Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Vzduch a hudba
2,5 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Možnosti využití hry na dechové hudební nástroje jako prostředku nácviku správného dýchání, které je důležité pro celkovou tělesnou i duševní kondici.
Vzduch a hudba, to je především tajemství lidského dechu, který je nedílnou součástí naší bytosti.
Obrázek č.Hudba se ztrácí z našich životů a znovu navrací v jiné podobě a přitom přináší stále podobné. Skrze hudbu se člověk může vyjádřit poeticky i drsně, může si zanadávat na své křivdy, může vytvořit prostor pro překrásné romantické chvíle, ale i pro chvíle smutné, může být součástí velkého dramatu. Hudba může být použita jako prostředek manipulace i jako velký lék. Jak je možné, že je takovým mocným nástrojem, jak souvisí s našim životem?
Jakákoliv hudba je plná emocí a lidských příběhů, hudební nástroje vytvářejí mnoho rozličných frekvencí a vibrací, které ovlivňují tělo skrz naskrz. Zvuk může být tak frekvenčně správný, že je schopen léčit i vnitřní orgán, zharmonizovat tělo i mysl. Ale podívejme se na dechové hudební nástroje i na ty, které s dechem zdánlivě nesouvisí.
„S nádechem život začíná, výdechem život končí.“ Jak víme, bez jídla vydržíme několik týdnů, bez vody několik dnů, ale bez dýchání jen několik minut. A přesto fáze mezi nádechem a výdechem je velmi důležitá, pauza bez dechu přináší velikou úlevu a relaxaci. Jogíni procvičují prodloužení nádechu a výdechu i pauzu mezi nimi. Tento způsob dýchání, kdy se zapojí bránice, hrudní dechové svaly i svaly podklíčkové, je ozdravným procesem celého těla. Do těla se dostane mnoho čerstvého vzduchu, který potřebuje každá buňka pro uzdravení. Zároveň se kompletně posílí svaly hrudníku a břicha, takže se začne měnit a srovnávat postoj dotyčného. Nádech nosem masíruje mozková centra, která ovlivňují emoce a pomáhají celkovému rozvoji osobnosti.
Př.: Viděla jsem děti v léčebně, které vypadaly jako mentálně postižené, byly velmi nepoz orné a zlobily. To, co je spojovalo, bylo dýchání pusou - měly zanesený nos a nechtěly si ho čistit ani jím dýchat. V léčebně se s nimi pravidelně cvičilo dechové cvičení a neustále se dbalo na to, aby dýchaly nosem. Při dýchání nosem se změnil jejich postoj, začaly se soustředit, prožívat radost, byly mnohem bystřejší a zcela vymizel obraz postiženého dítěte, u každého za jiný časový interval. Paní, která v této léčebně s dětmi pracuje mnoho let s pomocí jógy, mě stále upozorňovala: „Dívej se, jak se změní, až si začne čistit nos a začne jím dýchat, a dívej se, jak se změní, až se nadechne do břicha a bude schopné říct „Já jsem tady a chci žít!“. Zmizí postižené dítě.“
Jako fyzioterapeutka jsem hodně času věnovala studiu dechových cvičení, a proto vím, že každá práce s dechem zlepšuje imunitu, zlepšuje vztah člověka k sobě samému, k druhým i přijetí života, je úžasnou prevencí rýmy, chřipky, angíny, alergií, astmatických záchvatů, pomáhá zpracovat nevyjádřené emoce.
V dnešní době však rodiče nemají čas na dechový dril, studium o dýchání, mnohdy ani nechtějí své dítě držet v klidu, aby dělalo dechová cvičení. Co s tím?
Objevila jsem cestu k různým dechovým hudebním nástrojům, které dechová cvičení poskytují „samy“. Místo drilu vytváříte mnoho krásných melodií a her, plíce se očišťují prudkými i dlouhými nádechy a výdechy, zvětšuje se kapacita plic, utvrzuje se stereotyp dýchání nosem a zapíná se bránice, která svojí prací zkvalitňuje práci plic a „masíruje střeva“ (střeva jsou úzce propojena s plícemi - jsou-li zanesená, je i dechový systém zahleněn a mozek není schopen naplno se soustředit - úprava stravy a dýchání může zásadně ovlivnit funkci střev, plic i mozku).
S hudebním programem využívajícím takové dechové nástroje pracujeme čtyři roky ve školkách, školách i v domovech pro seniory. Program nese název Návrat koncovky (www.navratkoncovky.cz). Koncovka je staroslovanský dechový bezděrový nástroj. Její jednoduchost překvapí každého. Je laděná v pentatonice, to znamená, že chybí ty tóny, které by mohly vytvořit rozladěnou melodii. I nehudebníci, kteří nikdy na žádný nástroj nehráli, po několika minutách mohou společně hrát vlastní improvizaci - s koncovkou vytvoří zvuky fujar, tóny se spojí s ostatními a záleží jen na nich, jestli je použijí na rozjímání - relaxaci, meditaci, nebo k bujarému hraní či zda se přidají i tancem.
Vířivé hraní na koncovku uvolňuje mnoho bloků týkajících se zpěvu. Téměř u všech, kteří říkají, že neumí zpívat a zpívat nebudou, jsem po hraní na koncovku (kdy se hra svižně zakončí) pozorovala, jak se nadechli a s radostí začali zpívat s námi. Dřív než začnete kohokoliv učit zpívat, zahrajte si všichni dohromady na koncovku, velmi vás to sblíží, vytvoří se prostor důvěry, okysličí se tělo, uvolní se mimické svaly, jazyk i hlasivky a zapojí se hluboké brániční dýchání, celé tělo se narovná a získá sílu. Všechny tyto prvky jsou stavebními kameny zpěvu. Slova mohou lhát, můžeme říkat něco jiného, než si myslíme, ale hlas na nás prozradí všechno - a jak se nám může zpívat s pocity úzkosti, strachu, nedůvěry?
Ovšem nejen koncovka, ale i jakékoliv jiné hudební dechové nástroje mohou přinést léčení našemu imunitnímu systému. Velikou osvětu zobcovým flétnám udělal profesor Žilka. Mnoho dětí díky němu s rodiči skutečně hrálo a přestalo mít např. astmatické záchvaty. Setkávám se s lidmi, kteří hrají na příčnou flétnu a díky hře téměř nebo úplně přestali brát léky na dechové obtíže. Já sama, než jsem začala hrát na flétnu, jsem jako dítě měla často chřipku nebo angínu, a aniž bych si to uvědomovala, s flétnou přišlo i zdraví. Od té doby, co jsem začala hrát na příčnou flétnu, jsem téměř žádná onemocnění tohoto typu neprodělala. Jakýkoliv dechový nástroj přináší ozdravný proces tělu. Přirozeně laděné nástroje mají výhodu, že se nemusí hráč učit noty, proto na ně zvládnou hrát i lidé bez hudebního vzdělání a nadání. Na koncovku hrají tříleté děti, i deváťáky na ně baví hrát, dospělí jsou z ní unešení a seniorům připomíná pasáčky ovcí.
Dalším zajímavým dechovým hudebním nástrojem je dydžeridu - dokonce si ho velmi oblíbili i mladí lidé, děti od dvanácti let do něj „prdí“. Ano, „prdí“ se do něj, pusa se rozvibruje a skrze rty se prodere vzduch do roury, která je asi metr dlouhá a v níž se tvoří zvuk. Dydžeridu může být dutý bambus nebo eukalyptus vyžraný termity, nebo vydlabané dřevo. Jeho typický zvuk je táhlý, hluboký. Začátky zvládnutí hry jsou jednoduché, může na něj hrát i více nehudebníků naráz, ale stejně jako u koncovky lze hraní přivést k dokonalému mistrovství a dydžeridu nebo koncovku povíšit na konzertní nástroj tak, jak to udělal nejlepší hráč na dydžeridu na světě Tomáš Smejkal (Čech).
Dýchání potřebujeme i u jiných nástrojů. Např. při hraní na bubny ukazujeme, jak je důležité dýchat. Stejně tak při tanci - s vědomým dýcháním přinášíme tělu uvolnění a zbavujeme ho strachu, napětí, stresu. A u tance vědomé dýchání a soustředění minimalizuje zranění a poranění. Čím více je tělo občerstvené kyslíkem a vodou, tím méně dochází ke zranění při vrcholovém i amatérském tanci. Nejvíce zranění přichází právě z napětí a ze stresu - tělo si napětí začne ukládat až do chvíle, kdy to nevydrží a dojde k prudkému uvolnění. Může to skončit zraněním kotníku, zablokovaným žebrem, ale i výbuchem pláče. Asistovala jsem při první pomoci zraněným vrcholovým tanečníkům a společné měli to, že se nemohli dodechnout, nemohli se zbavit stresu a náporu, který na ně doléhal.
Jak spolu souvisí dechový nástroj, emoce, zranění a dobré známky ve škole? Zkuste si představit dítě, které je stále stažené, ramena má stažená k sobě a svěšená dolů, stále se dívá do země, nic ho nezajímá, špatně se soustředí, občas vybuchne vzteky. Od dospělých slyší pouze: „Narovnej se, jsi přeci chlap, ne?“. Začne špatně dýchat, kašlat, zbledne mu kůže, začne často stonat. Kvůli nemoci se zcela vyřadí z třídního kolektivu, přestane rozumět svým spolužákům, protože už nemají žádné společné téma. Všichni jsou na něj nazlobení, protože má horší známky. Má pocit, že ho nemá nikdo rád. V symbolech jeho tělo říká „nechci tu být, nemůžu v takovém prostředí dýchat, nemůžu říct svůj názor, vše si musím vyřešit sám, nikdo mě neposlouchá, je bezpečné být uzavřený sám do sebe“. Jeho tělo následuje jeho postoje, ale jak z toho ven? Nejlepší je si zakřičet, projít si katarzí - vyventilovat se, vybrečet se... Jsou různé cesty. Jak často si můžeme ve škole skutečně zakřičet, být blázniví a být sami sebou tak, aby to bylo ještě bezpečné? Hudební nástroje nám takovýto bezpečný prostor vytvoří a dokonce příjemnou formou. Chlapec začne hrát svůj příběh - nejdřív neznatelně (říká tím „mě se nechce mluvit“), pak velmi ostře (jako při hádce, všem nadává), může si u toho dupnout a rozjet hru naplno, až nežádoucí emoci uvolní, hra se sama zklidní, chlapec se začne usmívat, kamarád mu může odpovědět a skrze koncovky si povídají, pak se přidají všichni ostatní a chlapec se stane součástí celku, kde jsou všichni na jedné lodi a všichni mají právo se vyjádřit.
A kdyby nic jiného, pomůže hra alespoň tělu - hrudník se začne naplňovat vzduchem, oči se zvednou, aby zkoumaly ostatní, záda se napřímí, aby umožnila silnému proudu vzduchu vyjádřit vztek, čímž se posílí zádové svaly, které rovnají postoj. Vzduch najednou může pronikat do mozkových buňek a očistit „myšlení“, což je velmi důležité pro soustředění a chuť učit se.
Pro každé dítě je velmi náročné ukládání nevyjádřených emocí. Cítí tíhu a má pocit, že to nemůže unést, začne si žít svůj svět, který je daleko od soustředění a prožívání. Vyjádřit emoci a nechat ji být je velkým vítězstvím pro celý další život. Každé dítě chce mít kamarády, chce si povídat, chce být milováno, chce, aby mu bylo rozuměno a pomoženo. Aby mohlo prožívat krásné naplněné chvíle ve společnosti.
Vzduch a hudbaSchopnost a plnost dýchání je v symbolice nemocí spojena se schopností a s plností žít, schopností přijímat a dávat, je to schopnost spojit se s vnějším světem, komunikovat, žít svobodně. Celý dechový systém je spojen s komunikací, s hlasivkami (orgán imunity, o které téměř ani nevíme). Hlasivky nám umožňují vytvářet si hranice dávání a přijímání. Je-li hrdlo stažené, stává se z člověka chudinka, která neumí říct ani chci, nechci. Komunikace vytváří vztahy, prožitky. Plíce jsou velmi blízko srdce. Když svým postojem zavřeme hrudník, nedáváme prostor srdci a projevům lásky. Čím méně dýcháme, tím více se ochuzují naše smysly.
Zvuk nemusí být součástí jen hudební výchovy. Zkuste si s dětmi říct, co skutečně cítíte („mmm, to voní, brrr, fuj, to je nepříjemné“), naplno rošířit smysly. Uvidíte, jak se děti uvolní ze stažení. Pak můžete pozorovat, jaké jim to dělá problémy, nebo zda jim to dělá dobře. Zkuste se před vyučováním společně protáhnout, zívnout, zabručet si, říct si „mmm, ňam ňam, to se mám ve svém těle hezky, přeju si krásný den“ nebo si zahrát na koncovky, zazpívat si písničku, promluvit si, zatancovat si, pohladit své tělo. Zkuste si s dětmi zavřít oči a třeba jen v duchu si říct „NÁDECHEM SE UVOLŇUJI, S VÝDECHEM SE USMÍVÁM“.
Vzduch a hudbaNa akreditovaném semináři Návrat koncovky se učíme hrát na přirozené nástroje, věnujeme se metodice práce, ukazujeme si, které zvuky použít pro uvolnění, jak pracovat s koncovkou a s bubny v různých předmětech, učíme se vyrobit si jednoduché nástroje (ty si pak vyrábí děti sami) a používáme další nástroje a nahrávky pro relaxaci. Seminář je určen pro učitele ZŠ, MŠ i PŠ. Více na www.navratkoncovky.cz, nebo na www.koncovka.estranky.cz.
Vzduch a hudbaDoporučená literatura:
Bays, Brandon: Cesta pro děti.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.