Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Zábava při vyučování fyziky
3,5 (4 hodnocení)
Článek v první části rozpracovává téma možností a mezí zábavy ve vyučování. Vhodná zábava ve vyučování je zde interpretována jako jedna z možných cest k vnitřní motivaci žáků. V druhé části článku se autor zaměřuje na svoji koncepci zábavy ve fyzice prostřednictvím původních didaktických písní, poukazuje na jejich možnosti a meze při jejich praktickém využití ve vyučování a doplňuje text ukázkami.
Spojení slov zábava a fyzika by méně šťastným absolventům základního i středního vzdělávání mohlo znít jako oxymóron. Vždyť fyzika se dlouhodobě umisťuje na chvostu stupnice popularity vyučovacích předmětů (viz ČŠI 2015 s. 39). Dá se to pochopit v případě, že fyzika je žákům prezentována výhradně jako vážná abstraktní disciplína prostoupená obtížnými matematickými operacemi a vztahy. Je-li ovšem ve vyučování respektován didaktický požadavek názornosti a fyzika je v souladu se svou přirozeností předávána také prostřednictvím pozorování a prováděním demonstrací jevů a experimentů, má jistý potenciál stát se zábavnou. Alespoň pro někoho. Učitelé (a také odborníci na didaktiku) věří, že kvalitně provedené vyučování může probudit v žácích vnitřní motivaci, tedy upřímnou touhu dozvědět se o daném jevu, ději či zákonitosti víc bez ohledu na vnější stimulanty, jako jsou odměny a tresty v podobě známek. Dá se očekávat, že se žáci ve stavu vnitřní motivace budou učit efektivněji, také obsah předmětu budou hodnotit shovívavěji a učitelé pracující s vnitřně motivovanými žáky snáze dosáhnou svých výukových cílů.
Je tedy jistě na místě podporovat učitele, kteří se snaží učinit vyučování zábavným. Slovo zábava je ale třeba správně interpretovat. Tento pojem může být totiž také chápán nikoli jako nástroj vyučování, ale jako alternativa k vzdělávacímu procesu. Je to přece úběžník, ke kterému se vztahuje mysl žáků, kteří se nudí ve škole a nemohou se dočkat, až se jim po vyučování otevře svět mediální zábavy nebo v lepším případě svět sportu a pohybových her. Jelikož také platforma mimoškolní zábavy může obsahovat vzdělávací prvky, dá se dokonce interpretovat jako jistý druh konkurence k těžkopádné škole.
Některé reformní proudy ve vzdělávání dokonce navrhují, že nejlepší by bylo reformovat školu tak, aby mnohem víc odpovídala požadavkům generace dnešních dětí. Nejlépe by měla být tak zábavná, že by obstála v konkurenci k ostatním formám zábavy. Tady je ale třeba mít se velmi na pozoru. Škola by neměla přistoupit na takovouto hru konkurenčního boje a přijít tak o své speciální postavení, které mezi institucemi zaujímá. Pak by se stala bezmocnou (Kaščák 2006, s. 9). Zábava ve škole by zřejmě měla mít jiný charakter než běžné pasivní formy obveselení. Vzdělávání totiž také nutně po žácích vyžaduje práci. Zábava ve vyučování nemá být samoúčelná, ale měla by vést k uvolnění energie pro náročnou vzdělávací činnost. Vždyť i velmi obtížné a pracné vyučování může mít zábavný průběh.
Jako příklad uvádím citaci, ve které německý filozof Johann Gottfried Herder hodnotí jistě ne snadné přednášky svého učitele Immanuela Kanta: „Ve svém kvetoucím věku se radoval jako veselý mladík, jeho široké k myšlení vybudované čelo bylo sídlem nezničitelného veselí a radosti, řeč překypující myšlenkami plynula z jeho rtů, žert, vtip a rozmar měl pohotově a jeho poučná přednáška byla zároveň skvělou zábavou.“ (Störig 1996 s. 277).
Následující část příspěvku bych rád věnoval jedné okrajové metodě motivace ve vyučování fyziky. Okrajovou metodu rozumím použití prostředku, jehož účelem je především zaujmout žáky, vytrhnout výuku z rutiny, doplnit vyučování o nějaký netradiční prvek a snad také žáky pobavit. Můj osobní příspěvek k problematice „zábavy ve fyzice“ bohužel nespočívá v nalezení univerzálního klíče ke spolehlivému budování vnitřní motivace ve vyučování. Předmět mého článku se nalézá právě někde na hraně mezi zábavou funkční a zábavou samoúčelnou. Jedná se o tvorbu a interpretaci takzvaných „didaktických písní do fyziky“, tedy metodu, kdy si žáci aktivně či pasivně opakují aktuální látku prostřednictvím poslechu nebo přímo zpěvu vhodně otextované a vhodně naaranžované písně. Připouštím, že písně ve fyzice se mohou jevit jako něco neobvyklého, nepatřičného či dokonce bizarního. Ale právě ten koncepčně překvapivý prvek může probudit zájem a zvědavost.
Mou původní motivací pro tvorbu vlastních didaktických písní do fyziky nebyla snaha vytvořit účinnou metodu pro procvičování učiva. První didaktické písně byly nástrojem pro udržení kázně v jedné mimořádně problematické třídě. Jako začínající učitel jsem objevil (alespoň pro tuto situaci) způsob, jak přimět třídu k tomu, aby její členové a členky vydrželi po dobu jedné vyučovací hodiny neporušit významně školní řád. Přistoupili na tento požadavek výměnou za speciální bonus v podobě fyzikální písně v závěru hodiny. Kupodivu jim to přišlo jako dobrý obchod, jelikož to pro ně bylo něco úplně nového a nikdo jiný to pro ně nikdy neudělal. Při dalším rozpracování konceptu fyzikálních písní se dostavily i další a zajímavější didaktické výsledky a s kolegy se nám později podařilo dát dohromady album didaktických písní s tematikou environmentální výchovy.
Autorova koncepce didaktické písně:
Píseň by se neměla vzdalovat od tématu. Obsah slok by měl být zaměřen výhradně na probírané učivo. Neměl by se spokojit se zřejmými banalitami či něčím takovým jako propagačními hesly nebo slogany uvozujícími dané téma, ale skutečně definovat či vysvětlit předložený problém, zákon, pojem, děj, jev apod. (v souladu s konkrétním učivem popř. podpory očekávaných výstupů dané vzdělávací oblasti RVP).
Není jednoduché trefit se do žánru, kterým by se učitel žákům zavděčil. Osobně mám nejlepší zkušenost s rapem, který umožňuje při správném frázování vložit do sloky značné množství informací. Vděčným se také ukázal spontánním rock-and-rollový hluk, který vytrhne žáky ze školní rutiny.
Je samozřejmě vhodné, aby učitel ovládal zpěv a hru na doprovodný hudební nástroj a sám se stal interpretem (popřípadě autorem) didaktických písní. Dá se ovšem pracovat i s audionahrávkami. Ostatně didaktická píseň není v médiích fenoménem úplně neobvyklým a je možné dohledat celou řadu (zejména anglických) didaktických písní a videí na internetu. Je ovšem důležité, aby kvalifikovaný učitel-expert nevybral písně s chybným obsahem. Anebo jestliže chybný obsah objeví, využije jej při analýze textu k lepšímu porozumění učiva žáky.
Kromě samotného zpěvu či poslechu, což jsou činnosti, které dokážou občerstvit paměť a tím pomoci procesu upevňování či opakování učiva, může stejnému účelu dobře posloužit i práce s rozborem textu písně.
Značný potenciál také vidím v samostatné žákovské činnosti, při které mají žáci za úkol zpracovat obsah nějakého učiva do vlastního písňového textu. Nedá se očekávat, že výsledkem budou vždy okouzlující verše, ale o to nejde. Aby člověk mohl začít přemýšlet nad slovy, musí nejdříve porozumět obsahu. A to je cíl. Má zkušenost s tímto druhem žákovské činnosti je velmi dobrá.
Meze využití didaktických písní
Práce s didaktickou písní rozhodně není pro každého. Různí učitelé se na základě svých unikátních osobnostních charakteristik pokouší dosáhnout výukových a vzdělávacích cílů často zcela odlišnými cestami. A to je naprosto v pořádku. Didaktická píseň představuje především výzvu pro určitý typ učitele (a také pro určitý typ třídy).
Nebezpečí, které hrozí učiteli, jenž se rozhodne interpretovat didaktické písně, spočívá především v tom, že se vystaví možnosti rozpačitého přijetí, pocitům trapnosti a ponižujícího odmítnutí své ušlechtilé snahy. Učitel, který se rozhodne, že zkusí okořenit vyučovací hodinu didaktickou písní, musí s tímto rizikem počítat a dokázat se vyrovnat s jeho následky.
Mé osobní zkušenosti s využíváním didaktických písní ve fyzice (a také v environmentální výchově) jsou jednoznačně kladné. Ostatně dá se očekávat, že práce s písněmi navodí proces „učení s prožitkem“ a umožní rozvoj tvořivých a estetických schopností žáků (Čapek, 2015 s. 98). Přestože jsou žáci zpěvu a hudbě obvykle pravidelně vystavováni v rámci vyučování hudební výchovy, dokážou (snad i kvůli zjevnému kontrastu) tuto činnost ocenit v jiném vyučovacím předmětu.
Ukázky fyzikálních písní
V současné době dokončuji s podobně zapálenými kolegy-fyzikáři (hudební skupina Těleso) studiové album didaktických písní věnované fyzikálním zákonům. Jako ukázku didaktické písně uvádím odkaz na jedno starší demo, ke kterému jsme natočili videoklip na jedné brněnské škole:
Obsah textu písně pomáhá k realizaci očekávaného výstupu: „žák by měl předvídat změnu pohybu těles při působení síly“ (vzdělávací oblast Člověk a příroda; Fyzika).
Ukázka části jedné sloky písně „Pascalův zákon“:
... Pokusím se vyjádřit, jakpak to funguje, hydrauliku Pascalův zákon vysvětluje: Kdyby v nádobě kapalina byla a na její povrch působila vnější síla, vyvolala by ta sila v kapalině tlak ve všech místech stejný, prostě je to tak. Hydraulický zvedák jsou spojené nádoby – tlustý válec, štíhlý válec a místo vody, užívá se olej a jsou tam také písty, když na malý píst zatlačím silou, vyvolám tlak jistý. Vyvolám tlak jistý a ve všech místech shodný, tlak rovná se síla lomeno obsah plochy. Když na malý píst malého válce působí malá síla, na velký píst velkého válce působí velká síla, je-li tedy obsah plochy pistu velký, působí na něj velká síla a tlak bude stejný...
Poznámka:
Obsah textu písně pomáhá k realizaci očekávaného výstupu: „žák by měl využívat poznatků o zákonitosti tlaku v klidných tekutinách pro řešení jednoduchých praktických problémů“ (učivo Pascalův zákon− hydraulická zařízení a jejich užití v praxi vzdělávací oblast Člověk a příroda; Fyzika).
Didaktické písně mohou zaujmout, pobavit a skutečně se domnívám, že do jisté míry i pomoci při vyučování jako didaktický nástroj. Těžko ale můžeme tak obtížný předmět, jako je fyzika, stavět na písních. V úvodu článku jsem napomínal fyziku, že se umí tvářit jako vážná abstraktní disciplína prostoupená obtížnými matematickými operacemi a vztahy. Jenomže ona taková do značné míry skutečně je a je na učiteli, aby dokázal žáky motivovat nebo dokonce nadchnout i pro tuto náročnou a rigorózní tvář fyziky. K tomu, obávám se, je třeba víc než si osvojit několik didaktických písní. Ale přesto si myslím, že není na škodu tu a tam okořenit vyučování něčím neobvyklým. Vyučovací předmět přece není jen samotný obor, jehož teorii předkládá. Je to celý komplex, který vedle obsahu zahrnuje i vztahy mezi učitelem a žáky a také osobnost učitele a jeho metody i rétoriku. Je obtížné označit předmět jako vyloženě „neoblíbený“, když se v něm (alespoň občas) užije zábava.
Literatura a použité zdroje
ČAPEK, Robert. Moderní didaktika. 1. vyd. Sv. 1. Praha: Grada, 2015. 608 s. ISBN 978-80-247-3450-7.
ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE, ČŠI. Výběrové zjišťování výsledků žáků 9. ročníku základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a žáků 3. ročníku vybraných oborů středních odborných škol – závěrečná zpráva (ČŠIG-3048/15-G2). [online]. 2015. [cit. 2018-06-24]. Dostupné z: http://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Ostatn%C3%AD/2015_Zaverecna_zprava_vyberove_zjistovani.pdf.
KAŠČÁK, Ondrej. Moc školy (O formatívnej sile organizácie). Bratislava: Veda, 2006.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996. 559 s. ISBN 80-7113-175-X.
