0 (1 hodnocení)
Článek rozebírá obsah potřebných ICT kompetencí učitelů a naznačuje, jak je možné je rozvíjet.
V našich úvahách na téma konektivismu a s ním spojeného osobního vzdělávacího prostředí (PLE) jsme dospěli až k tomu, že jsme si začali představovat, jak by toto prostředí mohlo vypadat u moderního technologiemi obklopeného a jejich využití zvládajícího učitele. Analogicky k Prenského novému digitálnímu člověku (Homo sapiens digital [1]) bychom mu mohli říkat třeba Homo scholasticus digital. Podle této analogie je nevyhnutelné, aby schopnost pracovat s technologiemi patřila k jeho klíčovým kompetencím (model TPCK). Stejně jako platí pro každého, že bez informační gramotnosti (jejíž podstatnou součástí je ICT gramotnost) není plnohodnotný život v dnešním světě možný, nemůže být učitel bez těchto kompetencí plnohodnotným „digitálním“ učitelem.
S velkými obtížemi se v současné době snažíme konkretizovat, co přesně má být obsahem základního vzdělání. Konečně začínáme připravovat standardy pro to, co by měl žák v tom kterém stadiu školní docházky umět (viz diskuse Standardy základního vzdělávání nebo Spomocníkův článek
). V takových standardech se pochopitelně přesně nedovíte, jaký výukový postup je předepsaný pro to které téma nebo které pomůcky se mají použít. Je definován obecně a funkčně.
Pokusme se přesto trochu blíže popsat, jak konkrétně ona schopnost učitele pracovat s technologiemi může vypadat. Přestože digitální učitel určitě musí být kreativní, nemá smysl, aby každý vymýšlel úplně nové postupy. Ideální metodou je seznámit se nejprve s tím, co by se dalo při výuce určitého předmětu či tématu dělat, a to pak modifikovat pro své konkrétní podmínky. Platí to jak o metodách, tak o výukových materiálech, pro něž bylo zde na portálu zřízeno úložiště DUM. Lze v něm najít digitální učební materiály vytvořené u nás i v zahraničí. I když všechny nejsou vrcholně pokrokové a inovativní, učitel může kterýkoli z těchto materiálů vzít, upravit a ve své výuce použít.
Teoreticky o něco propracovanější způsob, jak pomoci učitelům používat technologie, je návrh Judy Harris [2], který předkládá ve svých Katalozích výukových aktivit podle modelu TPCK. Jedná se o přehled vzorových výukových postupů, který je budován jako předmětový katalog, v němž je každá aktivita zařazena na přesně definované místo na základě předem definovaného typu (činnosti znalosti budující – vyjadřující, konvergentní – divergentní, …). Učitel pak může v katalogu podle toho, jakou aktivitu chce realizovat, najít návrh obsahující nejen její popis, ale též doporučené technologické nástroje, jež je možno použít. Konkrétní zařazení do výuky je i zde na učiteli samotném.
Technologických nástrojů, které by měli učitelé ovládat, je docela dost. Dokumentuje to třeba následující přehled, který s minimálními změnami používám již mnoho let ve svých prezentacích. Zleva doprava jsou v něm umístěny nástroje podle míry využitelnosti v rámci instruktivně či konstruktivně orientovaných výukových aktivit. Toto názvosloví pochází od Paperta [3] a je dost podobné Hudsonovu [4] rozdělení na metody konvergentní (zaměřené na faktický obsah učiva) a divergentní (vyjadřující vlastní názor na dané téma). Pokud jste se s ním ještě nesetkali, vězte, že rozlišit instruktivní přístup od konstruktivního není těžké. Instruktivní jsou ty výukové činnosti, kde je postup řízen (zde typicky počítačem) a konstruktivní ty, kde si postup řídí žák sám. Samozřejmě je mnoho nástrojů, které umožňují v různé míře kombinovat oba přístupy (uprostřed). Směrem shora dolů je orientačně naznačen vývoj v čase.
Technologické nástroje učitele
Pokud jste v tomto okamžiku dospěli k přesvědčení, že studium vzdělávacích technologií přece jen nějakou práci dá, asi budeme ve shodě. Ten, kdo má o sebezdokonalování zájem, si způsob jistě najde. Existuje velké množství na technologie zaměřených akreditovaných kurzů DVPP, většinou orientovaných spíše technicky či produktově než didakticky. Vynikajícím zdrojem poznání je přímý kontakt se zkušenějšími kolegy. Mimochodem, právě pomoc kolegům by měla být hlavní pracovní náplní školního koordinátora technologií. Každý učitel, který zvládl základy a alespoň trochu se orientuje v tom, co poskytuje internet, začne své osobní vzdělávací prostředí rozšiřovat o online kontakty a studium dostupných odborných zdrojů.
Záhy ale zjistí, že takové samostudium je velmi náročné. Potýká se se stejnými problémy jako žáci. Existuje příliš velké množství informací, u nichž není schopen bez zkušeností rozhodnout, která z nich má větší význam. Je zde značné riziko, že se k tomu důležitému poznání vůbec neprobojuje. Velmi přiléhavě ten problém popsal viceprezident Google Bradley Horowitz: “Je stále těžší a těžší najít smysluplný signál v množství šumu“ (zde).
Teorie konektivismu, která z funkce sítě a propojenosti světa vychází, nabízí jediné možné řešení. Doporučuje věnovat značnou pozornost tomu, jak naše online vzdělávací prostředí vytváříme. Je nutné pečlivě hlídat, s kým přicházíme na síti do styku. Vybírat si koho, nebo spíše čí myšlenky, sledujeme, s kým se tzv. „přátelíme“, která místa navštěvujeme. Jsem si skoro jist, že každý, kdo čte tyto řádky, je na dobré cestě v budování hodnotného PLE.
Naše národní online prostředí nabízí učitelům jen málo skutečně funkčních míst, kde je možno navázat obohacující kontakty s kolegy – portál RVP je mezi nimi jistě na prvním místě. I on samotný však v současné době již nabízí tak velké množství informací, že je nutné si vybírat. Zájemci o vzdělávací technologie jistě mezi diskuzemi pro základní školy sledují Technologie ve škole. Jsem přesvědčen, že soustavné čtení příspěvků Učitelského spomocníka (třeba i zpětné) může mít pro učitele též určitý přínos. Úroveň využití technologií v celé škole se snaží ovlivnit autoevaluační nástroj Profil Škola21, který ukazuje cestu k jejich komplexní integraci do života školy podobně, jako k ní již došlo mimo ni. Kromě toho vede učitele ke sdílení, které je důležitou součástí síťového prostředí dneška a hnací silou pokroku. Mohlo by se zdát, že už nemůžeme pro úroveň využití technologií v našem školství (bez celkové koncepce) udělat více. Něco tu ale přece jen možná ještě je. O tom zase příště.
Literatura a použité zdroje
PRENSKY, Marc. H. Sapiens Digital: From Digital Immigrants and Digital Natives to Digital Wisdom [online]. 2009. [cit. 2011-01-21]. Dostupné z: http://innovateonline.info/index.php?view=article&id=705&action=article.
