Výukový a vzdělávací software nově a jinak

Představu o tom, jak vypadá výukový či vzdělávací software, formovaly v ČR v minulosti společnosti jako Terasoft, Langmaster nebo Silcom Multimedia. Jednalo se o software, který je určen k výukovým účelům a dokáže plnit některou z didaktických funkcí. Typicky byl takový software distribuován na nějakém nosiči jako disketa, později CD či DVD, školy si jej objednávaly formou multilicence a nosič nechávaly doručit tradiční poštou.

Jedno období stát přímo oblast výukového a vzdělávacího software dokonce cíleně podporoval. V období druhé fáze Státní informační politiky ve vzdělávání (cca 2004–2007) provozovalo MŠMT jako součást portálu E-gram tzv. Evaluační web, kde byl uveřejněn seznam programů, které mohly školy z účelové dotace MŠMT pořizovat [1]. O zařazení na seznam mohl požádat jakýkoli výrobce či autor software, zveřejnění na Evaluační web bylo ale podmíněno dvěma kladnými recenzemi oprávněných recenzentů.

Výše uvedená představa o „tradičním“ výukovém software je stále zafixována v paměti mnohých učitelů. Moderní výukové aplikace směřují ale jiným směrem.

Především platí, že soudobý způsob šíření a aktualizace výukových aplikací probíhá prostřednictvím internetu. Mnohé moderní počítače (např. ultrabooky či tablety) již ani nejsou vybaveny zařízením pro čtení optických nosičů (CD‑ROM apod.). V terminologii moderních operačních systémů se softwarové vybavení označuje jako aplikace, které si uživatelé stahují z internetového obchodu dodavatele operačního systému (Apple App Store, Google Play, Microsoft Windows Store atp.), případně výrobce zařízení (např. Samsung Apps, Amazon Appstore). Do takových on-line obchodů mohou své aplikace umisťovat (za daných obchodních podmínek) všichni producenti software. Tyto on-line obchody s aplikacemi disponují z důvodů větší přehlednosti kategoriemi, jednou z nejobsáhlejších bývá kategorie Vzdělávání. Každá aplikace je zde popsána svým autorem, jsou zde uvedeny podmínky použití, technické vlastnosti, ale také různé způsoby hodnocení uživatelů (hvězdičky, recenze), které mohou uživateli pomoci při rozhodování o pořízení dané aplikace.

Od instruktivní ke konstruktivní pedagogice

Vývoj moderní pedagogiky směřuje od instruktivních metod řízení výukového procesu typicky spojených s drilem a intenzivní kontrolou výsledků ke konstruktivně orientovanému prostředí pro výuku, kde se učitel snaží především vyvolávat zájem žáků o dané téma, povzbuzovat a podporovat je v další vzdělávací iniciativě. To je jeden z rozměrů změny role učitele, kterou například prestižní předpověď vývoje technologií ovlivňujících vzdělávání Horizon Report [2] pro evropské základní a střední školy označuje ve zprávě z roku 2014 za klíčový trend, který právě nyní ve školách kulminuje (Horizon Report 2014 pro základní a střední školy). Mění se i role žáků, kteří se ze spíše pasivních příjemců informací a vědomostí mají více přibližovat k jejich tvůrcům. Integrace digitálních technologií do učení a vzdělávání jim nabízí nástroje, pomocí kterých mohou v prostředí jim známém vytvářet digitální výstupy různorodého charakteru. Právě proces této digitální tvorby může vést k zaujetí a angažovanému učení žáků – učení, které žáky baví a které vnímají jako smysluplné.

Je zřejmé, že pro změněnou roli učitele i žáka v procesu učení a vyučování výše zmíněný tradiční výukový instruktivní software má jen omezené využití. Poslední verze Horizon Reportu [3] z roku 2015 tento posun podtrhuje identifikací jiných dvou klíčových trendů, které digitální technologie aktuálně do vzdělávání přinášejí: Bring Your Own Device (BYOD), tedy situace, kdy žáci ve škole používají vlastní mobilní zařízení (chytré telefony, tablety, netbooky či notebooky), se kterými mohou pracovat jak ve škole, tak doma a mimo ni, a trend Makerspaces, který označuje aktivity typu „udělej si sám“, při kterých se mění školní prostředí na dílny tvořivosti a žáci aktivně a se zaujetím pracují na atraktivních úkolech (learning by doing, tedy činnostní učení). Oba tyto trendy jsou pěkným příkladem aktivit, které nelze tradičním instruktivním způsobem realizovat (Učit se znamená zamazat si ruce).

Jen obtížně si lze představit takový tradiční výukový postup žáka, který by mohl uplatnit na vlastním digitálním zařízení, pokud má každý žák digitálním zařízení jiné, žáci používají různé operační systémy, různé aplikace, jiný způsob ovládání atp. Právě skutečnost, že žáci musí dosáhnout výukového cíle za využití vlastních prostředků, tedy každý odlišným způsobem, na který musejí v průběhu výukové aktivity přijít (třeba spoluprací s ostatními spolužáky), je příkladem přístupu konstruktivního.

Příklady moderních výukových nástrojů

Důsledkem uvedeného vývoje v pedagogice je pak skutečnost, že moderní vzdělávání vyžaduje spíše přístup k (digitálním) nástrojům pro zpracovávání primárních dat (typicky různé on-line aplikace pracující s daty získanými na internetu nebo aktivitou žáka) než tradiční učebnice encyklopedického charakteru a instruktivní výukový software. I takové typy didaktických prostředků lze využívat, v českém prostředí jsou právě tyto ve školách nejvíce rozšířeny, zatímco konstruktivisticky pojaté digitální aktivity a pomůcky ve školách chybějí a učitelé s nimi zpravidla nejsou zvyklí pracovat. Proto by případná podpora v této oblasti měla směrovat tímto směrem.

Typologie vzdělávacích technologií webu 2. generace (A Typology of Web 2.0 Learning Technologies)

Výstižně zachycuje typologii moderních vzdělávacích technologií webu druhé generace schéma na prvním obrázku publikované v roce 2015 výzkumníkem australské Macquarie University [4] (též viz Typologie vzdělávacích Webů 2.0). Každá barva reprezentuje jeden typ nástrojů, které lze ve výuce vhodně využívat. Jiný příklad uspořádání či systematizace nejlepších nástrojů vzdělávacích technologií reprezentuje druhý obrázek sestavený webovým magazínem Daily Genius, kde jsou jednotlivé nástroje uspořádány do skupin a podoby periodické tabulky prvků [5].

Periodická tabulka nejlepších aplikací vzdělávacích technologií sestavená webovým magazínem Daily Genius v prosinci 2015

Globální ekonomika internetem propojeného světa s vysokou konkurenceschopností má pro vzdělávání důležité důsledky. Velké množství zmíněných nástrojů je pro školy k dispozici zdarma nebo je zdarma k dispozici alespoň základní verze daného nástroje. V případě českého značně podfinancovaného školství nepatří mezi hlavní překážky často deklarovaná finanční nedostupnost, ale spíše malá schopnost či ochota komunikovat alespoň pasivně v cizím jazyce, zejména v angličtině, a chybějící povědomí o tom, jak dané aplikace vhodně využívat pro podporu vyučovaného předmětu.

Současné digitální prostředí na straně žáků – a díky zavádění tabletů v posledních letech i škol – je čím dál tím více heterogenní. Využívány jsou různé operační systémy, jako například Microsoft Windows, Apple iOS, MacOS X, Google Android, Google Chrome OS, Linux. Má-li navíc být ve školách intenzivněji využíván fenomén BYOD, musí být digitální nástroje dostupné na platformách, které žáci a školy mají k dispozici. V praxi to znamená, že výrobce musí poskytovat pro každou rozšířenou počítačovou platformu samostatnou aplikaci, zpravidla dostupnou z internetového obchodu dodavatele operačního systému. Jinou variantou je zpřístupnění on-line aplikace prostřednictvím webu. K takovému přístupu vystačí uživatel se spuštěným webovým prohlížečem a připojením k internetu. Právě toto cloudové prostředí zažívá v poslední době velký rozmach.

Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Výukový a vzdělávací software nově a jinak. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2016, roč. 13, č. 3, s. 31–34. ISSN 1214-8679

Literatura a použité zdroje

NEUMAJER, Ondřej. Jak se vybírá software do škol? [online]. 2003. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://ondrej.neumajer.cz/index.php?itemid=27.

NMC Horizon Report Europe: 2014 Schools Edition [online]. 2014. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/horizon-report-europe-2014-schools-edition.

NMC Horizon Report: 2015 K-12 Edition [online]. 2015. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://www.nmc.org/publication/nmc-horizon-report-2015-k-12-edition/.

BOWER, Matt. A Typology of Web 2.0 Learning Technologies [online]. 2015. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://www.educause.edu/library/resources/typology-web-20-learning-technologies.

The periodic table of education technology [online]. 2015. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://dailygenius.com/periodic-table/.