Výuka cizích jazyků v České republice a v EU

Na základní škole se vyučuje první cizí jazyk povinně od třetí třídy, přičemž je doporučováno začít s angličtinou (není to však povinností dané školy, jak se původně zamýšlelo). Na mnoha školách je anglický jazyk vyučován již od první třídy.

Raný začátek výuky cizího jazyka však nezajišťuje kvalitní osvojení cizího jazyka, jelikož zvládnutí cizího jazyka je jen do jisté míry závislé na době, od kdy se dítě začne jazyk učit, ale především závisí na kvalitním jazykovém a pedagogickém vedení, hodinové dotaci pro výuku a na pravidelnosti výuky. (Lojová, 2005)

Výuka anglického jazyka v ostatních zemích EU

V poslední době je ve všech zemích EU podporováno zvyšování jazykové způsobilosti. Především se tak děje v postkomunistických zemích, neboť ostatní vyspělé evropské země již dříve podporovaly zvyšování jazykové způsobilosti. Vyspělé evropské země si již dříve uvědomovaly nutnost a důležitost jazykové vybavenosti, tudíž je zde systém podpory jazyků lépe a efektivněji propracován, neboť tyto státy již na něm pracují několik desítek let.

Také nadnárodní instituce, jako je kupříkladu Rada Evropy, se zaměřují na rozvoj multilingvismu. Výbor ministrů členských států Rady Evropy ve svých doporučeních zaměřených na rozvíjení jazykových kompetencí a zvyšování jazykové vybavenosti (Společný evropský referenční rámec pro jazyky) jako jeden z cílů jazykového vzdělávání všech států Evropy uvádí dosažení toho, aby všichni obyvatelé těchto zemí měli účinné prostředky k osvojení jazyků ostatních států EU, aby byli obyvatelé schopni v těchto jazycích komunikovat na takové úrovni, aby si mohli bez problému poradit v každodenních situacích, a byli schopni si sdělovat informace o jevech každodenního života.

Členské státy si v tomto duchu vytkly také v Barceloně v roce 2002 cíl, jenž stanovuje, aby všichni studenti měli možnost učit se ve škole dva cizí jazyky. Tento cíl je nyní považován za jednu z osmi klíčových kompetencí celoživotního učení, které doporučila Rada a Evropský parlament v prosinci 2006. (Evropská komise, 2008)

V duchu tohoto cíle vidíme v zemích EU pokrok ve výuce cizích jazyků:

1. S výukou cizích jazyků se začíná dříve, mezi šestým a devátým rokem. Avšak ačkoliv se s výukou cizích jazyků začíná dříve než v předchozích letech, výuce cizích jazyků v primárním vzdělávání není věnován dostatečný počet vyučovacích hodin. Průměrně se jedná o méně než 10 % z celkového počtu vyučovacích hodin. Rozdíly v hodinové dotaci cizích jazyků mezi jednotlivými zeměmi jsou značné.
2. Ve většině zemí jsou ve školách vyučovány dva cizí jazyky. Výuka dvou cizích jazyků od mladšího školního věku dosud nebyla ve všech zemích zavedena, ale ve většině zemí mají žáci tuto možnost již v rámci všeobecného sekundárního vzdělávání. Průměrně se ve školním roce 2009/2010 na druhém stupni základních škol učilo dva a více cizích jazyků 60,8 % žáků.
3. Hlavním jazykem, kterému se děti učí, je angličtina, kterou se učí 90% dětí. Dalšími vyučovanými cizími jazyky jsou španělština, němčina, francouzština a ruština. (Evropská komise, 2008)

Vhodný věk pro začátek výuky cizího jazyka

V dnešní společnosti, ve které si lidé uvědomují důležitost cizojazyčných dovedností a ve které většina inzerátů nabízející práci požaduje alespoň základní znalost anglického či jiného cizího jazyka, si často klademe následující otázku: Který věk je pro započetí výuky cizího jazyka nejlepší? Tato otázka zajímá rodiče malých dětí, učitele, psychology i pedagogické výzkumníky. Názory na to, v jakém věku s výukou cizího jazyka začít, se velmi různí. Setkáváme se s názory, že učení se cizímu jazyku v raném dětství je přínosné, že ti, kdo začali s výukou cizímu jazyka v raném věku, se učí rychleji a jsou schopni dosáhnout lepší výslovnosti, intonace, že takový jedince je schopen se naučit mluvit na úrovni rodilého mluvčího, ale setkáváme se i s názory, že se jedná o zbytečné přetěžování dítěte či že dítě si má nejprve osvojit jazyk mateřský a až pak cizí.

Jak jsme již uvedli, názory pedagogů a psychologů týkající se tohoto tématu se liší. Na otázku, kdy je nejlepší věk pro započetí výuky cizího jazyka, neexistuje jednoznačná odpověď. Jednotliví odborníci zabývající se touto problematikou ve svých studiích pouze rozebírají výhody a nevýhody výuky cizího jazyka u dětí v konkrétní věkové kategorii.

Zastánci výuky cizích jazyků u dětí předškolního věku nám na obhajobu svého názoru podávají tyto argumenty:

1. Jelikož v předškolním věku je již možno otestovat intelekt dítěte, zjistit případné problémy v kognitivním a řečovém vývoji, nemusíme se bát, že seznamováním dítěte s druhým jazykem přetížíme dítě či zpomalíme rozvoj jeho řeči v mateřském jazyce.
2. U dětí, které mají již osvojeny základy mateřského jazyka, což je okolo třetího roku věku dítěte, je vhodné začít s osvojováním cizího jazyka. Toto období je nejefektivnějším obdobím pro osvojení druhého jazyka. Je tomu tak proto, že až do třetího roku věku dítěte se vyvíjí pravá hemisféra, až poté se začne vyvíjet hemisféra levá, která přebírá funkce řeči. Díky tomu se dítě lehce učí jak mateřský, tak cizí jazyk  – ovšem za předpokladu, že se dítě pohybuje v bilingvním prostředí, tedy že jsou tyto oba jazyky používány v každodenní konverzaci s dítětem, dítě se s oběma jazyky denně setkává. Této teorie se drží a propagují ji česko-anglické mateřské školky, které zajišťují dětem bilingvní prostředí.
   U dětí předškolního věku však při seznamování s druhým jazykem musíme brát v potaz jeho úroveň v mateřském jazyce. Musíme si uvědomit, že děti v tomto věku ještě nejsou schopny porozumět gramatickým pravidlům.
3. Podle některých odborníků je rychle se rozvíjející mozek nedostatečně stimulovaný a využívaný. Cizojazyčné podněty tak díky úzké propojenosti kognitivního a jazykového vývoje velmi efektivně stimulují (či dle některých teorií také urychlují) vývoj mozkových funkcí, rozvíjejí flexibilitu myšlení, citlivost na lingvistické podněty a zkvalitňují sluchovou diskriminaci. Zastánci těchto názorů své tvrzení podkládají výzkumy, které potvrzují lepší výsledky v testech zaměřených na rozumové schopnosti u zkoumaných bilingvních dětí oproti dětem monolingvním.
4. Dalším argumentem pro započetí osvojování si cizího jazyka už u dětí předškolního věku je teorie kritického období. V předškolním věku jsou děti velice citlivé k novým zvukům, intonačním vzorům a rytmu řeči. Předností tohoto věku je plasticita mozku a řečovo-motorického ústrojí, s čímž jsou spojeny výborné imitační schopnosti umožňující přesně zachytit a následně reprodukovat výslovnost a intonaci. Podle těchto názorů tak děti v tomto období mohou získat cizojazyčné dovednosti na úrovni rodilého mluvčího za předpokladu, že jsou vystaveny kvalitním, systematickým a intenzivním podnětům. Existuje teorie, že čím dříve je dítě vystavené vlivu druhého jazyka, tím jsou mechanizmy jeho osvojování více podobné mechanizmům učení se mateřského jazyka. Podle této teorie tedy přirozenými procesy osvojování cizího jazyka můžeme dosáhnout jazykové úrovně totožné s rodilými mluvčími.
5. V pedagogické praxi se však ukazuje, že není ani tak důležitý věk, ve kterém se s výukou cizího jazyka začíná, jako kvalitní pedagogické vedení, systematičnost a forma výuky. (Lojová, 2005)

Literatura a použité zdroje

LOJOVÁ, Gabriela. Individuálne osobitosti pri učení sa cudzích jazykov I. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2005.

JANÍKOVÁ, Věra. Učíme se učit cizí jazyky. Brno: Masarykova univerzita, 2008.

EVROPSKÁ KOMISE. Evropští žáci se učí cizí jazyky od ranějšího věku [online]. 2008. [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: www.ec.europa.eu/ceskarepublika/press(press_releases/08081754_cs.html.

MŠMT. Národní plán výuky cizích jazyků [online]. 2005. [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: www.msmt.cz.