Za pravdu se platí, ale lži jsou zadarmo

Narazil jsem na internetu na zajímavý článek, jehož titulek jsem převzal do názvu tohoto příspěvku. Autorem je levicově orientovaný redaktor The Guardian a spisovatel Nathan Robinson. Nejedná se sice o nic nového, ten nadpis je však skvělým zjednodušením toho, co pořád opakujeme o šíření dezinformací či přímo falešných zpráv (Lži se po internetu šíří snadněji než pravda).

Nathan ukazuje realitu na mnoha příkladech. Píše pro celou řadu novin a časopisů. Má tedy dokonalý přehled o tom, které články jsou volně dostupné a za které je třeba zaplatit. Konstatuje, že je stále obtížnější se volně dostat k seriózním zprávám a fundovaným komentářům, většinou jsou k dispozici jen platícím čtenářům. Podobná situace je i v akademickém sektoru. Nové vědecky ověřené poznatky jsou k dispozici často jen za zdí, za níž se lze dostat jen po zaplacení nebo jako oprávněný člen některé organizace, která platí plošné předplatné (např. studenti a zaměstnanci univerzity).

Pravda, existuje možnost se téměř k libovolné informaci dostat i jinak, např. prostřednictvím nelegální služby Sci-Hub (viz Sci-Hub versus Elsevier). Ti z vás, kteří se orientují v didaktických koncepcích a vědí, co je to konektivismus, si dovedou představit i ten asi nejdokonalejší způsob, jak získat potřebné aktuální informace. Znamená poctivě se věnovat budování osobního vzdělávacího prostředí, mít přehled, od koho lze pro nás relevantní informace získat, a toho člověka sledovat (klidně online). Naprostá většina čelných odborníků pracuje nahlas a své myšlenky průběžně šíří. Zásadní problém je ten, že tato cesta je velmi komplikovaná a zabere mnohem více času, než když si přečtete jen závěry ověřené vědecké studie.

Nathan si představuje ideální svět, kde by byly všechny informace (vědecké práce, zprávy, knihy) v digitální podobě volně dostupné. Není to ve skutečnosti nic nového, s podobnou myšlenkou přišel H. G. Wells již ve 20. letech minulého století (Rostoucí dissensus jako problém mediální gramotnosti) a na podobných principech byl původně koncipován vlastně celý internet. Jenže Nathan se pokouší navrhnout i to, jak by mohla v takových podmínkách fungovat celá společnost. Je určitě nezbytné, aby tvůrce obsahu byl motivován na výsledku své práce.

Nathanův systém by byl založen na základním nepodmíněném příjmu (Universal Basic Income). Je ale třeba, aby tvůrci obsahu byli na výsledcích své práce motivováni. Proto by byli placeni ze státního rozpočtu podle toho, kolik lidí by si jejich práci stáhlo (prohlédlo, poslechlo, přečetlo). Veškerá autorská práva by smrtí autora zanikala. Znamenalo by to, že všichni ti, kdo se na tvůrčích schopnostech jiných jen přiživují, by přišli o nezasloužený zisk.

Jedno je docela jisté. Bylo by určitě zajímavé sledovat, jak by se změnila situace v oblasti politické propagandy, když by nebylo možné volně šířit pouze některé (dotované) zprávy, jak by se usnadnil život výzkumníkům, kteří hledají a nemohou se dostat k potřebným materiálům (např. viz Google Books), jaký vliv by to mělo na svět reklamy, kdyby nebylo možné vydávání časopisů či knih financovat z předplatného či poplatků za jednotlivý přístup.

To jsme se pěkně zasnili, že? Škoda, je to zatím jen utopie.

Nathan J. Robinson: The New Left Media

Literatura a použité zdroje

ROBINSON, Nathan J. The Truth Is Paywalled But The Lies Are Free [online]. 2020. [cit. 2020-08-25]. Dostupné z: https://www.currentaffairs.org/2020/08/the-truth-is-paywalled-but-the-lies-are-free/.