Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek rozebírá problematiku vrstevnického neboli vzájemného hodnocení žáků. V článku se dočtete o výhodách, ale i úskalích vzájemného hodnocení a o tom, jak jej aplikovat a správně využívat za dodržení určitých pravidel. Ukázky forem vzájemného hodnocení byly čerpány z materiálů osmi málotřídních škol, s kterými VÚP spolupracuje.
Na základě materiálů z osmi málotřídních škol, které spolupracují s VÚP, jsme uskutečnili analýzu forem vzájemného hodnocení, jež tyto školy v praxi realizují. Vrstevnické neboli vzájemné hodnocení žáků (VH) se na těchto školách uplatňuje nejvíce v průřezových tématech. Jeho frekvence nemusí být nutně přísně pravidelná, odvíjí se od aktuální potřeby. Může k němu docházet během vyučovacích hodin nebo etap projektového vyučování, vhodné je také při skupinové práci, ale i při hodnocení samostatných a domácích prací.
Specifika věkově heterogenní skupiny žáků v málotřídní škole dovolují nejen sociální učení, kdy se učí jeden žák od druhého, ale i hodnocení průběhu tohoto učení. VH skýtá následující výhody:
Ústní formy vzájemného hodnocení
Jednou z ústních forem vzájemného hodnocení žáků je tzv. čtenářské křeslo. Tuto techniku s úspěchem používají na Základní škole Čeperka.
Čtenářské křeslo se může týkat např. práce s literaturou. Nejedná se o tradiční přednesení referátu a dojmů z četby, ale o techniku otázek a odpovědí, kdy žáci kladou otázky žákovi sedícímu v křesle tak, aby se o knize dozvěděli co nejvíce zajímavých a pro další práci smysluplných informací.
Žáci nejprve připraví formální informace (název, autor, žánr, rok vydání, nakladatelské údaje, hlavní a vedlejší postavy atd.), potom kladou otázky vyšší kognitivní úrovně, ale i otázky týkající emocionální stránky četby (tj. proč ti byla/nebyla hlavní postava sympatická/nesympatická, byl/nebyl jsi překvapený koncem). Žák, který zodpovídá dotazy ve čtenářském křesle, provedl nejprve zápis do čtenářského deníku. Předpokládá se však, že všichni žáci již mají zkušenost se zápisy referátů zaměřenými spíše na dojmy a postřehy než na obsah knihy. Individuálním pracím žáků předcházel frontální nácvik. Schopnost klást a zodpovídat otázky poskytuje vzájemnou zpětnou vazbu o kvalitě uvažování.
Další využívanou formou VH je vzájemné hodnocení na elipse. Emocionálně orientované VH uskutečňují učitelé se žáky v Základní škole Suchý Důl. Žáci mají prostor k vyjádření toho, co je těší, vyjadřují se k dodržování přijatých pravidel. Hodnocení na elipse slouží ke zpětné reflexi vzájemného soužití ve třídě a probíhá pomocí barevných Montessori destiček.
Obrázek
ObrázekPísemné formy vzájemného hodnocení
VH je možné uplatňovat také písemně. Většinou probíhá formou záznamu symbolu do tabulek se jmény žáků třídy. Starší žáci se dovedou vyjadřovat volným psaním. Výsledky volného komponování mohou být nabídnuty tomu, koho se hodnocení týká.
VH může probíhat také formou řetězových řad. Hodnocený se posléze stává hodnotitelem a má možnost přečíst hodnocení spolužáka anebo si ho nechá pro sebe. Další možností je svěřit hodnocení pouze učiteli.
V rámci věkově heterogenní třídy si žáci, kteří ještě číst nedovedou, nechávají číst hodnocení spolužákem. Zde také probíhá motivace k aktivnímu čtení, neboť žáci rádi čtou to, co se týká přímo jejich osoby (v tomto případě vlastních výkonů, prospěchu, projevů...).
Jedna z možností, kam zakládat výsledky VH, je portfolio žáka. V rámci VH si žáci vzájemně poskytují komentář ke svým pracím.
VH probíhá ve skupině žáků, která zná kritéria a rozumí jim, ve skupině, kde žáci důvěřují učiteli i sobě navzájem. Předpokladem kvalitního VH je schopnost hodnotit práci, nikoli osobu podle sympatií a specifických znaků (oblečení, materiální prostředí spolužáka atd.).
Dle zkušeností učitelů věkové hledisko není rozhodující. Preferován je vliv atmosféry ve třídě na jednotlivé žáky. Základním kamenem VH je důvěra.
VH žáků není věcí samozřejmosti. Aby se žáci naučili skutečně kvalitně, adekvátně hodnotit práci spolužáků, musí projít zdlouhavým nácvikem. Nejprve probíhá VH jako párová práce, potom lze přistoupit k VH ve skupině s třemi až pěti členy. Skupiny stanovuje učitel na základě diagnostické práce a dokonalé znalosti žáků. Přihlíží se k psychologickým a mentálně hygienickým hlediskům vyučovacího procesu. Je možné také sestavit diferencovanou skupinu po stránce věku, úrovně znalostí a schopností i dovedností.
Pro přípravu na další studium ve vyšších ročnících je důležité umět se vyrovnat s faktem plurality názorů a zvykat si na hodnocení jak kladné, tak záporné, leč konstruktivní. V případě nekonstruktivního hodnocení je zde učitel k tomu, aby zakročil. Ve vyšších ročnících je však nezbytné, aby i na tyto situace byl žák připraven a počítal s tím, že životní realita skýtá možnost setkání s problémovými osobnostmi, které mají destruktivní zájmy. V počátcích školní docházky však musí dítě pocítit bazální důvěru ke skupině, ve které bude devět let žít. To je základ pro další život. Žáci vědí, že nejprve musí poukázat na pozitivní stránky školní práce, tedy toho, co se podařilo, co se žákům povedlo, v čem dosáhli výsledků atd. Každý žák by měl mít právo vyjádřit se k hodnocení. Poslední slovo vždy patří učiteli.
K tomu, aby technika VH ve vyučování nekolabovala, je důležité stanovit pravidla společně se žáky. Většinou se rozlišují tři typy stanovení pravidel ve vztahu k cíli. Pokud učitel sleduje specifické cíle, navrhuje pravidla sám. Jindy stanovuje pravidla učitel společně se žáky. Ve třetím případě navrhují pravidla sami žáci.
Na ZŠ Čeperka vytvořili žáci s vyučující následující obecnou strukturu VH:
Kritéria VH slouží k tomu, aby byla eliminována rizika. Vzhledem k vymezeným kritériím se pak žáci vzájemně hodnotí. Tím je zamezeno „hodnocení podle sympatií". Žáci se soustřeďují na hodnocení školních výsledků a na kvalitu výkonů, nikoli na posuzování osobnosti člověka, což má bezesporu pochybnou etickou úroveň.
Uvádíme formulaci kritérií Základní školy Rozsochy:
Školská praxe naráží na mnoho rizik strategie VH. Tyto nevýhody jsou vždy spjaty s chybným metodickým postupem nebo s nepochopením smyslu či podstaty VH a s nevyužíváním jeho specifik.
Žákovské sebehodnocení je v režii žáků, ale osobnost učitele vstupuje do procesu VH v momentě, kdy se VH vymyká zásadám hodnocení, tj. když žáci začnou hodnotit spolužáka podle sympatií a nikoli podle reálných výsledků školní práce. Úskalí VH tedy tkví v nezvládnutí této techniky v momentě, kdy:
Je na učiteli, co žákům dovolí. Špatně zvládnutá alternativa je horší než nezvládnutá tradice. VH žáků vyžaduje soustavné sdělování, vysvětlování a vzájemné pomáhání. Žáci by si měli uvědomovat, že se mohou hodnocení druhého spolužáka vzdát za určitých okolností. Máme na mysli zejména tehdy, když nemají o práci spolužáka dostatek informací nebo když by museli říci něco, co by nedokázali formulovat tak, aby to druhému neublížilo, tehdy, když by jejich hodnocení někoho zranilo nebo někoho vyčlenilo ze třídy nebo způsobilo odsouzení. Žáci si tak osvojují elementární asertivní strategie: „Ne, to nemohu udělat.", „Tohle nemohu říct."
Vzájemné hodnocení žáků je efektivním způsobem hodnocení, které však vyžaduje vysokou úroveň profesionálních dovedností učitele. Strategie naráží na mnoho omezení, ať už na věk žáků a jejich mentální schopnosti, nebo na specifiku žákovského kolektivu jako takového. Přesto však při zdařilém uplatňování této techniky hodnocení dochází u žáků k naplňování všech klíčových kompetencí a efekt se dostaví nejen na žákovském kognitivním rozvoji, ale i v jeho emocionální stránce, v postojích a hodnotách.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.