Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Výzkum: Mít svých deset tisíc korun...
4,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p> Rozsáhlý výzkum o hodnotách dětí ve věku 6 - 15 let, o kterém jsme zde už několikrát referovali, byl tentokrát představen zájemcům z řad NNO, SVČ i odborné veřejnosti.
Počítač. Na jeho koupi se shodují české děti ve věku od šesti do 15 let, postavené před otázku, co by udělaly s obnosem ve výši 10.000 korun. Vyplynulo to z dílčích výsledků rozsáhlého průzkumu zaměřeného na hodnotovou orientaci dětí ve zmíněném věkovém rozpětí. Výzkum realizoval Národní institut dětí a mládeže (NIDM) v rámci komplexního projektu Klíče pro život. Některé vybrané pasáže z výzkumu prezentoval zájemcům 27. června 2012 garant výzkumů NIDM Miroslav Bocan.
Pokud jde o to, jak by se svými deseti tisíci děti naložily, výzkumníci ponechali volbu na nich; tato otázka byla tzv. otevřená. Až na základě dětských odpovědí pak byla formulována skupina preferovaných možností. „Vidíme, že vede počítač. Potom by děti peníze ušetřily – a jak to jde dál už nelze tak jednoznačně říct, protože se sem samozřejmě promítá celá řada faktorů. Pro nás ale bylo důležité zjistit, jestli děti znají hodnotu peněz. A zjistili jsme, že ano, protože se nám minimálně objevovaly odpovědi nereálné: nikdo si za těch deset tisíc nechtěl kupovat nové auto, nový dům, ale prostě věci, které se za ně zhruba pořídit dají,“ okomentoval jeden z promítaných grafů Miroslav Bocan.
Doplnil, že s vyšším věkem dětí logicky klesá podíl těch, které by chtěly peníze utratit za hračky; spíš by je investovaly do oblečení. Čím jsou děti starší, tím méně často by je také věnovaly – ať už někomu blízkému, nebo třeba na charitu. A z čím níže socioekonomicky postavených rodin děti pocházely, tím víc toužily po počítači nebo mobilu. „Právě proto, že ho nemají – anebo mají, ale třeba ne tak dobrý jako jejich movitější spolužáci. Jinak děti vysokoškoláků by spíše dávaly přednost cestování," dodal Miroslav Bocan.
Cílem výzkumu bylo získat ucelenější představu o životě dětí v oblasti rodiny, školy, volného času – a o tom, jak hodnotí „klíčové hráče“ ve svém životě, jaké preference jim přidělují a co od nich očekávají.
Výzkumníky kupříkladu zajímalo, jaké vlastnosti přisuzují děti nejdůležitějším postavám v jejich životě: mamince, tatínkovi, třídnímu učiteli a kamarádovi. Asi nepřekvapí, že skoro na celé čáře vítězí maminka – je na dítě hodná, je chytrá i přísná, nelže, má na dítě čas, je spravedlivá, naslouchá mu... Tatínek je oproti mamince vnímán pozitivněji pouze v případě, že je s ním více zábavy než s maminkou – a to se ještě navíc musí smířit s tím, že ho v této disciplíně předčí kamarád.
„Pro nás je možná trošku překvapivé zjištění, že na otázku, zda rodiče někdy lžou, zhruba jenom padesát procent dětí je přesvědčeno, že jejich rodiče nikdy nelžou; u kamaráda je to ještě méně, asi třicet procent. Děti lež ve svém okolí docela vnímají, a v zásadě ji berou jako něco svým způsobem normálního,“ vyložil získaná data Miroslav Bocan.
Porovnání odpovědí dětí podle toho, jaké socioekonomické úrovně dosáhla jejich rodina, také jasně ukázalo, že děti z takto výše postavených rodin si daleko častěji myslí, že rodiče po nich vyžadují, aby mluvily pravdu, aby se učily a aby se chovaly slušně. „Můžeme vidět, že z čím vzdělanějších rodin děti pocházejí, tím víc z nich má pocit, že rodičům záleží na jejich výsledcích ve škole, tím spíše si myslí, že rodiče se zajímají o jejich volný čas, ale tím spíše také pociťují povinnosti,“ říká garant výzkumů NIDM.
V kapitole nazvané „Šance jen pro bohaté? III“, uveřejněné na webu NIDM, je pak vliv společensko-ekonomického postavení rodičů a jejich vzdělání na všechny zásadní sféry dětského života označen za podstatný. Píše se zde: „Bohužel náš výzkum jasně ukázal, že i pro vývoj hodnotové orientace dítěte je nižší vzdělání rodičů nebo nižší společensko-ekonomické postavení vážným handicapem. Tomu samozřejmě nelze rozumět tak, že každé dítě chudých nebo méně vzdělaných rodičů uznává méně kvalitní hodnoty, nebo dokonce je méně charakterní, zatímco dětem z dobře zajištěných rodin a rodin, kde rodiče jsou vysokoškoláci, jde o kvalitní hodnoty. Přesto se dost jasně ukázalo, že vzdělání rodičů a jejich dobré společensko-ekonomické postavení má pozitivní vliv na vývoj jejich dětí ve všech námi sledovaných položkách hodnotového světa.“
Prezentovaný výzkum se uskutečnil na reprezentativním vzorku 2238 respondentů ve všech krajích ČR. Na dotazníkové šetření navázala ještě kvalitativní část opřená o rozhovory; do těch se zapojilo 103 dětí. Sběr dat se uskutečnil v zimě a na jaře 2010, rozhovory proběhly na čtyřech místech naší republiky na přelomu let 2010 a 2011.
„Musíme disponovat takovou baterií, zásobou aktuálních empiricky zjištěných dat, abychom vůbec mohli v celé této oblasti dělat nějaká zásadní rozhodnutí. A to chceme. Na základě této výzkumné zprávy chceme vypracovat balíček návrhů na nejrůznější systémová opatření, které by směřovaly k příslušným institucím a ke klíčovým hráčům – k rodině, ke škole, případně ke státní správě, ministerstvu školství, ministerstvu sociálních věcí a podobně,“ nastínil Miroslav Bocan.
Podle něj nyní finišují práce na populárně naučné publikaci „Děti v ringu dnešního světa“, obsahující výtah z výzkumu. Kniha má být určena pedagogům volného času a dalším pracovníkům s mládeží, ale také pedagogům na školách, rodičům i dalším zájemcům o danou problematiku. Vytištěna má být zhruba v půli července.
Text a foto: Jiří Majer, Archa ČRDM
Graf: Miroslav Bocan, NIDM - Klíče pro život
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.