Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Vzdělávání 3.0 podle Julianiho
5,0 (1 hodnocení)
Zpráva o obsahu nové knihy A. J. Julianiho, jež odhaluje vývoj vzdělávání od počátku ústního předávání znalostí až po dnešek ovlivněný umělou inteligencí.
A. J. Juliani pracuje na nové knize (Learning 3.0: From Oral Tradition to AI – And the Future of Human Learning). Podstatou je popis tří principiálně odlišných fází vzdělávání, kterými lidstvo ve své historii prošlo [1]:
Po většinu lidské historie neexistovaly žádné školy a třídy. Nebyly žádné učebnice, žádné osnovy, žádné standardizované testy. Učení bylo jednoduché a probíhalo mezi tím, kdo něco věděl, a tím, kdo se něco chtěl naučit. Znalosti byly ústní a žily v rituálech, příbězích a vztazích. Když starší učil dítě lovit, léčit, číst stopy, toto učení bylo osobní, kontextové a bezprostřední. Přizpůsobovalo se konkrétnímu žákovi. Nebyl žádný „průměrný žák“, podle něhož by se daly nastavit standardy. Bylo tu jen toto dítě, dnes, tady.
Sofistikovanost systémů ústního učení je neustále podceňována. Dokázalo překvapivě dokonale kódovat geografická data, historii, právo a vědu, to vše uložené v lidské paměti a předávané třeba prostřednictvím písní či pověstí. Vzdělávání 1.0 bylo křehké a bylo živé. Když osoba, která určité znalosti držela, zemřela, aniž by je předala dál, zemřely s ní.
Dosah byl minimální, zato hloubka byla značná.
Asi před pěti tisíci lety si lidé začali věci zapisovat. Byla to změna tak zásadní, že ovlivnila vztah mezi znalostmi a lidskou myslí. Nově to, co člověk znal, ho mohlo přežít. Mohlo to cestovat a dokonce se hromadit. Text napsaný v Alexandrii ve 3. století př. n. l. může učit studenty dodnes. Knihtisk tento zázrak umocnil. Byla zavedena povinná školní docházka. Celosvětová gramotnost se mezi lety 1800 a 2020 zvýšila z 15 na 87 %.
Vzdělávání 2.0 představuje jedno z nejvýznamnějších rozšíření lidských schopností v historii. Vzdělávací obsah lze šířit ve velkém měřítku, jenže musí být standardizovaný. Učebnice se mohou dostat ke každému, ale nejsou napsány pro nikoho konkrétně. Stejné kurikulum funguje pro miliony lidí, protože bylo navrženo pro průměrného žáka. Škola jako instituce není organizována kolem toho, co každý student potřebuje, ale kolem toho, co je možné efektivně poskytnout všem najednou. Vybudovali jsme systém, který je mimořádně dobrý v širokém přenosu znalostí, ale není schopen vidět konkrétního žáka před sebou. Žijeme s tím již asi dvě stě let.
Dosah se zvýšil, ale hloubka snížila.
Rozdíl mezi vzděláváním 1.0 a 2.0 spočívá v tom, že každé z nich vyřešilo jednu stránku jinak neřešitelného problému. Vzdělávání 1.0 mělo hloubku, ale žádný dosah. Mohlo vidět vaše tempo, vaše silné stránky, vaše zmatky, ale tato pozornost nemohla dosáhnout za vesnici, komunitu, konkrétní vztah. Vzdělávání 2.0 naproti tomu mělo dosah, ale nemělo hloubku. Mohlo oslovit každého, ale pouze tak, že nemluvilo s nikým konkrétním. Po většinu historie to bylo skutečně buď/anebo. Mohli jste mít jedno nebo druhé (snad s výjimkou osobního tutora vyvolených).
Umělá inteligence je první technologií v lidské historii, která umožňuje mít obojí najednou. S její pomocí lze učení žákovi přizpůsobit (jeho tempu, jeho neznalostem, jeho zájmům, jeho momentálnímu stavu) a zároveň funguje v měřítku celé školy, okresu nebo země. Jedná se o strukturální posun stejně významný jako vynález písma.
Pozor ale, mějme na paměti, že jeho potenciál není předem zaručen. Dosud každá revoluce ve vzdělávání přinášela nejen pozitiva, ale zároveň též problémy, kterým její iniciátoři plně nerozuměli. Tiskařský lis nám dal znalosti ve velkém měřítku a také umožnil ve velkém měřítku propagandu. Povinná školní docházka nám dala masovou gramotnost a také vedla masy lidí k používání stejných zdrojů.
Vzdělávání 3.0 by mohlo mít hloubku i individuální přístup, který jsme ve fázi 2.0 ztratili (personalizace). Zároveň by mohlo usnadnit sjednocování názorů (minimálně uvnitř stejné bubliny). Právě to zatím, jak se zdá, převládá.
Jak bude opravdu vypadat, závisí na rozhodnutích, která pedagogové a vedoucí představitelé školství učiní právě teď, když se nastavují výchozí parametry. Je třeba se zamýšlet nad tím, co od vzdělávání 3.0 skutečně chceme. Není to o technologiích, jde primárně o vzdělávací cíle, které se však zároveň také vyvíjejí.
Next Gen Schools #1 - Ira David Socol - Do we even need a new version of school?
JULIANI, A.J. Learning 1.0, 2.0, and 3.0: The Shortest History of Education You'll Ever Read [online]. 2026. [cit. 2026-06-22]. Dostupné z: https://www.ajjuliani.com/blog/learning-10-20-and-30-the-shortest-history-of-education-youll-ever-read.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.